Tip na výlet: Zřícenina hradu Cvilín a poutní místo

Pozůstatky starobylého hradu Cvilín najdeme jihovýchodně od hornoslezského města Krnova na Zadním Cvilínském kopci. Ruiny hradu jsou chráněny jako kulturní památka.

Tajemné zříceniny hradu Cvilín se vypínají nad řekou Opavicí již od dávných věků. Legenda praví, že právě pod ním se každou noc zjevuje vraník, který smutnýma očima pozoruje hvězdy třpytící se na vodní hladině.

Svatba s tragickým koncem

Podle pověsti se kdysi v hospůdce pod Cvilínem měla konat svatba. Ženich s nevěstou v pozdních hodinách opustili hostinec a vydali se na cestu ke svému novému domovu. Ostatní svatebčané zůstali v lokále a dále se veselili. Najednou se však před kočárem novomanželů vynořila banda loupežníků. Ženich statečně bránil svou milou, co mu síly stačily, ale přesile nakonec podlehl. Potom již nebylo těžké odvléct nevěstu i s kořistí do rozpadajícího se starého hradu.

Tou dobou se ve vesnické hospodě hosté právě dohadovali o tom, kdo z nich je nejodvážnější. Mezi vším tím povykem roznášela pivo dcera hostinského, Anička. Ta náhle pronesla: „Všem vám to moc hezky povídá, ale skutek nikde. Žádný z vás by si v noci jistě netroufl jít na Cvilín.” Pánové se však nechtěli nechat zahanbit, a tak Aničku začali popichovat: „A ty bys šla teď hned na hrad?” Dívka se jen usmála. „A co by ne. Na důkaz, že jsem tam skutečně byla, vám odtud přinesu větvičku z jeřabiny,” pravila statečná Anička.

Jak řekla, tak také udělala. Z kuchyně si však s sebou pro jistotu vzala ostrý nůž. K hradní zřícenině došla za naprostého ticha. Už se chystala utrhnout slíbenou větvičku jeřabiny, když najednou zaslechla zoufalý hlad, který prosil o slitování. Zaposlouchala se tedy pozorněji a za krátko poznala hlas nevěsty. Ihned poté zvuk utichl. To ji právě loupežníci, i přes veškeré prosby, nelítostně zavraždili.

Anička se polekala, rychle utrhla větvičku a utíkala pryč, co jí nohy stačily. K její smůle ji nakonec prozradil uvolněný kámen, který začal padat ze skály. Netrvalo to dlouho a loupežníci jí byli v patách. Už se po ní téměř sápal jeden z nich, když dívka vytáhla nůž a bodla jej. Díky tomuto odvážnému kroku se jí nakonec podařilo uniknout.

Kůň, který dívku zachránil

Neuplynul ještě ani celý rok a ve vesnici se opět slavila svatba. Jen málokdo si však vzpomněl na tragickou událost z loňského roku. Onoho večera se v sále objevil tajuplný muž, celý v černém, a stále chtěl tancovat jen s Aničkou. Pán působil jako nějaký bohatý kníže, takový tanečník se přece nesmí odmítat, říkala si dívka. A tak s ním tedy tančila, jak si přál. Blížila se už půlnoc, když společně odtančili na dvůr. Tam neznámý kníže posadil děvče před sebe na koně, černého jako uhel, a rychle s ním uháněl neznámo kam.

Nebohá Anička až příliš pozdě poznala, že tajemný muž je oním loupežníkem, kterého vloni probodla nožem. Dívka se tedy alespoň sklonila ke koňské hřívě a prosila vraníka, aby jí od tohoto zákeřného a nebezpečného ducha pomohl. Najednou se kůň prudce zastavil a černý pán i s Aničkou přepadl do řeky. Dívka se zakrátko dostala na břeh, avšak mrtvého loupežníka odnesl proud. Právě od těchto dob se prý na břehu zjevuje vraník, který se údajně pokaždé ztratí jako duch, jakmile se k němu snaží někdo přiblížit. Skutečně snad tehdy vyslyšel úzkostlivé prosby dívky?

Poutní místo a Panna Marie

Na nedalekém tzv. Předním Cvilínském kopci, jenž dosahuje nadmořské výšky 441 metrů, můžeme najít magické poutní místo Cvilín. Byly zde nalezeny první známky osídlení Krnova, a to již ze starší doby kamenné. K poutnímu místu vede schodiště čítající více než 200 schodů. Zpočátku se na něm nacházela socha Panny Marie, ta však byla v 16. století na příkaz luteránského rodu Hohenzollernů zničena. Díky snaze převora krnovského kláštera, který si toto místo velice oblíbil, zde byla v roce 1684 postavena dřevěná kaplička, zasvěcená Panně Marii.

V Krnově žil na přelomu 17. a 18. století malíř obrazů Heinrich Teuber. Byl to měšťan, jenž se ve 20. letech 18. století stal dokonce purkmistrem Krnova. Jeho malá dcera Barbora byla těžce nemocná, a tak Teuber prosil Pannu Marii o záchranu jejího života. Slíbil, že pokud se jeho holčička uzdraví, věnuje Panně Marii svůj obraz. Dcera se skutečně uzdravila a Teuber namaloval malý deskový obraz Sedmibolestné Panny Marie. Brzy se rozneslo, že obraz je zázračný a uzdravuje nemocné, a tak se k němu začalo sjíždět obrovské množství poutníků. Do malé kapličky se ani všichni nemohli vejít. Na začátku 18. století tedy nakonec bylo rozhodnuto o stavbě zděného barokního kostela, který zde majestátně stojí dodnes.