Vikingské „Lodě mrtvých“

ARCHIV / KURIOZITY / SVĚTOVÉ ZÁHADY / ZTRACENÉ VĚDOMOSTI / 16. 8. 2021

Lodě pro zesnulé neměly podobu, jakou známe. Jde o rituální stavbu z balvanů, která svým tvarem pouze připomíná vikingskou loď. Šlechta skandinávských osadníků v nich pokračovala na své poslední cestě. Stopy těchto památek najdeme nejen ve Skandinávii, ve švédských bažinách, srdci civilizace Sven, ale i v pobaltských státech.

Vikingové se krvavě zapsali do historie před stovkami let. Cestovali po celé Evropě. Proslavili se zejména díky svému nomádskému životnímu stylu a divokým praktikám. Znásilňování žen, drancování vesnic, a dobývání měst bylo téměř na denním pořádku. Kohokoli, kdo jim zkřížil cestu, čekala krutá smrt.

Pocta pro mrtvé

Kamenná loď Runsa ve Stockholmu

Přesto, že byli Vikingové vnímáni často jako primitivní divoši, si velmi vážili života a smrti svých bojovníků. Rekonstruovat přesné rituály vikingských pohřbů je obtížné, jelikož nikdy nevedli písemné záznamy o svých životech a ani úmrtí. Dnes je ale možné díky několika cestovatelským záznamům a archeologickým pozůstatkům, které byly nalezeny ve značné části Evropy, některé z nich vzkřísit.

Většina Vikingů byla poslána do posmrtného života spálením. To proběhlo buď na pohřební hranici, či byli upáleni na loďce vyslané do moře. Kremace byla běžná obzvláště mezi nejranějšími Vikingy. Tito pohané věřili, že kouř z ohně pomůže duši zemřelého přenést na onen svět.

Zpopelněné ostatky byly obvykle uchovány v urně. Ta mohla být pohřbena do země, stejně jako tělo. Místa pohřebišť se pohybovala v širokém rozmezí. Od mělce vykopaných hrobů sloužících především pro ženy a děti až po mohyly, které pojaly více těl. Seskupené mohyly nebo ,,hrobová pole“ plnily téměř stejnou roli jako hřbitovy.

 

Kamenné hrobky

Jako raný pohřební zvyk Vikingů ve Skandinávii, severním Německu a pobaltských státech, bylo obklopit hrobové nebo kremační místo kamennými deskami nebo balvany do tvaru lodi. Takové stavby se liší velikostí a byly stavěny v období 1000 let př.n.l. až do 1000 let n.l.

Takové nálezy kamenných „lodí“ jsou hojně k nalezení na ostrově Gotland, na Islandu a podél všech navigačních tras Skandinávců, včetně pobaltského Lotyšska.

Dvě největší kamenné lodě u Anund ve Švédsku

Sestava z kamenů na zemi, v podobě oválu, symbolizovala loď plující do světa mrtvých. Byl v nich rozsypán popel zpopelněného člověka, aby putoval do věčného života. Tyto stavby sloužily obvykle významným rodinám, a tak se cesta do ráje konala ve společnosti příbuzných.

Podle názorů odborníků měly „kamenné lodě“, kromě rituálního účelu, ještě další využití. Balvany umístěné do oválu mohly mít i kalendářní účel. S jejich pomocí mohli skandinávští osadníci sledovat lunární a sluneční cyklus. V každém případě seskupení kamenů nebylo náhodné, a prakticky vždy ukazovalo buď na významné terénní body nebo pobřeží, kde tito nomádi poprvé zakotvili.

První badatel, který si jich všiml v Lotyšsku, byl německý umělec J. Daring. V roce 1863 provedl archeologický výzkum na území severozápadního Lotyšska. Předmětem jeho zkoumání byly dva útvary, jež podle popisu nápadně připomínaly rituální „kamenné lodě“ Skandinávců.

 

Valhalla

V oblasti města Valgaltsiems na pobřeží na pobřeží Rižského zálivu se nachází dvě takové hrobky. Samotný název osady není typický pro místní poměry a je doslova přeložen z lotyšského jazyka jako „osídlení Valhally„. Ve skandinávských bájích je Valhalla na obloze, kde se nachází obydlí Eindiratů, které patří Odinovi, nejvyššímu bohu Germánů. Stateční válečníci, kteří zemřeli v bitvě, si tam hodují a užívají veškerých slastí, které jim Valhalla nabízí. Pijí nevyčerpatelné medové mléko kozy Heidrun, a jedí nevyčerpatelné maso kance Sehrimnir, jež se vaří v kotlíku eldhrímnir u kuchaře Andhrimnira.

Valhalla je nebeské království pro vyvolené. Zjevně se odlišovala od podzemního království mrtvých (Hel). K radosti padlým válečníkům a Odinovi slouží krásné Valkýry. Místo ohně byla osvětlena brilantními meči.

Jak naznačuje starověká legenda, v lese Vidzera u Rigy je jedna z „lodí mrtvých“ o délce 14,65 m a šířce 4,2 metru, částečně zrekonstruovaná v roce 1999.

Už samotný název tohoto místa jasně určuje vliv této kultury, která přežila a zachovala se do dnešních dnů. Co si myslíte vy o této poctě zesnulým?

 

autor: – skm –
foto: 123rf.com, commons.wikimedia.org (ariannesmidt, Udo Schröter), archiv autora


Štítky: , , , , , , , ,





Mohlo by se vám líbit