Přestože nepatří mezi nejznámější české zámky, častým výskytem paranormálních jevů předčí mnohem slavnější lokality! Tajemné jevy zde zažila jak kastelánka, tak i slavný záhadolog Ivan Mackerle!
Zámeckou kaplí se rozléhají tlumené hlasy badatelů, vedené známým českým záhadologem Ivanem Mackerlem. Sochy andělů nad oltářem vypadají v matném měsíčním světle spíše jako monstra, čekající na svou ponurou příležitost. Tváře dobrodruhů se zračí napjatým očekáváním. Potvrdí se podivné zvěsti, vyprávějící se o tomto bývalém sídle Zdislavy z Lemberka? Neuplyne ani několik minut a plamen malé svíčky se začíná chvět. „Co se to děje?“ pomyslí si nejenom Ivan Mackerle, ale také jeho kamarádi. Vědí, že takzvané paranormální jevy se někdy projevují prudkým poklesem teploty. To byl však pouze začátek jejich strašidelných zážitků na zámku Lemberk. Hodinky ukazovaly několik minut po půlnoci, když se nad jejich hlavami ozvalo trojité výrazné klapnutí!
Kroky z neznáma
„Všichni jsme ztichli a zatajili dech. Chvíli bylo ticho a pak se v podkroví nad námi ozvaly těžké kroky, které pomalu kráčely nad celou kaplí od jednoho okraje ke druhému,“ vzpomínal na tyto tajemné okamžiky Ivan Mackerle. Na první pohled se zdálo, že do jinak prázdného zámku pronikl zloděj a procházel se po půdě kaple. Proto muži neváhali a se svítilnami v ruce spěchali do podkroví. Když vyběhli po schodech nahoru, čekal je zde šok! Nejenom že na půdě nikdo nebyl, ale tento zastřešený prostor byl poměrně malý a od svého okolí oddělený svažující se střechou. Aby někdo kráčel po půdě podobným způsobem, musel by projít skrz stěnu a dvěma střechami. Přitom zámek dveří vedoucích na půdu, byl zamčený a neporušený, stejně jako prach, pokrývající zem v podkroví. Byl snad noční návštěvník neviditelný?!
Neviditelný varhaník
Jak lze logicky vysvětlit původ tajemných zvuků, které slyšelo v roce 1980 několik mužů současně? Vždyť o halucinace nebo akustický klam se v tomto případě nemohlo jednat. Navíc tajemné zážitky prožilo na Lemberku i několik dalších lidí! Podle současné kastelánky Renaty Černé je okolí zdejší kaple Seslání Ducha svatého jedním z nejtajemnějších míst celého zámku. „Z této kaple se občas ozývají zvuky varhan, i když je zamčená a nikdo v ní není,“ řekla mi tato sympatická paní při mé návštěvě Lemberku. Zvuky z kaple, v níž jsou skutečně umístěny varhany, se podle paní kastelánky mají občas ozývat zcela nepravidelně přes den, i v noci. Jenže kdo v ní hraje, pokud je místnost prázdná? Ale tím výčet zdejších paranormálních jevů ani zdaleka nekončí!
Tajemství podivných zvuků
„Na Lemberku jsou občas slyšet kroky nebo zvuky stěhování nábytku, a přitom víte, že zde nikdo nemůže chodit, protože v místnostech, odkud jsou zvuky slyšet, je zapnutý bezpečnostní alarm, a nikdo zde není,“ pokračovala paní správkyně v neuvěřitelném vyprávění, a pokračovala podobným stylem. Na tomto zámku se občas sám od sebe spouští alarm, přestože je celá jeho budova prázdná a nikdo zde tedy nemůže chodit. Několikrát se po podobné události stalo, že na místo přijeli policisté se psem. Vycvičený služební pes se však choval velmi podivně – čehosi se bál a odmítal jít do některých částí zámku. Mohl snad vycítit projev jakýchsi neznámých sil, které naše nedokonalé lidské smysly většinou nevnímají?
Zvířata mají strach
Podobná příhoda se na Lemberku odehrála také v roce 1993. „V té době ještě byla část zámku přestavována, a nebyla v něm okna. Já jsem v druhé části zámku provázela turisty, když jsem v rekonstruované oblasti Lemberku uslyšela rány a kroky. Šla jsem to nahlásit do pokladny, protože jsem se domnívala, že sem vnikl někdo cizí“ vzpomínala kastelánka. Přivolaní policisté ale zjistili, že je tato část bývalého šlechtického sídla prázdná. Kdo zde tedy chodil? Ještě zvláštnějším faktem je, že pes tehdy psovodovi v oné části zámku utekl a byl zcela vyděšený. Policista po této příhodě jen bezradně konstatoval, že podobné chování zvířete ještě nezažil! Zdá se, jakoby se v tomto místě odehrávalo cosi, co přesahuje naše současné znalosti a chápání. Tomu možná nasvědčuje, další fakt. Podle paní Černé se zde čehosi neviditelného kdysi bál i její kocour. Občas se prý naježil, začal prskat a upřeně se díval do prázdného rohu místnosti. Těžko lze jeho chování označit za pouhou náhodu!
Kdo pláče v Bajkovém sále?
Ale i další vzpomínky paní Černé jsou více než šokující. „V jednom období jsme tady často nacházeli rozházené květiny, posunuté obrazy a zboží, konstatovala paní správkyně o době konce devadesátých let minulého století. Jaké tajemné síly přemístily tyto předměty? Vždyť podobné fenomény mělo zaznamenat i několik jejich kolegů a všechny se odehrály v uzamčených místnostech, kam nemohl nikdo zvenčí vniknout! Přestože zvláštní jevy se mají vyskytovat v celém zámku, mezi nejmysterióznější komnatu patří okolí Bajkového sálu. Je zde údajně občas slyšet dětský pláč, přestože uvnitř místnosti nikdo není! Povedlo se nám dohledat, že za sedmileté války (v polovině 18. století – poznámka redakce) tam byl vojenský lazaret,“ řekla mi paní správkyně a následně dodala, že tehdy doktoři tahaly mrtvé vojáky dolů po schodech zámku. Zřejmě zde tedy ono neštěstí zanechalo jakousi energetickou stopu, opakující se stále znovu. Anebo zde navždy uvízli „jakoby v nekonečném očistci“ duše tragicky zemřelých lidí?
Více se o tajemném Lemberku a zážitcích autora se brzy dozvíte v druhé, závěrečné části článku.
Autor: Petr Koutský
Fotografie: wikipedia.org
Štítky: Bajkový sál, Ivan Mackerle, Lemberk, paranormální jevy
Sdílet na Facebooku
