Dne 22. června vstoupíme do období Raka. Čeká nás letní slunovrat a jde o dobu rozplozování. Je vhodná chvíle i pro sběr bylin.
V tento den je v některých zemích zvykem rozdělávat tzv. „svatojánské ohně”, které jsou pojmenovány dle svátku sv. Jana Křtitele. Tyto tradice jsou doloženy již z 12. století v Německu, ale můžeme se s nimi setkat i v Portugalsku, Řecku, Norsku či Irsku, a dokonce také mezi Araby. Tyto ohně se často zapalují v pravé poledne, protože dříve se den počítal od jednoho poledne k druhému.
Ve Švýcarsku se ohně na slunovrat zapalovaly původně 1. srpna, později byly přejmenovány na ohně svatojánské a od roku 1891 se z nařízení spolkové vlády zapalovaly tzv. „vatry vlasti”. V horských oblastech se pak do údolí spouštějí ohnivá kola, nebo se do vzduchu vyhazují ohnivé dřevěné kotouče. Snad každý člověk si v této souvislosti uvědomí symboliku Slunce.
V některých švédských provinciích se slaví den sv. Jana Křtitele ohněm, kterému se dříve říkalo „Baldurova hranice”. Baldur byl syn boha Ódina a odpovídá Slunci. Dřevo do posvátného ohně muselo pocházet z 9 různých druhů stromů a přihlížející do ohně házeli jedovaté houby, aby zničili moc zlých duchů. V Sudetech kdysi zase na svátek Jana Křtitele zhasínali všechny ohně v domě, dokonce i u kováře. Poté vzali hořící třísku ze svatojánského ohně a s ní do domů vnášeli oheň nový.
V Británii se svatojánským ohňům dodnes říká „bonfire” neboli oheň z kostí. Je to vzpomínka na to, že se v těchto ohních původně spalovaly zvířecí oběti. Někdy plameny vydávaly silný kouř, aby byl vzduch zbaven duchů.
Zajímavý zvyk se dochoval z Lotyšska. Tam ještě na přelomu století zpívali hymnus na oslavu boha Ligha. Během s tím spojené slavnosti vodili kolem krávu s ozdobnými věnečky. Na obou rozích jí hořelo světlo. Existuje domněnka, že ověnčená kráva připomínala oběti z předkřesťanských dob.
Také ve švýcarském kantonu Neuenberg věnčí o svatojánské noci krávy. Ve Fulduře zase smí mládež večer na sv. Jana Křtitele podojit všechny kozy a mléko si ponechat. V Irsku a východním Durynsku se tento svátek stal dnem památky zesnulých. Lidé navštěvovali a zdobili hroby.
Sběr bylinek
V tomto období samozřejmě nesmíme zapomenout ani na sběr léčivých bylin. Když je slunovrat, mají nejvyšší moc, protože vrcholí léčivá síla Slunce. Sběr léčivých rostlin se pojí ke svatojánské noci. Svatojánské býlí je směs léčivek svázaných do kytice. Bylin bývá obvykle 9. Pomocí svatojánských květin se například věštilo ohledně lásky a květy se používaly k rituální ochraně a očištění. Skladba svatojánské kytice se krajově lišila a liší, základní bylinou bývá mateřídouška, k ní se přidává třeba třezalka, komonice lékařská, kopretina, chrpa, hvozdík, blín, sporýš lékařský a rozchodník prudký.
Taktéž černý bez byl velmi vyhledávaný právě v této době. Například na Chebsku se na svátek sv. Jana Křtitele jedli na sádle pečené květy černého bezu. V dřívějších dobách se totiž bez pokládal za posvátný a zničit ho přinášelo smůlu.
Katolická církev si tuto víru přivlastnila a učila, že sv. Emerita v Disents byla upálena na hranici z černého bezu. Ještě v minulém století často brali truhláři míru na rakev pomocí větve z tohoto keře. Bez byl kdysi zasvěcen bohyni Hel, což byla severská bohyně podsvětí, která je popisována jako černá obryně požírající lidi. Na tomto případě je patrné, jak se pradávné zvyky transformovaly do nových náboženství.
autor: Petr Matura
foto: piqsels.com
Štítky: byliny, očištění, oheň, oslavy, rituály, slunovrat, svatojánská noc
Sdílet na Facebooku
