Spousta lidí na celém světě už za život uvěřila, že zažila paranormální setkání s duchem. Nicméně pro to neexistují žádné vědecké důkazy. Co za tím tedy je?
Je poměrně dost možné, že ve svém okolí znáte někoho, kdo se s duchem už údajně setkal. Nebo jste tou osobou možná i vy sami. Jenže vědecké důkazy pro to neexistují, proč si tedy lidé mohou myslet, že se s duchem setkali nebo ho slyšeli? Profesor psychologie na Goldsmiths, londýnské univerzitě, Christopher French poměrně nedávno vydal knížku o paranormálních jevech a vědě. Dle jeho slov je setkání s duchem „dezinterpretace věcí, které mají naprosto logické a normální vysvětlení”. A že vás žádné zrovna nenapadá neznamená, že to tak není.
French je ryzí skeptik a zabývá se zkoumáním údajných strašidelných potyček. Většinou je lze však vysvětlit různými halucinacemi nebo špatným vnímáním některých prvků; zasahovat mohou falešné vzpomínky, třeba na události, které se nikdy nestaly. To zahrnuje kupříkladu i spatření tváře nebo postavy v neživé věci, stínu nebo například nějakém vzoru. Lidský mozek si snadno doplní mnoho neexistujících prvků a může dělat ukvapené závěry, když se snaží pochopit nejednoznačnou zkušenost. Platí to právě, když chce člověk zkrátka věřit, že „něco” viděl.
Zdravotní spouštěče
Při některých zdravotních obtížích nebo nemocech je vidění čehosi paranormálního daleko pravděpodobnější. Třeba u spánkové paralýzy, kdy si lidé myslí, že jsou plně při vědomí, ale nemohou se pohnout. V těchto stavech často vidí nebo cítí něco negativního až zlého. French k tomu řekl: „Vaše mysl se probudí, ale tělo ne. A tak zažíváte směsici normálního bdělého vnímání a snového vědomí, přičemž se tyto dva světy prolínají.” A výsledky tohoto mixu mohou být samozřejmě děsivé – setkání s duchem, démonem, samotným satanem.
Pokud někoho spánková paralýza postihne, aniž by tuto poruchu znal, pak si samozřejmě dotyčný může myslet, že měl skutečnou paranormální zkušenost. Nicméně i během tohoto stavu, kdy jsou lidé vydáni na milost a nemilost snům, je cosi nadpřirozeného jen stínem v rohu.
Špatné vyobrazení duchů
Hollywood a filmový průmysl vyobrazují duchy jako průsvitná vznášející se těla. Ovšem setkání s něčím takovým, skutečným, je dle výpovědí úplné minimum. Když už se lidé setkávají s paranormálními jevy, jde většinou o poltergeisty, tedy neviditelné síly. Ti se snadno dají zaměnit i za všelijaké zvuky, které můžeme zkrátka slyšet během noci v domě či bytě.
Před rokem 1800 lidé věřili, že duchové se tady zdržují kvůli nedokončeným záležitostem. Od té doby se však stali více osobnějšími. Během 19. století vzrostla popularita spirituality a víry, že lidé mohou s duchy komunikovat. S tím se změnilo i vnímání duchů jako takových.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: duch, duchové, duchovno, lidský mozek, paranormální aktivita, paranormální jevy, poltergeist, věda
Sdílet na Facebooku
