Důvody pro vyhlášení války jsou obvykle naprosto jasné a transparentní – sporná území, lidé nebo moc. Historie však zná i zcela jedinečné, hloupé a podivné události, jež se staly důvodem pro zahájení nepřátelských akcí. Některé vznikly doslova z ničeho.
Z lásky ke psům
Vztahy mezi Řeckem a Bulharskem byly na počátku 20. století napjaté. Oba národy se k sobě chovaly s vysokou mírou negativity.
Na hranici států, poblíž města Petrich, došlo v roce 1925 k docela vtipné situaci: laskavý Řek viděl zatoulaného psa, a chtěl ho jen pohladit. Rozeběhl se za vyděšeným zvířetem, ale jaksi se ocitl na území Bulharska. Bulharští pohraničníci okamžitě zahájili na nepřítele palbu, a nebohého milovníka psů smrtelně zranili. Řecko se rozhodlo jednat radikálně. Bez vyhlášení války armáda překročila hranice, a obsadila bulharské vesnice. Bulharsko též mobilizovalo vojsko a dokonce zorganizovalo stavbu obranných struktur.
Až Společnost národů dokázala válku zastavit smířením obou států. Jak se ukázalo, láska ke zvířatům nemusí mít vždy pozitivní vliv.
Může za to kbelík!
Ve 14. století byla italská města považována za plnohodnotné malé státy, a často mezi nimi propukaly konflikty.
Konkrétně v roce 1325 se kamenem úrazu stalo obyčejné vědro. Jezdec, sloužící v Bologni, se jednou rozhodl ji opustit a přestěhovat se do sousedního městského státu Modena. Spolu se všemi svými věcmi vzal i kbelík, do kterého chtěl dát vodu svému koni.
Avšak ukázalo se, že vědro bylo majetkem boloňských úřadů, což bylo okamžitě nahlášeno Modeně. Ta tyto zprávy ignorovala a majetek odmítla vrátit. Konflikt na sebe přirozeně nenechal dlouho čekat a byl důvod pro vyhlášení války. Naštvaná Bologna poslala do Modeny armádu.
Válka trvala neuvěřitelných 22 let. Na bojišti byly zabity stovky vojáků. Nakonec zvítězila Modena. Ten zatracený kbelík se do Bologně nikdy nevrátil.
Chceme trus
Je neuvěřitelné, o co země byly schopné bojovat, aby se staly vlivnějšími a bohatšími. Jednou, na konci 19. století, vypukla skutečná válka o ptačí trus!
Guáno je shnilý trus mořských ptáků a netopýrů. Jedná se o velmi cenné hnojivo, protože obsahuje živiny, potřebné pro rostliny, konkrétně fosfor a dusík. Není tak snadné ho najít, a už vůbec není možné jej uměle vytvořit. Ložiska hnoje lze nalézt na ostrovech v Tichém oceánu, ale ta největší se nacházela na pobřeží zemí, jako Peru a Bolívie (tehdy ještě měla Bolívie přístup k moři). Obě země úspěšně obchodovaly se svými poklady, dokud se jejich soused, Chile, nerozhodl vložit se do ekonomicky životaschopného vývozu.
Chile vyhlásila Bolívii válku a zahájila útok. I přes pomoc Peru, Bolivijci boj prohráli. Obě strany ztratily 30 000 vojáků. Bolívie již neměla přístup k guánu, a ztratila i přístup k moři. Chile úspěšně získala ložiska cenného hnojiva. Oficiálně se tento druh války nazývá ,,Válkou o ledek, 1879 – 1884″.
Vášeň pro fotbal
Vztahy mezi Salvadorem a Hondurasem byly napjaté vždy. Hlavní příčinou všech konfliktů bylo v zásadě území. Salvador, na rozdíl od Hondurasu, byl zkrátka pětkrát menší, ale měl dvakrát více obyvatel. A tak obyvatelé přišli s mazaným, a ne zcela legálním nápadem – emigrovat na území svých sousedů, a zabírat neobdělávanou půdu. Na každému se samozřejmě tento způsob líbil, takže mezi obyvateli obou zemí často propukly střety.
Poslední kapkou ve vztazích států byl světový fotbalový šampionát, který se konal v roce 1970. V kvalifikačním zápasu mezi oběma latinskoamerickými zeměmi zvítězil Salvador. Vlna rozhořčení fanoušků se proměnila v aktivní zúčtování přímo na zápase. Jenže boj přerostl do extrému – tým a fanoušci Hondurasu byli zbití. V odvetě byli napadáni salvadorští imigranti.
Honduraské úřady se proto rozhodly jednat na nejvyšší úrovni, a přerušily veškeré diplomatické styky se Salvadorem. Kromě toho byli všichni nelegální přistěhovalci také posláni domů. V reakci na to Salvador začal s přípravou na vyhlášení války.
Bitva trvala 4 dny. Během ní zahynulo několik tisíc nevinných lidí. Salvadorská armáda postupně Honduras porazila a ohrozila hlavní město Tegucigalpa. Poté Organizace amerických států vyjednala příměří. Válka však ovlivnila ekonomickou situaci obou zemí. Teprve po zásahu OSN bylo rozhodnuto o uzavření míru, ale až 10 let po vypuknutí nepřátelských akcí.
Prase od souseda
Mohla by hádka se sousedem způsobit válku? Obyčejně by člověk řekl, že ne. Ale USA a Velká Británie o tom ví své.
Vše se událo v roce 1859. Na severozápadě Ameriky nebyla přesnost území hranic zcela jasná. Když byl tedy nalezen ostrov San Juan, chtěly si jej Spojené státy i Velká Británie převzít pro sebe. Obyvatelé různých zemí začali zabydlovat ostrov, a žili v míru.
Jednoho rána však Lyman Cutler, rodák ze Spojených států, uviděl na svém dvorku velké černé prase žrát jeho brambory. Američan byl tak překvapený a naštvaný zároveň, a tak zvíře jednoduše zastřelil. Po chvíli se ukázalo, že prase bylo majetkem jeho souseda, Brita Charlese Griffina. Aby se záležitost vyřešila v míru, Cutler nabídl za zvíře 10 $. Griffin ale nesouhlasil a požadoval 100 $. Částka se Američanovi zdála příliš velká, a odmítl ji zaplatit. Poté Brit podal žalobu na svého souseda a Cutler kontaktoval americké jednotky, aby zajistili jeho vlastní bezpečnost.
Obě země zmobilizovaly jednotky na ostrov San Juan, ale nikdo se neodvážil vystřelit jako první. Akci bylo možné zahájit až po útoku oponentů. Válka tedy nikdy nezačala, a spor vyřešil německý císař Vilém I. Ostrov převzaly Spojené státy.
autor: – skm –
foto: pixabay.com (adonyig, Couleur, lelonka, 5598375)
Štítky: banality, historie, kuriozity, nejpodivnější důvody, rozepře, válka
Sdílet na Facebooku
