Se škapulířem proti morousovi. Ale můžete získat i lásku, štěstí nebo bohatství

Různé / 9. 5. 2019

S jarem se opět vyrašily rostliny, které mohou posloužit o výrobě mocného ochranného kouzelného předmětu – škapulíře. Možná si vybavíte, jak způsob jeho použití zachytila Božena Němcová? A třeba si budete chtít vyrobit i svůj vlastní.

Vesnická specialistka na uhranutí předává nešťastnici podivný předmět. Postižená ho musí od této chvíle nosit pořád na krku, jedině tak ji bude pomoženo. Ale co naplat. Nakonec ho sama daruje tomu, kdo ji uhranul. A její osud je zpečetěn. Vzpomínáte? Tak popsala použití škapulíře Božena Němcová ve své Babičce. Kovářka, znalá bylinek a léčení, ho přinesla Viktorce, uhranuté „černým myslivcem“. Škapulíř té doby, a tady není důvod Němcové nevěřit, byl „čímsi v červeném klocu zašitým“. Bohužel Němcová škapulíř a jeho obsah blíže nepopsala, možná ani sama nevěděla, co kovářka do škapulíře zašila anebo mohla zašít.

Vzácný a chráněný vstavač mužský

Neblahý příběh pokračuje. Viktorka škapulíř poctivě nosí, ale ne dlouho. Jakýsi hlas ji ponouká, aby šla na jetelinu, kde by se mohla setkat s černým myslivcem. Viktorka ví, že je „sama svým škůdcem“, ale nemůže si pomoci. Jakmile vojáka spatří, chce se dát na útěk, ale šlápne „na trní“ a omdlí. Voják jí přispěchá na pomoc, a když se dozví o škapulíři, požádá o něj. Viktorka mu jej dá.

Tím je ochranná moc škapulíře zlomena. Kovářka se jen děsí: „Ona mu dá svěcený škapulíř, ona mu dá věc na svém těle zahřátou!“ Je však pozdě. Kovářka dojde k názoru, že voják je ve skutečnosti „morousem“, bude Viktorce z těla sát krev a nakonec ji zadáví. Viktorčina duše tak nebude mít pokoj ani po smrti.

Mocné talismany

Je tedy zřejmé, že kovářka věděla, proti čemu bojuje. Byly to nečisté síly, a proto na ně použila svěcenou věc. Měla velké štěstí, že tak učinila až v první polovině 19. st. O sto nebo dvě stě let dříve by ji neminulo nařčení z čarodějnictví, protože katolická církev takovéto „pověrečné“ prostředky jednoznačně odsuzovala, i když by byly použity k bohulibým cílům.

V takovém kovářčině škapulíři mohlo být zašito prakticky cokoliv, co tato vesnická „čarodějka“ uznala za vhodné. Velmi oblíbené byly kousky pergamenu s citátem z Bible, např. z evangelií, používaly se ale i jiné tradiční čarodějné a zaříkání a také znaky, třeba tzv. magický čtverec anebo různé „muří nohy“ a další. Škapulíře se zašitým ochranným pergamenem patřily do výbavy takových rizikových profesí, jako byli vojáci anebo myslivci. Čarodějný pergamen prý ale také vlastnila u sebe nosila Alžběta Báthoryová, známá čachtická paní. Právě ten jí umožňoval páchat její ohavné činy. Když ho ztratila, znamenalo to konec i jejímu řádění.

Méně známý janovec metlatý

Svatojánské koření

Kromě pergamenu mohl škapulíř obsahovat také různé bylinky. V úvahu připadalo zejména tzv. svatojánské koření, univerzální směs celkem devíti bylin obsahující janovec metlatý, komonici lékařskou, kapraď samce, kopřivu dvoudomou, pelyněk obecný (černobýl), prhu arniku, svízel syřišťový, třezalku tečkovanou a vstavač. Podle tradice se svatojánské koření má sbírat na sv. Jana, přesněji o půlnoci z 23. na 24. června, kdy jsou údajně tyto byliny nejúčinnější.

Do škapulíře je však možné zašít i vlastní směs bylinek anebo jen jednu vybranou rostlinku, například již zmíněný černobýl na posílení plodnosti, kopřivu speciálně proti zlým silám anebo lístek borůvky pro štěstí. Pokud budete následovat keltskou tradici, ukryjete do svého ochranného škapulíře kousek jmelí a dubové kůry. Samozřejmě můžete stejně dobře vyzkoušet i starý dobrý čtyřlístek pro štěstí anebo známou vánoční kapří šupinu proti nedostatku. Anebo cokoliv jiného.

Škapulíř je možné kromě nošení na holém těle „v záňadří“ používat ještě jedním způsobem, na noc ho prostě položit pod polštář. Když do něj zašijete například prášek z kůže hada chyceného na sv. Jiří, sen vám odhalí toho, kdo vám něco ukradl.

Správnou barvu látky na výrobu škapulíře je barva červená, jak ji zmiňuje Němcová i další lidové návody. Rudá barva je barvou života, lásky a krve, včetně posvátné krve Kristovy. Nic vám však nebrání experimentovat i s jinými barvami. Podstatnou součástí výroby škapulíře je jeho zašití. Práce s jehlou obecně je chápána jako čarodějná a zašití škapulíře je samo o sobě čarodějným úkonem. Moderní čarodějky výrobu tradičního škapulíře ještě dovedly ještě dále, až k výrobě panenek s různým obsahem dle vlastní úvahy. Narozdíl od známých kouzel vúdú nejsou tyto výtvory určeny k likvidaci nepřátel, naopak zosobňují samu čarodějku a jsou proto všemožně hýčkány.

Jitka Lenková

foto: Lidové řemeslo, Science Source, The Witch’s Heart, Tokkoro, Wilde planten


Štítky: , , , , , , , , , , , ,





You might also like