Neznám moc lidí, kteří by si pochvalovali, jak je skvělé, že je zima a tma. Většina preferuje příjemné sluníčko a teplo, tedy krásné jaro v plném proudu.
Jediné, co na zimě někteří z nás oceňují, je sníh, ovšem především na horách prozářených sluncem, které takto nad tmou alespoň na chvíli zvítězí. S jarní rovnodenností, která letos nastala 20. března ve 4 hodiny a 6 minut, začalo světla opět přibývat všude. Jenže místo toho, abychom po zimě s prvními jarními paprsky pookřáli, se mnohdy cítíme za celou zimu vlastně nejhůř. Co s tím?
Když vitamíny a pohyb nestačí
Jev zvaný jarní únava lze celkem dobře popsat jako určitou ne náladu doprovázenou nejen pochmurnými myšlenkami, ale i nespecifickými bolestmi, podrážděním, nesoustředěním. Lékaři připisují její vznik i vyčerpání organismu po zimě, ale přičítají ji především přechodu z jednoho ročního období do druhého. Přičemž přechod ze zimy na jaro je podle všeho ten nejnáročnější.
Odborníci na jaře velmi jednoduše radí dodat tělu tom, co mu celou zimu chybělo. Dopřát si pohyb venku a hlavně za světla, ideálně na sluníčku. Zlepšit stravování, přidat ovoce, zeleninu, vitamíny, zvláště potom D, C, B komplex a E. Z ostatních látek se doporučuje přidat koenzym Q10 a naopak se vyhnout alkoholu a nikotinu. To by vám mělo pomoci se tzv. jarní zbavit během cca 2 týdnů. Co když se to ale nestane?
Moc přemýšlení škodí
Neméně důležitý než úklid, nebo chcete-li detonace, těla, a možná ještě užitečnější, je úklid v hlavě. Snadno se řekne, hůře udělá. Velkým problémem současné doby je tzv. introvertčin, čili přílišné přemýšlení. Temné období roku pochopitelně nahrává spíš těm temným, tedy negativním myšlenkám, než těm pozitivní. Stav zvaný introvertčin nastává tehdy, pokud nejsme schopni se s těmi negativními myšlenkami rozloučit v nějakém adekvátním čase. Místo toho se nám vracejí stále a stále dokola. Po nocích spřádáme katastrofické scénáře, případně do nekonečna přemítáme ve stylu „co by/kdyby” – co jsme měli udělat v minulosti jinak a, samozřejmě, podstatně lépe. A pěkně se v tom zacyklíme.
Jakmile si uvědomíte, že potácíme v takovém nějakém bludném kruhu, je dobré zaměřit se vědomě na přítomnost – minulost už stejně nezměníme. A pokud nás čeká nějaký velký a zdánlivě neřešitelný problém k řešení v budoucnosti, určitě bude možné ho rozdělit na více malých. Mamuta také nikdo nespořádá najednou.
Jarní úklid
Ne nadarmo se po dlouhé zimě tradičně na jaře v domácnostech uklízelo. Ostré sluneční světlo jasně ukáže, která místa si říkají o mimořádnou porci péče. Jistě, uklízení není činností nijak zvlášť oblíbenou, ale obnovený lad a soulad kolem nás působí na psychiku jednoznačně pozitivně. Stejně jako proces uklízení sám o sobě. Děláme práci, která je za námi, na rozdíl od mnohých jiných činností, opravdu vidět. Podobně očistným rituálem pro duši mohou být i první jarní práce na zahrádce. Zbavit se starého listí, odumřelé trávy, udělat místo pro první jarní kytičky, pro příchod toho nového – má něco vůbec ještě větší smysl?
Ne nadarmo se říká, že aby mohlo přijít něco nového, a to i v obrazné rovině, musí to staré, nepotřebné, předtím odejít. Je vám líto věci, které už nevyužíváte, ale máte k nim citový vztah, jen tak vyhodit do kontejneru? Zkuste pro ně najít nové majitele. Pokud vám přijde příliš komplikované prodat je třeba na auru, na marketink na notebooku nebo na nějakém blešku, nejspíš se vám podaří v okolí najít nějaké tzv. are-use centrum, kam můžete své přebytky odvézt. A když se nikomu nebudou hodit ani tam, provozovatel je zlikviduje a vás už z toho hlava bolet nemusí. Oddychne si nejen vaše domácnost, ale i mysl. A na jaře zvlášť, protože jaro přece znamená i nový začátek. Čeho, to už záleží jen na vás.
