Od slunovratu se pohyb Slunce obrátil a nyní zase stoupá vzhůru po obloze. Dne 20. ledna se vlády ujal Vodnář, jehož vládnoucími planetami jsou Saturn a Uran.
Úranos je praotec řeckých bohů, jenž povstal z beztvarého chaosu, který v sobě obsahuje všechny možnosti. V období tohoto znamení sice ještě zima pevně svírá přírodu, avšak pod sněhem a ledem se již připravuje nový život, aby se už brzy projevil.
Vodnář oslavuje především duševní síla k životu. Tento duchovní princip se uctívá v podobě vody. Většina antických označení souhvězdí Vodnáře souvisí s ,,božskou vodou života“. Byla tím míněna kosmická energie. Proto toto znamení začíná vlevo miskovitou prohlubní a pokračuje obloukem vyzvednutým nahoru, aby bylo možné přijatou energii rozlévat. V Řecku odpovídá Vodnáři Deukalión, který, podobně jako biblický Noe, přečkal v arše devítidenní potopu, a stal se tak praotcem nového lidstva.
Ve středověku se pro znamení Vodnáře používala i další označení, jako například amfora, hrnec, vodopád apod. Všechny tyto symboly mají jednu věc společnou, a to představu tekoucí vody v pohybu.
Již ve středověku bylo známo, že do Sebastiána, což je 20. ledna, musí míza do stromů. V mnoha krajích se proto v tomto období nesmělo kácet dříví. Jak můžeme vědět, že měli naši předkové pravdu? Jednoduše. Pokud nařízneme na konci měsíce ledna kůru stromu, začne z ní vytékat míza.
Byzatnstký historik Prokopios (500 let po Kristu) vypráví o tom, jak lidé na severu Země velice toužili po Slunci. Po dlouhé zimní noci, která zde trvá dlouhý půl rok, vyslali své obyvatele na vrcholky hor, kde měli za úkol vyhlížet Slunce. Když se konečně objevilo a oni se s radostnou zprávou vrátili zpět do údolí, vypukl veliký jásot.
Svátek oslavující toto období
V Římě se okolo 15. února na Palatinu, jednom ze sedmi římských pahorků, slavily ,,luperkálie“. Bůh Lupercus je bytostně spjat s bohem stád Faunem, bohem živočišné plodnosti a plození. O těchto slavnostech se mu obětovali psi a kozy. Lupercovi kněží běhali oděni jen do kůže obětovaných zvířat okolo palatinského pahorku a pruhy kožešiny ze těchto obětí šlehaly ženy, které potkávali. Takové šlehnutí pak mělo těmto dámám přinést plodnost a usnadnit jim porod. Pruhy kůže, které kněží používali, se nazývaly ,,amiculum Junonis“ (Junonin plášť). To souvisí se svátky bohyně plodnosti Junony Luciny, které se slavily o polovinu lunárního měsíce později. ,,Luperkálie“ byly svátkem očistění a pokání. Považovaly se rovněž za oslavy plodnosti. V roce 494 však papež Gelasius tento svátek zaměnil za ,,Očištění Panny Marie“ (Hromnice).
Vodnář a jeho nová energie však nepůsobí pouze v přírodě, nýbrž na každého z nás. Toto období nás rozveselí, přinese nám nové nápady, zajímavá setkání i zábavu. Jedná se o dobu ideálů, nekonvenčních myšlenek a komunikace s lidmi. Vodnáři totiž vládne živel vzduchu a rovněž také i jeho excentrická vládnoucí planeta Uran. Dohromady nás nenechávají na pochybách, že se věci dávají do pohybu.
autor: Petr Matura
foto: pixabay.com (Darkmoon_Art, Peter-Lomas)
Štítky: astrologie, svátek, vodnář, zima, znamení
Sdílet na Facebooku
