Brada je vnímaná jako samozřejmost. Přesto jde o anatomickou záhadu – žádný jiný živočišný druh ji nemá v podobě, jakou známe u lidí.
Když se podíváte do zrcadla, pravděpodobně vás ani nenapadne, že vaše brada patří mezi nejpodivnější znaky lidského těla. Nejenže je unikátní, ale zároveň představuje jeden z hlavních znaků, podle kterých vědci rozpoznávají fosilie druhu Homo sapiens. Na rozdíl od nás ji totiž nemají ani naši nejbližší příbuzní, jako jsou šimpanzi nebo gorily. Přestože se jedná o tak nápadný rys, jeho původ zůstává překvapivě nejasný. Vědci se dokonce neshodnou ani na tom, co přesně brada je. Nejde totiž jen o jeden výčnělek – spíše o kombinaci tvaru dolní čelisti, zubů a okolních kostí, které dohromady vytvářejí typický „lidský profil“.
Evoluce, nebo náhoda?
Dlouhou dobu se předpokládalo, že brada musí mít nějaký praktický význam. Jedna z teorií tvrdí, že pomáhá zpevnit dolní čelist. Jak se v průběhu evoluce zmenšovaly lidské zuby, mohla brada sloužit jako jakási „výztuha“, která chrání čelist před poškozením při žvýkání. Další hypotéza spojuje bradu s řečí. Lidé mají unikátní schopnost artikulované komunikace, a tak se předpokládalo, že brada poskytuje oporu svalům jazyka a úst, které jsou pro mluvení klíčové.
Pak je tu i teorie pohlavního výběru – tedy že výrazná brada mohla být atraktivní vlastností, podobně jako například pestrobarevné peří u ptáků. Někteří vědci se domnívají, že výraznější brady mohly signalizovat zdraví nebo genetickou kvalitu. Jenže žádná z těchto teorií zatím neposkytla jednoznačný důkaz.
Překvapivý obrat: vedlejší produkt evoluce
Novější výzkumy naznačují, že brada možná vůbec nevznikla „účelově“. Evoluční bioložka Noreen von Cramon-Taubadel a její tým analyzovali vývoj lidské lebky a porovnávali ji s dalšími primáty. Výsledky byly překvapivé. Ukázalo se, že většina znaků spojených s bradou se nevyvíjela cíleně pod tlakem přírodního výběru. Místo toho se zdá, že brada je vedlejším produktem jiných změn – například zmenšování obličeje, růstu mozku nebo změn v uspořádání čelistí.
V evoluční biologii pro takové jevy existuje termín „spandrel“. Označuje znak, který nevznikl kvůli konkrétní funkci, ale jako důsledek jiných procesů. Jinými slovy: brada může být něco jako architektonický detail, který vznikl „mimochodem“.
Lidská lebka prošla v posledních milionech let dramatickými proměnami. Naši předci začali chodit vzpřímeně, jejich mozky se zvětšovaly a obličej se postupně zmenšoval a zplošťoval. Zuby už nebyly tak velké a robustní jako dříve. Tyto změny mohly způsobit, že se spodní část čelisti „přeskupila“ a vytvořila charakteristický výčnělek – bradu. Ne proto, že by byla sama o sobě výhodná, ale protože byla vedlejším důsledkem jiných adaptací.
Má brada dnes nějaký význam?
I když brada možná nevznikla kvůli konkrétní funkci, neznamená to, že je zcela bez významu. Dnes může hrát roli například v neverbální komunikaci, mimice nebo vnímání atraktivity. Lidský obličej je klíčovým nástrojem sociální interakce a i drobné detaily mohou ovlivňovat, jak nás ostatní vnímají.
Navíc právě takové „nečekané“ znaky nám pomáhají lépe pochopit, jak evoluce funguje. Ne vše, co na těle máme, muselo vzniknout cíleně – někdy jde jen o důsledek složitých biologických procesů. Navzdory pokroku ve výzkumu zůstává původ brady otevřenou otázkou. Možná jde o kombinaci více faktorů – částečně funkční adaptaci, částečně evoluční náhodu.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: anatomie, brada, člověk, evoluce, obličej, tvář
Sdílet na Facebooku
