Jednoho teplého červencového dne roku 1924 narazilo pět horníků pracujících na úbočích hory St. Helens na něco nadpozemského. Setkali se s tvory, jejichž existence se vzpírala logice. Vysocí »Opičí muži« horníky pronásledovali, několik dní je pozorovali bez jejich vědomí a poté komunikovali pomocí úderů do hrudi a děsivého pískání. Incident na Ape Canyonu je jedním z prvních nejlépe zdokumentovaných setkání tzv. seskvečů s lidmi v moderní historii…
Podivné stopy a zvuky
Fred Beck byl jedním z pěti horníků, kteří onoho teplého červencového dne vyrazili do hor. Den podle něj začal jako každý jiný. Muži byli vzhůru od úsvitu a jako obvykle pracovali, dokud slunce nezačalo zapadat. Tohoto konkrétního dne jeden z mužů, Ray Smith, narazil během pochůzky pro vodu na dva zvláštní otisky nohou na pískovém ostrůvku uprostřed koryta řeky, které z dálky vypadaly jako lidské. Když se k nim ale dostatečně přiblížil, zjistil, že měří několik desítek centimetrů na délku a jsou všechno možné, jen ne lidské. Ray, rozrušený nálezem, se rozběhl zpátky do tábora, aby o tom, na co narazil, informoval ostatní. A tak se i zbylí horníci dozvěděli, že podivné stopy našel na písku uprostřed říčky, kterou muži používali k mytí svých věcí a získávání pitné vody. Vzápětí už skupinka následovala Raye zpátky k řece a opravdu, i oni spatřili otisky nohou tvora, který, podle všeho co znali, neměl existovat. Po přeměření zjistili, že stopy mají na délku 48 centimetrů a do písku jsou vytlačené do hloubky 10 centimetrů. Ono zvíře, nebo co to bylo, muselo být i velmi těžké…
Při prohlídce oblasti muži zjistili, že šlo opravdu o jediné dva otisky nohou v písku, které se nacházely uprostřed malé pískové vyvýšeniny v korytě řeky. Jako by to, co zanechalo tyto otisky, udělalo obrovský, padesátimetrový krok. Ray později sdělil: „Žádná lidská bytost by tyto stopy nemohla udělat a existuje jen jeden způsob, jak je vytvořit. Něco spadlo z nebe a vzápětí se to vrátilo nahoru. Jiné vysvětlení nás v tu chvíli nenapadalo…“ Muži měli dojem, že ať už otisky udělal jakýkoli velký tvor, zdálo se, že se objevil a znovu zmizel ve vzduchu.
Setkání na 100 metrů
Fred Beck se svojí puškou. Až do smrti tvrdil, že vše, co se stalo, byla pravda.
Podle druhého z horníků, Freda, malou skupinku několik dní po tomto objevu začaly děsit zvuky, které se rozléhaly v okolním lese. Šlo o jakési hlasité dunění, které vypadalo, jako by se někdo – nebo něco – tlouklo do prsou. Tyto zvuky byly následovány hlasitým, pronikavým pískáním, při němž i jinak zkušeným dobrodruhům »tuhla v žilách krev«. Toto podivné pískání jako by je obklopovalo ze všech stran, bylo všude kolem nich. Nejprve se ozvalo vždy z jednoho, ne příliš vzdáleného hřebene, hned na to mu ale odpovídal další hvizd z dalšího hřebene. Tyto zvuky prý působily stylem obousměrné komunikace, do níž byli muži nechtíc zataženi.
Tou dobou Ray, už příliš vyděšený na to, aby šel sám, poprosil Freda, aby jej doprovodil k nedalekému prameni doplnit jejich zásoby vody. Když se muži přiblížili k prameni, Ray vykřikl a namířil pušku na vzdálenější skupinu stromů. Vtom i Fred v jejich blízkosti spatřil vysoké chlupaté stvoření. Stálo vedle borovice asi sto metrů od nich, na opačné straně malého kaňonu. Podle mužů se tvor bleskurychle »stáhl« za borovici a čas od času vystrčil hlavu zpoza jejího širokého kmene. Ray po stvoření vystřelil a Fred viděl, jak odlétla kůra. Kulka toho tvora téměř zasáhla. Stvoření, které mělo odhadem na výšku něco přes dva metry, pokryté načernalými a hnědými dlouhými chlupy, vyskočilo zpoza borovice a řítilo se dolů kaňonem. Běželo vzpřímeně neuvěřitelnou rychlostí a během několika sekund zmizelo horníkům z dohledu. Fred na ně také vystřelil, ale nebyl schopen určit, zda stvoření zasáhl, nebo ne.
Oba muži se rychle vrátili do tábora a řekli o svém setkání ostatním. Všichni se pak shodli, že incident spolu se stopami stačil k tomu, aby se rychle sbalili. Protože slunce už začalo zapadat, odložili svůj odjezd domů na následující ráno. Kdyby tušili, co je tu noc čeká, pravděpodobně by opustili hory ještě téhož večera… (foto: 123rf, dreamstime.com)
Co se oné noci dělo v chatce horníků? Jak vypadal útok tvorů, které údajně podle vědců neexistují? V Záhadách života najdete i dokumentární fotografie! Celý článek najdete v únorovém časopise Záhady života, který je právě teď k dostání na novinových stáncích!
V novém vydání také najdete:
⭐️ Expedice za záhadami s českým Indiana Jonesem: Co neuvěřitelného se stalo v džungli a proč Ivan Mackerle málem zemřel při hledání ztracených jakutských kotlů? Vytvořila je mimozemská civilizace? Vzpomínky jeho syna Daniela, který jej na výpravách doprovázel
⭐️Případ Zlaté dámy: Žena s mimořádnými mimosmyslovými schopnostmi, která pomáhala policii řešit zločiny – a co víc – její kůže zhmotňovala zlaté pláty! Co o tomto záhadném fenoménu zjistili vědci?
⭐️ Cesty bez těla: „V astrálním světě postavíte firmu, která bude úspěšná i ve fyzickém světě. Můžete se tam setkávat i se zemřelými blízkými.“ Otevřený rozhovor se zkušeným astrálním cestovatelem J. Sidrisem
⭐️ Důkazy reinkarnace: Ozvěny mého minulého života – Peter Teekamp: „Byl jsem Paul Gauguin a zůstal mi jeho talent i žena!“
Jak získat Záhady života za stánkovou cenu včetně poštovného až do schránky?
OBJEDNAT DO SCHRÁNKY ZÍSKAT ROČNÍ PŘEDPLATNÉZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU
Sdílet na Facebooku
