Choreomania: Tanec smrti

Kdo by rád netančil? Pohyb je pro nás zdravý a konkrétně tanec pomáhá vyplavovat endorfiny, tedy pocity štěstí. Co se však stane, pokud budete nuceni tančit bez možností přestat? Taneční kreace vás mohou i zabít.

Středověk je známý mnoha různými epidemiemi, z nichž nejhorší byl mor. Existují však také záhadné případy podivných chorob postihujících velké skupiny lidí, které vědci dodnes obtížně vysvětlují. Jedním z příkladů je takzvaná choreomanie. Tato nemoc prošla středověkou Evropou na konci rozsáhlé morové epidemie.

Smím prosit?

Nemoc se projevovala poněkud podivně. Náhle, zcela bez důvodu, aniž by hrála hudba, lidé začali tančit, křičet a skákat. Zprvu se to nejevilo nebezpečně, ale opak byl pravdou. Tento stav mohl přetrvávat i několik dní, někdy i týdnů nebo dokonce měsíců. Nešťastníci tančili bez zastavení dokud nepadli vyčerpáním. Jakmile se probudili, vrátili se ke každodenním činnostem. Všichni to štěstí však neměli. Pokud se tato taneční mánie nezastavila a přetrvávala týdny nebo i déle, oběti mohli zemřít hladem, dehydratací a vyčerpáním, jelikož žádné přestávky na jídlo a spánek nebyly. To lidské srdce zkrátka nemohlo vydržet. Člověka nebylo možné zastavit ani násilím. Oběti byli v jakémsi transu, ze kterého je nebylo možné jakkoli probudit. Přihlížející museli prostě vyčkat, až dotyčný přestane tančit sám, doufajíc, že to přežije.

Dnes se tyto náhlé tance nazývají choreomanie, tedy taneční šílenství. Ve středověku byly záchvaty podivné nemoci označovány jako ,,tance svatého Víta„. Jméno pocházelo z přesvědčení, že pokud tančíte před sochou svatého Víta, můžete získat zdraví. Takové kreace před sochami se staly velmi populárními. Během epidemie nemoci choreomanie se začala s těmito tanci zaměňovat. Církev vysvětlovala toto taneční šílenství po svém. Ataky této nemoci měli na svědomí zlí duchové a posednutí ďáblem. V Itálii se spojovala s kousnutím jedovatých pavouků, proto tam tento jev začali nazývat tarantismem.

Tanec smrti v historii

Jeden z prvních známých případů choreomanie se vyskytl v Německu v roce 1237, ve městě Erfurt. Celou skupinu dětí postihlo dosud nevysvětlitelné a záhadné onemocnění. Při tanci překonaly cestu do sousedního města Arnstadt dlouhou 20 km . Když vyčerpané děti dorazily, okamžitě padly a usnuly. Jejich rodiče si děti vzali zpět domů, ale žádný z malých tanečníků se z této události nezotavil. Mnoho jich zemřelo a ti, kteří přežili, trpěli záchvaty končetin a třesem rukou. Tento příběh zřejmě tvořil základ legendy o krysaři u Hamelnu, jehož ďábelská hudba očarovala lidi i zvířata.

Nejstarší případy choreomanie byly zaznamenány už v 7. století, ale podivná nemoc se skutečně rozšířila ve 14. až 15. století. K nejmasivnějšímu útoku tance svatého Víta došlo ve francouzském městě Metz, kde začalo tančit téměř 11 tisíc lidí. Poslední ohnisko bylo v roce 1518 v Německu ve Štrasburku. Zde postihla mánie 400 obyvatel.

Co na to věda

Od té doby se už tento tanec nikde neobjevil. Vědci předložili několik verzí o povaze tohoto zvláštního jevu. V zásadě je choreomanie spojena s masovým šílenstvím na pozadí morové epidemie, s epilepsií, tyfem nebo encefalitidou. Existuje verze kolektivní narkotické intoxikace. Látky, obsažené v jednom druhu houby parazitující v žitě a pšenici mohou vyvolat příznaky, podobné tanci svatého Víta. Tedy třes, svalové křeče a duševní poruchy. Přesná odpověď na otázku, co způsobilo tento neobvyklý jev však dosud nebyla nalezena.