Dlouhá léta se věřilo, že drobní lidé známí jako „hobiti“ byli schopnými lovci a ovládali oheň. Nová vědecká studie ale přináší překvapivý obrat.
Nechali jsme se dlouhá léta mýlit? Nový výzkum výrazně mění pohled na záhadné „hobity“, kteří kdysi obývali indonéský ostrov Flores. Vědci nyní tvrdí, že drobní příslušníci druhu Homo floresiensis zřejmě nebyli schopnými lovci ani mistry v ovládání ohně. Místo toho se podle nejnovějších důkazů živili především tím, co zbylo po jednom z nejnebezpečnějších predátorů ostrova – varanu komodském.
Záhadní lidé, kteří stále matou vědce
Když byly v roce 2003 v jeskyni Liang Bua na ostrově Flores objeveny pozůstatky dosud neznámého lidského druhu, vyvolalo to senzaci. Tito lidé měřili v průměru jen něco přes metr, měli neobvykle malý mozek, velká chodidla i poměrně robustní zuby. Díky své výšce si rychle vysloužili přezdívku „hobiti“.
Jejich existence okamžitě otevřela řadu otázek. Jak se na izolovaný ostrov dostali? Byli potomky druhu Homo erectus, kteří se v důsledku takzvaného ostrovního nanismu postupně zmenšili? Nebo pocházeli z ještě starší vývojové větve lidského rodu? Odpovědi zatím vědci stále hledají. Nová studie ale přináší překvapivou stopu.
Nebyli lovci, ale trpěliví mrchožrouti
Po mnoho let panoval názor, že Homo floresiensis lovil velké býložravce, především zakrslé stegodony – vzdálené příbuzné dnešních slonů. Tento předpoklad vycházel z nálezů kamenných nástrojů a kostí nesoucích stopy po řezání. Nová analýza však ukazuje úplně jiný obrázek. Mezinárodní tým vědců podrobně zkoumal stovky fosilních kostí stegodonů nalezených přímo v jeskyni Liang Bua. Zaměřili se na to, zda řezné stopy skutečně vznikly při porcování čerstvě ulovené kořisti, nebo až poté, co maso napadl jiný predátor.
Výsledek byl překvapivý. Na kostech objevili téměř dvojnásobné množství stop po zubech varanů komodských než stop po kamenných nástrojích. Navíc se ukázalo, že obě skupiny stop se nacházely na odlišných částech kostry. Varani se soustředili na partie s největším množstvím masa – přesně tak, jak by se od vrcholového predátora očekávalo. Naopak kamenné nástroje zanechaly stopy hlavně na místech, kde už mnoho masa nezbývalo. To naznačuje, že hobiti přicházeli ke kořisti až ve chvíli, kdy si komodští varani odnesli to nejlepší. Jinými slovy – místo aktivního lovu pravděpodobně využívali zbytky cizí hostiny.
Experiment s dnešními varany
Aby si vědci byli svými závěry jistí, připravili netradiční experiment. V zoologické zahradě v americké Atlantě nechali komodského varana hodovat na těle kozy. Po skončení hostiny pečlivě analyzovali všechny otisky zubů, rýhy i poškození kostí. Vznikl tak doslova „otisk prstu“ komodského varana, který následně porovnali s fosilními kostmi starými desítky tisíc let. Shoda byla velmi přesvědčivá. Rozmístění stop odpovídalo tomu, že první ke kořisti přicházeli právě obří ještěři a lidé dorazili až později.
Ještě větší překvapení přineslo pátrání po stopách ohně. Dřívější výzkumy předpokládaly, že hobiti maso tepelně upravovali. Nové analýzy ale ukázaly, že údajně ohořelé kosti byly ve skutečnosti zbarvené přírodními minerály obsahujícími mangan. Vědci navíc zkoumali tisíce kostí drobných hlodavců nalezených na stejném místě. Ani na jediné nenašli spolehlivý důkaz, že by byla vystavena vysokým teplotám. Pokud se tento závěr potvrdí, znamenalo by to, že Homo floresiensis pravděpodobně oheň běžně nepoužíval. A to by z něj činilo velmi neobvyklého zástupce lidského rodu.
Přepisuje se historie lidské evoluce?
Právě absence lovu i ovládání ohně může být klíčem k původu tohoto záhadného druhu. Většina známých druhů rodu Homo si totiž tyto schopnosti osvojila velmi brzy. Pokud je hobiti skutečně postrádali, mohli se od ostatních lidských linií oddělit mnohem dříve, než se dosud předpokládalo. Existuje také možnost, že izolovaný život na ostrově Flores vedl nejen ke zmenšení těla a mozku, ale také ke ztrátě některých dovedností, které byly pro jiné lidské populace běžné. Ostrovní prostředí totiž často vede k nečekaným evolučním změnám – u zvířat i lidí.
Přestože nová studie přináší velmi přesvědčivé argumenty, definitivní odpověď zatím nepřináší. O životě dávných lidí v jihovýchodní Asii stále víme překvapivě málo a každý nový objev může dosavadní představy obrátit vzhůru nohama.
autor: Zuzana P.
foto: AI, Pixabay
Štítky: historie, hobit, Homo floresiensis, lidský druh, lovec, výzkum
Sdílet na Facebooku
