Mikroskopičtí zabijáci

Strach z nákazy neznámým virem, který zachvátil celou naši planetu, naprosto změnil životy všech lidí. Bez ohledu na to, jaký názor na celou věc máme. Vše by však mohlo dopadnout mnohem hůře, jelikož existují daleko nebezpečnější viry, než je dnes známý Covid 19. Namále měl svět již koncem osmdesátých let minulého století, kdy se mikroskopičtí zabijáci objevili v USA.

Nakažené opice

Do karanténní jednotky společnosti Hazelton Research Products v americkém Restonu bylo 4. října roku 1989 přivezeno sto opic. Tato společnost se zabývala dovozem zvířat používaných k pokusům. Primáti se do USA dostali z tropických pralesů Filipín, ale jejich cesta vedla přes Amsterodam. Nebohá zvířata byla převážena v nepohodlných kovových klecích. Není divu, že dvě opice během cesty uhynuly.

Teprve 1. listopadu si personál uvědomil, že s opicemi není něco v pořádku. V tento den zemřelo celkem 27 opic po masivním krvácení. Proto, když následující den dorazila další várka pokusných zvířat, byli primáti umístěni do jiné budovy, aby nepřišli do kontaktu s nemocnými opicemi.

Problémy s první skupinou přetrvávaly, a tak 13. listopadu provedli zaměstnanci pitvu jednoho mrtvého zvířete. Část sleziny poslali do Centra kontroly nemocí v Atlantě (CDC), což byl jeden z nejznámějších institutů pro výzkum virů. Mezitím museli pracovníci všechny nemocné opice usmrtit, neboť počet nakažených primátů rostl.

Nebezpečné mutace

Bohužel 25. listopadu udeřili mikroskopičtí zabijáci znovu. Přinesl další mrtvé lidoopy pocházející však z druhé skupiny. Velmi vážným problémem však byli dva dozorci, u kterých se nákaza také projevila. Hlásili nemoc podobnou chřipce. Mezitím přišly výsledky testů z CDC. Opice byly nakažené virem Ebola. Ta v té době byla spojována pouze s Afrikou. Přitom primáti pocházeli z Filipín. Navíc do té doby panovala domněnka, že se nemoc přenáší pouze krví. Nový druh Eboly byl přenosný vzduchem a začal se šířit jako kapénková nákaza bleskovou rychlostí.

CDC spolu s Vojenským ústavem pro výzkum nakažlivých chorob vytvořil speciální jednotku dobrovolníků. Nakažení dozorci byli umístěni do izolace. Budova, ve které pobývaly opice, byla okamžitě uzavřena. Vyškolený tým měl zbylá zvířata usmrtit a těla spálit. Prostory byly desinfikovány, vyčištěny a dokonale utěsněny. Oba nemocní zaměstnanci se uzdravili. Jejich imunitní systém si dokázal sám s hrozivou nemoci poradit. Podle CDC se virus po své mutaci, kdy se začal šířit kapénkovou cestou, stal pro člověka méně nebezpečným. Děsivá je však skutečnost, že nové mutace vznikají tak rychle, že je nemožné najít žádný společný činitel, aby se proti nim našel skutečně silný a účinný lék.

Opatrnost nade vše

Tento případ v Restonu ukázal, že jestliže se virus čtvrtého stupně začne šířit vzduchem, stává se situace těžce zvladatelnou. V takovou chvíli je téměř nemožné dostat nemoc pod kontrolu. V tomto případě byla naštěstí mutace Eboly pro člověka vcelku neškodná. Co by se ale stalo, kdyby se tak snadno přenášel například virus zvaný Ebola Zair, který usmrtí devět nakažených z deseti?
Již v listopadu roku 1994 varoval nositel Nobelovy ceny Joshua Lederberg před vzrůstajícím nebezpečím ,,mikroskopických dravců“. Prohlásil, že na vrcholu potravního řetězce nejsme sami.

Bohužel, často si lidstvo může za své problémy samo. Závažným problémem je například fakt, že bakterie jsou stále méně citlivé na antibiotika. Dalšími problémy jsou i výzkumy, jak ukázal právě i případ, který se odehrál v Restonu. Mikroskopičtí zabijáci jsou všude. Při vědeckém zkoumání a hledání nových léků se můžeme sami snadno stát obětí nových, neznámých chorob. A o případech tajných vojenských výzkumů v tomto smyslu raději ani nemluvit.

autor: Petr Matura
foto: 123rf.com, pixabay.com