Zvyky, tradice, obyčeje
Naši předkové dobře věděli, že změna stavu rovná se problém, a pomáhali si propracovanými tzv. přechodovými rituály. Ty jim s tím přechodem z jednoho stavu do druhého, někdy obrazně, jindy i fakticky, významně pomáhaly. A platí to dodnes. Ze svobodných lidí se stávají (obřadnou) svatbou manželé, z novorozeňátek členové daného společenstva křtem nebo novodobým vítáním občánků. Podstatou věci je, opět, rozloučení se se stavem starým a přivítání stavu nového. Stejně tak se loučíme se zimou a vítáme jaro.
Dodnes se tak v některých místech dochoval zřejmě praslovanský zvyk vynášení Morany, bohyně smrti a zimy. Odehrává se nejčastěji na Smrtnou neděli (letos byla 17. března), kdy se z obce se obřadně vynáší figurína symbolizující Morany a za vsí se nechá shořet, případně se ještě hodí do (tekoucí) vody. Zpět do vsi se průvod vrací se zelenými snítkami, nebo dokonce i malými ozdobenými stromečky, tzv. létem (lístečkem), a zima je pryč.
Samostatnou kapitolou jsou potom Velikonoce oslavující vzkříšení Ježíše Krista, tedy opět – změnu stavu. Pro ty, kteří Velikonoce neslaví v náboženském duchu, se může tento církevní svátek stát prostě a jednoduše oslavou jara a delší volno příležitostí k jarním vycházkám nebo návštěvě příbuzných. A nic vám nebrání v tom, abyste si k příchodu jara vytvořili i tradice vlastní, v rámci své rodiny anebo i jen sami pro sebe.
Pár kroků ke štěstí
Pořád se ještě necítíte aspoň o něco lépe? Potom je třeba sáhnout ne po něčem silnějším, ale spíše sofistikovanějším. I když moc myšlení škodí, přemýšlení zaměřeného k řešení problémů lze jen doporučit. Prvním krokem je uvědomit si, co přesně nám vadí, proč jsme smutní, napjatí, ve stresu? Asi nejvíce se v tomto ohledu podceňuje fakt, že když jsme unavení a vyčerpaní, všechno mám přijde podstatně horší. Ne nadarmo se říká „ráno moudřejší večera”. A o tom je jaro. Kolikrát si stačí uvědomit jen to, že za naší ne náladou stojí prachobyčejná únava – stejně jako u malých dětí. Na rozdíl od nich ji ale my, dospělí, vědomě překonáváme – a na problém je zaděláno.
Nejjednodušším receptem je v těchto případech, (jak jinak), vědomý odpočinek. Když jako původce ne nálady vyloučíme únavu, můžeme pokročit dál. Druhým, náročnějším krokem, je potom uvědomit si, co a proč nám vadí, a že nám to vadí proto, jací jsme – vznětliví, ublížení, ukřivdění, paranoidní, podezřívaví. Musíme takoví být? Možná trochu ano, čistě z pudu sebezáchovy, ale za běžných okolností opravdu jenom trochu.
K ujasnění toho, jací vlastně jsme, si můžeme pomoci otázkami: Co mě činí šťastným? Proč to nemám? Jak bych toho mohl dosáhnout? Musím to opravdu mít? Jaké vlastnosti mám, jaké obdivuji, jaké bych chtěl mít, jaký bych chtěl být? Je opravdu všechno tak špatné a negativní, jak se mi to teď jeví? Při té příležitosti mohou stav mysli zlepšit ještě dvě další věci. Notoricky známe, a přesto v praxi opomíjené. Zkusme ty negativní myšlenky přebít pomyšlením na to, co je naopak dobré, za co můžeme být vděční. Je logické, že se soustředíme na to špatné, protože nás to potencionálně ohrožuje. Nestálo by ale za to, aspoň občas, se tohoto stereotypu vzdát?
A potom, s nikým se nesrovnávejme. Obvykle si lidé toto doporučení vykládají tak, že se nemáme srovnávat s těmi, kteří jsou na tom podle nás lépe než my. Platí to ale i naopak. To, že je na tom někdo (aktuálně) podle nás hůř, než my, neznamená, že se musíme obávat toho, že „dopadneme“ podle tohoto „vzoru”, tedy špatně, a vézt se, opět na vlně katastrofických scénářů. A nakonec, mysleme i na to, že pozitivní očekávání vytváří, obvykle, i pozitivní budoucnost. A jakou asi tak budoucnost vytvoří očekávání negativní?
Krásné jaro, nejen kolem nás, ale i v nás!
autor: Jitka Lenková
foto: Pixabay
Štítky: čistá hlava, jaro, odpočinek, pohyb, rovnodennost, štěstí, tradice, úklid, únava, vitaminy
Sdílet na Facebooku
