Už jste někdy slyšeli o fenoménu »krvácejícího poltergeista«, tedy situace, kdy se bez zjevného důvodu začnou objevovat (na do té doby klidném místě) »krevní stopy«? V dubnovém vydání časopisu Záhady života pro vás máme případ, kdy došlo k jejich výskytu v míře opravdu hojné… Když v roce 1987 v Atlantě v jednom obyčejném domě začala vytékat krev z podlahy, otevřelo se tajemství, které přetrvává…
Co se tehdy stalo?
Byla pozdní mlhavá úterní noc roku 1987, když dům na Fountain Drive 1114 v Atlantě ve státě Georgia začal krvácet. Karmínová tekutina stékala po bílých stěnách, prosakovala dřevěnými podlahami chodby, rozstřikovala se po koberci v obývacím pokoji a našla si cestu téměř do každé škvíry a štěrbiny šestipokojového cihlového sídla.
Hodně podivná koupel
Šedovlasá Minnie Winstonová (tehdy 77 let) se právě koupala ve vaně. Byla to chvíle, kdy se mohla uvolnit a uniknout stresu, který jí přinášela péče o manžela Willieho (79). Starý pán byl ve špatném zdravotním stavu – vysoký věk a dialyzační přístroj jej téměř celé dny poutaly k posteli.
Její ramena vypadala křehounce, ale nesla daleko větší váhu, než naznačovala její štíhlá postava. Život Minnie moc času, který by mohla věnovat sama sobě, nepřinášel. Ale ať už se venku v tuto chvíli dělo cokoliv, bylo to právě teď nepodstatné. Minnie si užívala teplou lázeň a okolní svět neexistoval. Dům byl zamčený a na noc byl aktivován alarm – jejich domov byl naprosto bezpečným útočištěm. Tedy, alespoň to tak do onoho večera vypadalo…
Voda v koupeli už pomalu vychládala, a tak Minnie vylezla z vany. Po pár krocích však vstoupila do rudé louže. Zdálo se, že podivná tekutina prosakuje dlážděnou podlahou přímo u jejích nohou. Minnie byla zmatená. „Neměla jsem strach,“ vzpomínala později, „protože jsem nevěděla, odkud to přichází, a navíc koupelna – tam se občas nějaká ta louže objeví.“ Pak ale znejistěla – louže totiž vypadala jako čerstvě rozlitá krev a ji v tu chvíli napadlo, jestli se jejímu muži Williemu něco ošklivého nepřihodilo. Třeba opustil postel, cestou se mu zamotala hlava a upadl…
Minnie vyběhla z koupelny na chodbu. Když se dostala do haly, šokem »zkameněla«. Červená tekutina byla všude – podél obvodu podlahy, rozmazaná po stěnách… všude kolem ní se rozstřikovaly rudé kapičky, které se zhmotňovaly snad ze vzduchu. O vteřinu později před vyděšenou ženou dřevěnou podlahou vytryskl gejzír krve, jako by domu kdosi prorazil neviditelnou tepnu. Proud se šířil pokojem, vtekl do chodby a »vymaloval« ji také načerveno.
Vyděšená Minnie vběhla do Willieho pokoje a probudila ho. „Něco se děje, nějaká katastrofa. Pojď se podívat na všechnu tu červenou spoušť vytékající z podlahy,“ vykřikla na manžela. Než se Willie dostal z pokoje ven, kaluže se slily do jednoho velkého červeného jezera. Zatímco manželé stáli a udiveně zírali na naprosto nepochopitelnou záplavu, zrodil se případ »Krvácejícího domu«, který nemá v policejních spisech ani v archivech parapsychologů obdoby. Tyto minuty se staly zlomovou čarou mezi rodinným klidem a násilím světa rozervaného na kusy…
Přerušená policejní oslava
Brenda Dippleová (v té době jí bylo 28 let) se poté, co vystudovala biologii, přestěhovala do Atlanty a tady nastoupila do svého prvního zaměstnání. Její otec byl zdravotníkem a jezdil se záchrankou – pomáhal zoufalým turistům uvízlým v horách. Navzdory svému mládí měla teď Brenda šanci také pomáhat lidem, i když jiným způsobem – jako laborantka na oddělení hlavních případů policie v Atlantě. Její role možná nebyla nápadná, ale mohla tak pomáhat obětem, které byly zbaveny hlasu, najít spravedlnost.
Většina případů byla pro Brendu a její kolegy z laboratoře rutinní a často ponurá. Její energie byla směrována do pečlivého pozorování a shromažďování vzorků z místa činu a jejich kultivace. Měla vidět i to, co mohli na místě činu přehlédnout ti nejzkušenější detektivové. Onen zářijový večer jí však měl přinést něco mnohem zajímavějšího a také podivnějšího…
Uprostřed noci slavila noční směna oddělení vražd narozeniny jednoho z kolegů. Bylo to výjimečné, a i tak telefony zvonily. Prostoje nebyly toho roku pro policejní složky typické – město zaznamenalo prudký nárůst vražd v důsledku vzkvétajícího obchodu s drogami a rostoucí chudoby. Ta se oproti předchozímu roku téměř ztrojnásobila.
