Hřbitovy jsou místy, kde vzpomínáme na naše blízké, kteří nás již opustili. Čas od času zde však dochází k až děsivým a navíc těžko vysvětlitelným jevům.
Jedním takovým je výskyt tajemných znaků a kreseb, záhadně se objevujících na náhrobcích. Kupříkladu v roce 1995 byly na starobylém hřbitově nedaleko italské Parmy na žulovém náhrobku z počátku 20. století vytesány čáry, které vypadaly jako řádky nesrozumitelného a neznámého písma. Restaurátoři zkoumající náhrobek zůstali ohromeni.
Čáry byly hluboké čtyři centimetry, ačkoliv silné pouze jen necelý milimetr. Jejich okraje byly dokonale rovné a rovnoměrné a vyřezány v pravém úhlu. Žula však jinak nejevila známky poškození. Něco takového by nedokázala vytvořit ani specializovaná laboratoř. Význam čar i celého možného nápisu však dodnes zůstává nevyřešen.
Další podivné vzory se objevily v roce 1988 na mramorových náhrobcích poblíž Antofagasty v Chile. Vyryté kruhy byly hluboké, a navíc i dokonale hladké. Některé z nich v sobě měly též zakřivené linie.
Samovznícení hrobů
V souvislosti s hřbitovy je pak velmi zarážející fenomén podivných požárů na hrobech. Zneklidňující je v těchto případech zejména skutečnost, že oheň se objevuje sám od sebe a stejně tak náhle i rychle mizí, a to aniž by na náhrobku způsobil viditelné škody.
Třeba na konci 19. století vzplál dřevěný kříž na hřbitově v Palermu na Sicílii. Plameny však najednou zcela nepochopitelně uhasly, když se k nim přiblížil muž s vědrem vody. Kříž zůstal neporušený a nebyl ani trochu ohořelý.
Podobný případ se stal v Anglii v roce 1979 na hřbitově poblíž Ipswiche. Několik svědků vidělo hořet žulový náhrobek jistého Roberta Milkinse, velmi zbožného muže, který svůj majetek věnoval sirotčinci. Lidé si zpočátku mysleli, že se jedná o čin vandalů. Oheň však zmizel ještě dříve, než byla přinesena voda. Následně se zde nenašly ani žádné stopy po hořlavé kapalině, bez níž by plameny žulu nemohly zachvátit.
Škatulata hýbejte se
Dalším velice znepokojujícím jevem jsou hřbitovy, kde se nacházejí rakve pohybující se samy od sebe. Mění tak své předem určené místo. Na vesnickém hřbitově nedaleko Johannesburgu v Jihoafrické republice se ve 30. letech minulého století půda na jednom z pohřebišť neustále, opakovaně propadala. Příbuzní zesnulých museli vykopat novou zeminu, aby mohylu znovu postavili. Půda se však propadala i nadále.
Nejpřekvapivější však byl fakt, jak vzniklá jáma svými rozměry přesně odpovídala šířce a délce hrobu. Protože se však nic podobného nestalo s vedlejšími hroby, lidé si mysleli, že se jedná pouze o velice nevhodný žert. Později se zjistil propad samotné země a bylo odhaleno, že již děsivě polorozpadlá rakev se nacházela téměř tři metry pod hloubkou, do níž se na tomto hřbitově pohřbívá. Taktéž i důvod tohoto podivného přemístění rakve se až do dnešních dnů nikdy nepodařilo zjistit.
autor: Petr Matura
foto: Pixabay
Štítky: hřbitov, hrob, paranormální aktivita, samovznícení, světové záhady, znaky
Sdílet na Facebooku
