Pravděpodobně každý z nás někdy zažil asi až neodbytný pocit, že je sledován někým neznámým. Upřený pohled totiž určitým způsobem opravdu funguje.
Když kupříkladu sedíte v dopravním prostředku a začne vás mrazit v zátylku, ohlédnete se. A obvykle za vámi skutečně sedí někdo, kdo na vás vrhá pronikavý pohled. Zřejmě si to ani neuvědomujete, ale právě ve chvíli vašeho otočení jste jasně prokázali své paranormální a telepatické schopnosti. Víra v moc určitých typů pohledů je poměrně rozšířena, a to v dnešní době především v Indii. Mnoho lidí tam navštěvuje svaté muže, aby zažili jejich pohled, jenž je prý určitým požehnáním pro toho, komu se ho dostane.
V naší kultuře lze víru v moc pohledu najít například ve vyjádřeních typu „dohlédnu na tebe”, což buď znamená „ochráním tě”, nebo naopak „mně neunikneš, neboť mám nad tebou kontrolu a vše tedy vidím”. Ve středověku se za takzvaný zlý pohled dokonce i upalovalo. A kdo ví, jak to přesně bývalo s uhranutím.
První zmínka o pocitu, že se na nás někdo dívá, se ve vědecké literatuře objevila již v roce 1898, kdy psycholog E. B. Titchner na toto téma uveřejnil článek v uznávaném časopise „Science”. Napsal, že jisté procento studentů je přesvědčeno, že dokáže poznat, když se na ně zezadu někdo upřeně, dlouho dívá. Menší procento z nich pak dokonce také věří, že vytrvalým sledováním šíje osoby sedící před nimi mohou tuto osobu přinutit k ohlédnutí se. Touto problematikou se zabýval taktéž i známý biolog Rupert Sheldrake v bestselleru „Sedm experimentů”. V této své sérii vědeckých experimentů, které jsou určeny k testování této i jiných lidských reakcí, se věnoval zejména právě těm, které se nedají vysvětlit běžným způsobem.
Experimenty, v nichž vládl upřený pohled
Například existencí takzvaného „šestého smyslu” se však zabývalo mnohem méně výzkumů, než by se dalo očekávat. Některé pokusy byly provedeny ve Spojených státech amerických na Standfordově univerzitě. Experimentátoři se posadili za subjekt, zaklepáním tužky o stůl ohlásili, že zkouška začíná, a následně se zkoumaných subjektů dotazovali, zda se domnívají, že se na ně někdo dívá a nakolik jsou si touto skutečností zcela jisti.
Vyšetřovatelé zjistili, že v případech, kdy byly odpovědi naprosto sebejisté, dosahoval počet správných odpovědí téměř 70 %, což je tak vysoké číslo, že ho nelze jen tak odmítnout s odkazem na obyčejnou náhodu. Rovněž i další testy přinesly povzbudivé výsledky a všechny navíc i ukazují, že pocit sledování nějakou osobou skutečně existuje.
Zvláštními schopnosti však velmi pravděpodobně nejsou obdařeni pouze lidé, ale také zvířata. Již výše zmiňovaný Sheldrake pro ilustraci uvádí případ psa, jenž patřil americkému přírodovědci Williamu Longovi. Když byl Long ještě chlapec, rodiče jej poslali na internát. Long byl sice celé dlouhé měsíce mimo domov, avšak kdykoli se vracel domů, jeho pes na něho vždy oddaně čekal na stejném místě, jako kdyby mu někdo řekl, že se William právě vrací.
Podobných případů existuje bezpočet. Máme tedy tuto schopnost, stejně jako zřejmě i zvířata, skutečně vrozenou? To doposud nevíme. Avšak tato „teorie upřených pohledů”, jak většina z nás jistě ví, v praxi skutečně funguje.
autor: Petr Matura
foto: Pixabay
Štítky: lidé, paranormální schopnosti, telepatické schopnosti, upřený pohled, věda, vnímání
Sdílet na Facebooku