Další telefonát přerušil oslavu zcela. Když detektiv, který byl nejblíže telefonu, přiložil sluchátko k uchu, ve tváři se mu zračil zmatek.
„Krev teče po stěnách? Ale není tam žádné tělo?“ Po ukončení hovoru
detektiv informoval své kolegy. „Starší manželský pár, už zavolali i hasiče… Paní říká, že všude je krev, ale chybí tělo, ze kterého by tekla…“
Jeden z přítomných detektivů, Steve Cartwright, svou následnou reakci na toto oznámení zdokumentoval v rozhovorech, policejních záznamech a svých pozdějších memoárech Deník v modrém.
„Jak to manželé vysvětlili?“ zeptal se Cartwright kolegy. Druhý detektiv zavrtěl hlavou. „Nevysvětlili, vůbec netuší, o co tu jde.“
Členem policejního týmu, který se ten večer dostavil na Fountain Drive 1114, byla i laborantka Brenda Dippleová.
Obydlí v této čtvrti sestávala z viktoriánských domků a bungalovů Craftsman, které byly postaveny na malých pozemcích bez příjezdových cest.
Dům, do něhož byla přivolána policie, splýval svým vzhledem s ostatními v této části města. Měl fasádu z hnědých cihel, zelené okenice a betonové schody, které vedly na chodník s malou travnatou předzahrádkou. Tato čtvrť byla »dělnická«, kde systematická segregace od lépe financovaných »bílých« částí Atlanty znamenala, že si lidé viděli »až do talíře«.
začíná se vyšetřovat
Vraťme se teď ale zpátky do domku, kde začaly krvácet zdi. Jakmile se oba staříci vzpamatovali ze šoku, začali pečlivě prozkoumávat své okolí. Zjistili, že krev není jen v koupelně a předsíni, ale také v kuchyni a obývacím pokoji. Za celých 22 let života v domě – a ostatně za celý život – to bylo poprvé, kdy něco takového viděli. Nezbývalo jim tedy nic jiného, než událost ohlásit policii a hasičům.
Kvůli nejasné povaze situace byla Fountain Drive brzy poseta policejními, hasičskými i záchranářskými vozy a kužele modrého, červeného a bílého světla prořezávaly hustou mlhu, která pokrývala nerovnou silnici. Záchranáři přijeli s logickým cílem – zjistit, zda není některý z Winstonových zraněný, a tedy není nevědomým zdrojem výskytu krve. Na žádném z obou starých lidí však nebyl jediný škrábanec. „Nekrvácím ani já, ani moje žena a nikdo jiný tu nebyl,“ potvrdil zdravotníkům Willie. Z Willieho dialyzačního přístroje také nedošlo k žádnému úniku nebo kontaminaci.
Do domu přijeli také správci nemovitosti a byla prohledána od půdy až po sklep – všechno však bylo v pořádku. Žádné prasklé potrubí, které by mohlo uvolnit jakoukoliv cizí látku, se neobjevilo. Po pečlivé prohlídce však byly i ve sklepě nalezeny další čerstvé krvavé skvrny. Odkud ale krev tedy tekla?
Chcete vědět, jak případ krvavého domu pokračoval? A co prozradila děsivá historie tohoto místa? Celý obsáhlý článek o jednom z nejpodivnějších případů výskytu potergeista v historii najdete v DUBNOVÉM časopise Záhady života, který je právě teď k dostání na vašich novinových stáncích!
V novém vydání také najdete:
• Záhada Vzkříšení: Víte, že židovské dějiny znají dva Ježíše? S filosofem a lingvistou Vojtěchem Merunkou o tajemství Velikonoc
• Psychokineze na ostří nože: Rozhovor se zakladatelkou Klubu psychotroniky a UFO. Jaké nejzajímavější případy v průběhu let v ČR řešili?
• Pálí vás syndrom vyhoření? Když vás práce přestane těšit a stane se zátěží
• Záhadný přístroj: Zachytil páter Ernetti Ježíše, umírajícího na kříži, tzv. chronovisorem?
• Je dešťová voda jedovatá? Při čtení rozhovoru o ovlivňování počasí s R. Dluhým vám naskáče »husí kůže«!
• Neuvěřitelné spiritistické médium Franek Kluski: Na jeho seancích zanechávali duchové své voskové otisky rukou!
• Případ mluvící mangusty – i slavní badatelé paranormálních jevů byli »na vážkách«!
• Znáte Toho muže? Vešel i do vašich snů tento neznámý návštěvník?
To vše a ještě mnohem víc najdete právě teď na novinových stáncích v tištěném časopisu Záhadách života
ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKUOBJEDNAT ČASOPIS
Sdílet na Facebooku
