Po záhadné ostrovní civilizaci se pátralo v mořích a oceánech, ale i na ostrovech, pobřežích, jezerech, v pouštích. Kde Atlantida tedy je?
Před 2 400 lety se o ní jako první zmínil řecký filozof Platón (427–347 př. n. l.) v dialozích Tímaios a Krítiás. Popsal v nich vyspělou společnost a její kruhovité hlavní město na ostrově o průměru 925 metrů. Ostrov, který byl tvořen několika kruhy, prokládaný kruhovitými vodními příkopy.
Existují dvě základní knihy, soustřeďující nejhlavnější fakta i hypotézy o Atlantidě. Jedna „Atlantis – svět předpotopní”, z roku 1882 (česky 1913, 1998) od Ignáce L. Donnely (1831-1901), se zabývala podobností v kulturách lidí na obou březích Atlantiku. Tyto myšlenky autora přivedly k přesvědčení, že vše vyšlo z jednoho zdroje a jednoho místa, tedy z Atlantidy. Druhá kniha „Atlantida”, z roku 1972 od polského badatele Ludwiga Zajdlera (1905–1985), si všímá problému po 100 letech a opírá se o fakta prověřená vědeckými poznatky.
Platón umístil Atlantis za Héraklovými sloupy, které bývají obvykle ztotožňovány s Gibraltarskou úžinou. Navíc tvrdil, že za ní ještě leží velká pevnina. V Atlantiku vyznačil český geolog Zdeněk Kukal (1932) osm míst, kam už byl bájný ostrov kladen. Ve své knize „Atlantis ve světle moderní vědy” (1978, 1985) hned také dokazuje, že na žádném z nich, už z čistě geologických důvodů, ležet nemohl.
Nabízí se otázka, proč filozof svým současníkům vyprávěl o něčem, co mohli sami znát. Zároveň tomu připisoval nejen zcela fantastické stáří (9 000 let před jeho dobou), ale též jeho obrovskou moc, které dokázali vzdorovat jen bájní předkové Athéňanů.
Atlantida dnes
Dnes existuje před 40 míst, do nichž je bájný ostrov či pevnina umisťován. Nachází se v Atlantiku, v Karibiku, po celé Evropě, třeba na ostrově Helgoland v Severním moři, na Korsice, na Sicílii, na ostrově Santorini, na několika místech v Americe, na mexickém poloostrově Yucatán, v Africe, na Sahaře, jež byla i před 11 000 lety zelenou savanou, na Kanárských ostrovech, v Zimbabwe, a dokonce v Antarktidě. Vždy se však k nově objevenému místu a jeho nadějným stopám hned objevila i spousta argumentů, proč se tam vyskytovat nemohla.
Je však zajímavé, že se Platónovi podařilo umístit Atlantidu právě do doby, kdy začal obrovský zvrat v dějinách lidstva. Skončila doba ledová, vymírala obrovská zvířata, lidstvo přechází od lovu k zemědělství a k usedlému životu, to vše vedlo k rozvoji civilizace.
A tak se Atlantida hledala, hledá, a jistě ještě dlouho hledat bude. I když nikdo s určitostí neví, zda celé vyprávění není jen fantazií velkého filozofa. Mohl mít dost dobrých důvodů k tomu, aby si své vyprávění prostě vymyslel. Třeba chtěl jen ukázat, jak by měl vypadat ideální stát. I jeho kruhové hlavní město není náhodné – kruh Platón považoval vždy za vzor dokonalosti.
Jeden z příkladů, jak to dopadá s hypotézami o umístění bájné Atlantidy, je pobřeží nedaleko španělského Cádizu. Na satelitních snímcích si badatelé všimli kruhovitých útvarů v moři u pobřeží. Považovali to za náznak obřích staveb pod hladinou moře. Uprostřed byly velké obdélníkové útvary, které badatelé označili za pozůstatky dvou hlavních chrámů Atlantidy.
Jenže geologická fakta už s Platónovými údaji příliš nesouhlasí. Protože se
nalezené útvary dostaly pod mořskou hladinu někdy před 2 500 až 2 800 lety, tedy krátce před jeho vlastní narozením.
autor: – skm –
foto: piqsels.com
pixabay.com (elicesp, davidfoxx)
Štítky: Atlantida, historie, legenda, město, ostrov, Platón, záhada, ztracená civilizace
Sdílet na Facebooku
