Ninel Kulagina je stále považována za jednu z nejzáhadnějších osob v oblasti parapsychologie. Její jméno a schopnosti nedají spát mnoha moudrým lidem, kteří se zajímají o tento obor.
Možná si mnozí vzpomenou na záběr z filmu „Dotek medúzy” – Lino Ventura se dívá na černobílé dokumentární záběry, ve kterých žena pohybuje drobnými předměty na stole a otáčí střelkou kompasu. A to je Ninel Kulagina.
Ninel Sergejevna Kulagina (rozená Michajlová) se narodila 30. července 1921 v Leningradě. V dubnu 1942 šla mladá dívka dobrovolně na frontu. Byla raněná a podstoupila několik operací. Byl jí udělen řád „Vlastenecké války 1. stupně” a mnoho medailí. Zvláštní schopnosti se u Kulaginy projevily už v mládí. Během večeře byla příliš líná se natáhnout po chlebu, načež se kousky chleba samy posunuly na talíři k ní. Pak se naučila na dálku zastavit a znovu rozběhnout kyvadlové nástěnné hodiny.
Rodina se brzy přestala divit tomu, že dívka je schopna pohybovat předměty pouhýma očima. Nejtěžší z nich byl džbán s vodou. Nicméně, Ninel dlouho svým schopnostem nevěnovala pozornost. Až ve stáří, když ležela v nemocnici po infarktu, si krátila čas pletením. Jedna ze zdravotních sester byla překvapená, jakmile zjistila, že pacientka si vybírá z košíku klubíčka určité barvy ne za pomoci rukou, ale zrakem. Někdo ji přesvědčil, aby předvedla svůj talent lékařům.
Provedení experimentu
Brzy se Kulagina setkala se slavným leningradským profesorem Leonidem L. Vasiljevem (1891–1966), který s ní začal experimentovat ve své laboratoři. Ukázalo se, že Nina může číst zátylkem hlavy, hádat myšlenky a pohybovat malými předměty pohledem. Měla vliv i na provoz technických zařízení, a dokonce měnila chemické vlastnosti (pH) vody. Dosah jejích schopností byl do vzdálenosti 2 metrů.
Kulagina se několik let účastnila řady experimentů na telekinezi prováděné vědci z Leningradského ústavu přesné mechaniky a optiky. Během pokusů zhasínala laserový paprsek, pohybovala objekty a propalovala do nich díry očima. Nemluvě o „maličkostech”, jako je osvícení filmu v ochranném obalu a otáčení magnetické střelky. Přístroje zaznamenaly kolem jejích rukou silné elektrické pole. Aby byl vyloučen podvod a eskamotérství, Ninel byla důkladně prohledána a v laboratoři byla jen ve spodním prádle. V. Zacharčenko v knize „Formule lásky” popisuje jeden z těchto experimentů:
„Pod sklem obráceného akvária na stole je položeno několik malých předmětů: krabička zápalek, mosazné víčko na pero, plastový míček na ping-pong. Ninel s nataženou rukou nad sklem upřeně zírá na předměty pod akváriem. ‚Neplýtvejte filmem a nijak nespěchejte s natáčením. Já řeknu, kdy začít,‘ – říká chlápkovi s kamerou. A skutečně, po několika napjatých minutách se předměty začaly sunout po stole. Když urazily asi 20 centimetrů, začaly se pohybovat v opačném směru. Ninel vyndala míček z akvária, zvedla dlaně a míček visel ve vzduchu mezi nimi.”
Pokud experiment trval delší dobu a vyžadoval velké úsilí, stav Kulaginy se prudce zhoršil. Cítila se unavená a často pociťovala bolest v oblasti páteře a krku, měla údajně kovovou chuť v ústech. Někdy došlo i na závratě a zvracení. Byl zaznamenán i úbytek na váze, v průměru 500–700 gramů za den, zvýšila se hladina cukru v krvi.
Šarlatánka a podvodnice?
Experimenty s N.S. Kulaginou byly nejednou ukázány v Centrální televizi, fotografie jejích „zázraků” byly publikovány v novinách a časopisech. Nicméně jí mnozí nevěřili. Prý předměty pohybovala tenkými nitkami a ukrytými magnety pod obvazy. V jednom z článků v časopise „Člověk a právo” obvinili N. S. Kulaginu ze šarlatánství. Ninel redakci zažalovala. Soud vyslechl svědky, tedy vědce, kteří s ní pracovali. Proces se jí podařilo vyhrát.
Měla i léčitelský dar
V roce 1977 se podílela na výzkumu prováděném Ústavem chemické fyziky Akademie věd SSSR. V první sérii deseti myším injekčně vpravili podkožní hematomy. Pět z nich umístili do skleněné nádoby a během několika sekund se je Kulagina snažila psychicky ovlivňovat. Po 15 minutách „ovlivňování biopolem” se u myši projevil neklid, křeče a nakonec byly letargické. Po ukončení léčby se hlodavci rychle vrátili k normálu. Myši, s nimiž pracovala Kulagina, přežily více než 10 dní, zatímco ostatní zemřely do půl hodiny po vpravení hematomů.
Ve druhém případě byly myši vystaveny radioaktivnímu záření o úrovni 700 rentgenů. S částí hlodavců pracovala Kulagina. Tyto myši žily asi 10 dní, kontrolní skupina ne více než čtvrt hodiny. Byly prováděny i pokusy s terapeutickými účinky na lidech. Bylo zaznamenáno zlepšení zánětlivých procesů, migrény, ran a zranění i některé nemoci vnitřních orgánů.
Ninel S. Kulagina zemřela v roce 1990. Byla jí věnována kniha s názvem Fenomén „K” (1991). Její schopnosti jsou pro vědce stále záhadou.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: experiment, Ninel Kulagina, parapsychologie, pokus, telekineze, věda, zvláštní schopnosti
Sdílet na Facebooku
