Bylinkářství je dovednost, která provází lidstvo už od pradávných dob. Léčivky se nacházely po celém světě a nezůstaly bez povšimnutí.
Využívání léčivek sahá až k samému základu lidské existence. Odjakživa si lidé po celém světě všímali, že některé rostliny se vyznačují léčivými účinky. Spadaly mezi ně byliny, které uměly příznivě ovlivňovat nevalný stav lidského těla. Hlubší vědomosti o těchto vlastnostech mívali především představitelé kmenů – náčelníci a čarodějové. Postupem času se znalosti ještě doplňovaly a prohlubovaly, byly však neustále utajovány a sdělovány pouze vybraným jedincům.
Už v dávných dobách lidé léčivé rostliny nejen vyhledávali v přírodě, ale i je sami cíleně pěstovali na svých zahrádkách. Za našimi ploty na prostých zahrádkách rostla například šalvěj, máta nebo měsíček. V léčivkách se vyznaly zejména ženy, takzvané kořenářky. Ty lidem pomáhaly radami i samotnou léčbou, a to zejména na venkově. V dobách minulých neměla převážná většina lidí dostatek finančních prostředků na lékaře, a tak samoléčba, třeba právě prostřednictvím bylinek babek kořenářek a mastičkářů, byla často jedinou pomocí. Nebyly to tedy pouze kláštery a případně šlechta, kde se pěstování léčivek věnovala zvýšená pozornost.
Jak již bylo zmíněno výše, léčivé rostliny provázejí lidstvo skutečně odedávna. Jejich známá historie spadá až ke starověkým národům celého světa. Jednotlivá odvětví bylinkářství jsou odrazem kultur, v nichž vznikla. Již v antice lékaři jako Hippokratés, Galénos či Dioscorides hojně psali o léčivé síle bylin. Znalost jednotlivých léčivých bylinek byla výsledkem metody „pokus a omyl”. Po mnoha generacích tento postup vykrystalizoval do podoby lidových léčitelských tradic, založených jak na dostupnosti léčivek, tak na neustále se měnících potřebách lidí.
Bylinkářství v českých zemích
Podívejme se třeba i na naše území. I zde mají léčivé rostliny dlouholetou tradici. V období středověku u nás lékárníci pěstovali na svých zahrádkách nejrůznější rostliny pro výrobu léků. Z doby panování římského císaře a českého krále Karla IV. je kupříkladu známá lékárnická zahrada v místech dnešní pošty v Jindřišské ulici v centru Prahy, kde se údajně pěstovaly vonné a léčivé rostliny.
Lidem v té době však již nestačilo pěstování léčivých bylinek jako takové, začali proto zakládat herbáře. Za nejznámější bývá považován Mattioliho herbář, který byl u nás velice ceněn. Často bychom ho našli v majetku jednotlivých domácností. Mnohdy se dokonce společně s biblí dědil jako rodinná památka. O léčivých rostlinách a na jejich oslavu byly rovněž skládány i básně a nejrůznější lidové popěvky. Zmínky o nich najednou najdeme i v různých místních kronikách.
Druhy bylin a dnešní využití
Pokud podle všech doporučovaných zásad nasbíráme a důkladně hygienicky usušíme části léčivých rostlin, získáme tak rostlinné druhy, vhodné k dalšímu použití. Některé usušené rostliny se pro vzájemné doplnění nebo i zvýšení léčivých účinků záměrně míchají s dalšími rostlinnými druhy. Na území České republiky se v průběhu staletí k léčebným účelům používalo přibližně 800 druhů léčivek. Nyní se zde takto využívá asi 200 léčivých bylin. Celosvětově je pak k léčení využíváno asi 10 000 druhů léčivek.
Fyzioterapie, v minulosti známá též jako bylinkářství, je činnost, při které jsou k léčbě člověka využívány léčivé rostliny, zejména byliny. Moderní je toto odvětví dodnes. Únava, problémy se zažíváním a stres, to jsou i dnes běžné obtíže, jež téměř každého z nás v tomto uspěchaném světě trápí. Ideální je, pokud můžeme tyto civilizační neduhy zvládnout právě prostřednictvím přírodních látek, například bylinných čajů.
autor: Petr Matura
foto: pixabay.com
(sasint, gate74, Pexels)
Štítky: babka kořenářka, bylinkářství, byliny, historie, léčivé rostliny, léčivky
Sdílet na Facebooku
