Mýtus, že starověcí Sparťané se údajně zbavovali dětí s vrozenými vadami házením ze skály, pevně zakotvil ve veřejném povědomí, a trvale se zapsal i do některých školních učebnic. D louhou dobu věřili takovým prohlášením snad všichni. Je to však skutečně pravda?
Poprvé se informace o shazování nemocných dětí do rokle z hory Tayget objevuje v Plutarchově životopisu Lykurga. Je důležité si uvědomit, že Plutarchos (46-127 n. l.) napsal své proslulé srovnávací životopisy slavných osobností dvě a půl století po zániku sparťanského státu, který trval asi od 900-192 př. n. l.
Tento nepěkný mýtus o házení dětí z útesu pak s gustem převzala řecká pravoslavná církev s úmyslem dokázat krutost pohanů. Vést tehdy spory s církví se dlouho nevyplácelo. A tak mýtus neměl žádného kritika.
Co na to archeologové?
Archeologické vykopávky v této rokli byly provedeny až ve 20. století. Poprvé umožnily vrhnout světlo na to, co se v této oblasti skutečně odehrávalo.
Při vykopávkách byly objeveny ostatky několika desítek dospělých mužů ve věku 18 až 35 let. Vedle kostí se nacházely hroty šípů a železná pouta. Šlo tedy zřejmě o popravené zločince či válečné zajatce. Ostatky kojenců nebo starších dětí nebyly nikdy nalezeny.
Chromí vládci Sparty
Za zmínku stojí také fakt, že starověcí Sparťané s vrozenými vadami nejen nebyli zabíjeni, ale dokonce se stali i slavnými osobnostmi.
Například sparťanský král Agesilaus II. byl chromý od narození, a přitom vládl zemi více než 40 let (401-358 př. n. l.). Těšil se zároveň obrovské popularitě mezi obyvatelstvem i ve vojenských řadách.
Dalším příkladem chromé slavné osobnosti byl básník Tirtaeus v 7. stol. př. n. l., který svými básněmi a písněmi dokázal inspirovat sparťanskou armádu, díky níž porazila nepřítele.
Existují také případy, kdy se i voják s nějakou vrozenou vadou účastnil bitev na stejné úrovni jako všichni ostatní.
autor: – skm –
foto: pixabay.com
(EyeShotYou,dejankrivokapic)
Štítky: děti, historie, mýtus, nemoc, Sparta, Sparťané, vrozená vada
Sdílet na Facebooku
