Velikonoční ostrov, Isla de Pascua nebo Rapa Nui, Velká země, jak zní její polynéský název, je patrně jedno z nejosamělejších míst světa. K nejbližšímu pobřeží Chile je to vzdušnou čarou přibližně 3700 kilometrů a nejbližší obydlený soused je ostrov Pitcaim vzdálený 2075 kilometrů. Přesto však k němu vzhlíží celý svět. Skrývá totiž tajemství, před kterým nevěřícně klopí zrak i vědci. Naznačují tvůrci neuvěřitelných soch existenci mimozemských civilizací?
NĚCO MÁLO O OSTROVĚ
Svůj název dostal Velikonoční ostrov od holandského kapitána Roggeveena v roce 1722, který k němu doplul právě na Velikonoční neděli. V následujících letech by ostrov terčem nájezdů obchodníků s otroky pro peruánské doly. Zbytek obyvatelstva byl zdecimován nemocemi, které s sebou Španělé přivezli. Ostrov je vulkanického původu a byl vytvořen třemi sopkami, které se později spojily lávovými toky do trojúhelníku. Pobřeží tvoří strmé skály, místy vysoké až 700 metrů. Jeho povrch nevypadá malebně: všude vidíme spálenou trávu bez stromů. V dnešní době tu žije asi 3700 obyvatel, tvoří je Polynéští domorodci a Chilané z pevniny. Přesto zaměstnává Rapa nui stále obrazotvornost vědců a spisovatelů.
JSOU TO MIMOZEMŠŤANÉ?
Záhadologové se zajímají zejména o sochy moai, kterých je na ostrově celkem 800! Patří mezi nejtajemnější monumenty světa. Moai mají protáhlé hlavy s dlouhýma ušima a pevně sevřenými rty, hlídajícími jakési nevyřčené tajemství. Jsou vytesány ze sopečného tufu a rozesety po celém ostrově. Nejmenší měří jeden metr, ale ty největší dosahují výšky desetipodlažního domu o váze tří moderních železničních lokomotiv. Jejich doprava z kráteru sopky Rano Raraku na místa vzdálená 20 kilometrů je dodnes záhadou. Některé sochy měly na hlavách ještě jakési klobouky zvané pukao, které měly symbolizovat náčelnickou korunu či účes. Z jakého popudu se pustili tehdejší obyvatelé do tak gigantické a vysilující práce? K čemu vlastně sochy sloužily? Byly postaveny z náboženských důvodů nebo měly odrazovat nevítané návštěvníky ostrova? Mezi domorodci kolují pověsti o zvláštních bytostech, přicházejících z nebes, jejichž tělo bylo pruhované jakoby žílami. Koho tím asi mysleli? Podivné bytosti, kterých se zřejmě velice obávali a jejichž odporný vzhled zachycovali v podobě dřevěných sošek zvaných kava kava?
JAKÁ POSELSTVÍ ZANECHALO RONGO RONGO?
Odpověď na tyto otázky by mohly poskytnout zápisy na dřevěných tabulkách popsaných zvláštním hieroglyfickým písmem. Destičky jsou dlouhé devadesát centimetrů a deset centimetrů široké. Znaky znázorňují zvířata, rostliny a ptáky. Jeden řádek se čte zleva doprava, druhý zprava doleva a na každém sudém řádku jsou znaky vzhůru nohama. Tato forma písma se nazývá bustrofedon. Na ostrově však působili křesťanští misionáři, kteří nechali velkou většinu destiček spálit ve jménu katolické víry. Písmo rongo rongo začal objektivně a vědecky zkoumat až v roce 1879 tahitský biskup Jaussen. Dlouho pátral po někom, kdo by mu toto záhadné písmo přečetl. Na Tahiti našel domorodce, který sice nerozuměl celému textu, ale dovedl objasnit některé znaky. V 50. a 60. letech se do zkoumání písma rongo – rongo pustil německý etnolog Thomas Barthel. Ten postupně shromáždil všechny dosažitelné kopie dochovaných destiček a také všechny Jaussenovy rukopisy. Zjistil, že písmo má 120 základních znaků a ty lze mezi sebou skládat tak, že může vzniknout 2000 složených znaků. Tyto znaky mohou vyjadřovat i abstraktní pojmy. Přestože se v dnešní době vědci snažili o rozluštění tohoto písma pomocí nejmodernějších počítačů, nebylo poselství, které možná dosud skrývá, odhaleno. Vydá nám Velikonoční ostrov někdy své tajemství?
Magdalena Zachardová, foto: Shutterstock
Štítky: archeologie, rukopis, velikonoční ostrov