Kořením se nazývají rozmanité části čerstvých či sušených rostlin, nejčastěji plody, květy, kořeny, listy a poupata. Výživné hodnoty koření příliš nemá, avšak dodává pokrmům vůni a povzbuzuje chuť k jídlu.
Často se může jednat o tropické rostliny se silnou vůní a chutí. Původně se aromatická koření používala k zakrytí nevábných chutí a zápachů již zkažených pokrmů. Mnoho druhů však dokáže nejen skvěle provonět a dochutit veškeré pokrmy, ale zároveň mají i léčivé schopnosti.
Historie
První archeologické nálezy dokládající používání koření, a to konkrétně kmínu, pocházejí již z doby neolitu. První písemné záznamy o koření pocházejí z Číny, z první poloviny 3. tisíciletí př. n. l. Tehdy bývaly tyto byliny velice vzácné, drahé, a proto ne pro každého vždy dostupné.
Zlatý věk koření nastává ve středověku. V roce 1298 popsal cestovatel Marco Polo indický pepřovník, čímž podnítil objevné cesty slavných mořeplavců, při nichž se měl dovoz koření zjednodušit a zlevnit. Pepř pak jako poměrně drahou surovinu do Evropy přivezl Alexandr Makedonský po svém tažení do Indie.
Koření v Evropě
U nás nejčastěji pěstujeme a v kuchyni využíváme majoránku, tymián, fenykl, kmín nebo hořčici. Díky mnoha látkám, jež jsou obsaženy v koření, se naše strava stává stravitelnější a trávení je jednodušší. Týká se to především papriky, pepře, hořčice a zázvoru. Některé druhy působí dokonce jako přírodní antibiotikum (paprika, křen, česnek) a zpomalují rozvoj nežádoucích bakterií.
Pepř
Dnes již při vaření zcela nepostradatelný pepř černý obsahuje alkaloid piperin, který je zodpovědný za jeho typickou štiplavost a podporuje trávení. Plody pepřovníku se sklízejí v různých stupních zralosti a procházejí rozdílným procesem zpracování, což nám pro využití v kuchyni poskytuje více druhů, a to kupříkladu všeobecně známý pepř černý (fermentované nedozrálé zelené bobule), dále pepř bílý (oddělení červené slupky zcela zralých bobulí), pepř zelený (rychle usušené nedozrálé bobule) nebo poměrně vzácný pepř červený, jenž roste pouze na několika místech na světě a sbírá se na vrcholu pepřové sezóny (dozrálé a ručně sklízené bobule rostliny).
Koriandr
Kupříkladu koriandr setý, který je jedlý úplně celý včetně kořene, byl již odedávna pěstován v Indii a Egyptě. Každá jeho část nabízí zajímavé léčivé účinky, díky nimž by si poněkud nedoceněný koriandr zasloužil místo i ve vaší kuchyni. Především se z něj sklízí plody a listy. Podporuje tvorbu žaludeční šťávy, čímž příznivě ovlivňuje trávení a zažívání. Čaj z koriandru pomáhá při bolestech břicha, pocitu plnosti či nadýmání, tlumí žaludeční křeče, působí proti průjmu, zmírňuje pálení žáhy a celkově dokáže srovnat lidský metabolismus. Bývá taktéž doporučován v kombinaci s kmínem.
Koriandr nepomáhá pouze po fyzické stránce, ale pečuje i o naše psychické zdraví, neboť dokáže zahnat stres a úzkost, zbavuje nás trémy, pomáhá proti studu nebo ostýchavosti, a je tedy celkově blahodárný pro naši nervovou soustavu.
Kmín
Rovněž i výše zmiňovaný kmín je pro nás naprosto nenahraditelným kořením s léčivými účinky. Jedná se o plod luční rostliny, z níž se používá kmínové semeno. Jde o jedno z nejstarších používaných evropských koření. Jeho využití je doloženo již ve starověku. Účinné látky kmínu povzbuzují činnost zažívacích orgánů, potlačují křeče při kolikách a onemocnění žaludku, upravují zažívání. Působí také proti choroboplodným zárodkům a střevním parazitům. Kmín se používá při pečení žitného chleba, kmínového pečiva, vaření brambor, do polévek, při přípravě masa a uzenin, do pomazánek a měkkých sýrů, tvarohů, salátů a zeleniny. Bývá rovněž součástí nálevů při nakládání zeleniny, kyselého zelí nebo okurek.
autor: Petr Matura
foto: piqsels.com
Štítky: byliny, kmín, koření, koriandr, léčivé účinky, léčivky, majoránka, pepř, rostliny
Sdílet na Facebooku
