Skutečný příběh Anneliese Michel

Známý film V moci ďábla je sám o sobě průměrným počinem. Avšak skutečný příběh Anneliese Michel, který se za tím vším skrývá, je cokoli možného, jen ne průměrný.

Jestli něco dokáže navodit husí kůži, je to hororový film doprovázený slovy „založeno na skutečném příběhu”. A i když má filmový snímek často spousty přidaného a smyšleného materiálu, střípek pravdy se v něj opravdu najde. Známý film z roku 2005 V moci ďábla patří mezi tyto kousky. Sám o sobě nepatří mezi nejlepší filmy, ale příběh o posedlé Anneliese Michel, kterým byl inspirován, je děsivý a smutný.

Kdo byla Anneliese Michel

Rodina dívky byla hluboce věřící a žila v Klingenbergu, malém bavorském městě v západním Německu. Otec Joseph provozoval pilu, i když původně v mládí přemýšlel o tom, že se stane knězem. Kolem svatby s Annou, matkou Anneliese, se děly poněkud podivné události, jelikož obřad proběhl poté, co se v roce 1948 narodila Anně nemanželská dcera Martha. Joseph si ji i přesto vzal, ale během obřadu musela mít černý závoj. Od té chvíle trvala Anna na tom, že musí ona i její rodina odčinit hříchy. Do tohoto světa se roku 1952 narodila Anneliese.

Anneliese se sestrou byly během vyrůstání povzbuzovány ke zbožnosti a pokání za hříchy rodiny. Dvakrát týdně chodila rodina na mši a dívky se doma musely většinu času modlit místo toho, aby si hrály s ostatními dětmi. Ve věku 8 let zemřela Martha, sestra Anneliese, což na mladší děvče přidalo další tlak, matka chtěla, aby se mnohem více kála, dokonce nutila holčičku spát na kamenné podlaze kvůli odčinění hříchů. Až fanatické náboženské smýšlení zanechalo na dívce jak psychické, tak fyzické šrámy – prodělala spalničky, příušnice i spálu a trpěla psychickými onemocněními, které se s ní táhly až do dospívání.

Byla Anneliese skutečně posedlá?

Když bylo dívce 16 let, měla ve škole jakýsi mentální výpadek. Její přátelé ze třídy uvedli, že byla ve stavu podobném transu. Ten samý den se probudila večer ze spánku a řekla, že má „pocit tíhy na svém těle” a pomočila postel. Podobný incident, který se odehrál další rok, donutil dívku jít k lékaři, ovšem různá vyšetření neodhalila nic netypického. Až v únoru roku 1970 musela být hospitalizována v nemocnici, avšak kvůli tuberkulóze. Během pobytu dívka tvrdila, že vidí zvláštní barvy, slyší nepřirozené zvuky a zažívá jakousi euforii, když říká slovo „růženec”. Nikdo však její slova nebral vážně a nebylo to proto více zkoumáno. V důsledku občasných křečí jí byla navíc diagnostikována epilepsie.

Zvláštní věci, které Anneliese zažívala při modlení s růžencem, se brzy změnily ve zlé halucinace. Po nich následovaly těžké deprese a myšlenky na sebevraždu a v hlavě slýchala šeptající hlásek, který jí říkal, jak je ztracená. To vše byl však jen začátek. Dívka si k modlitbám klekala až 600x za den, načež si tím poškodila kolenní vazy. Poté dva dny v kuse štěkala jako pes a schovávala se pod stolem. Údajně pila i vlastní moč z podlahy, jedla pavouky, uhlí, měla dokonce sníst hlavu mrtvého ptáka a celé hodiny v kuse křičela. Její rodina vyžadovala další lékařské testy, ale dívka sama při světlých momentech žádala o exorcismus.

Proběhly dvě neúspěšné žádosti o vymítání, až třetí byla schválena biskupem Josefem Stanglem. Ten pověřil biskupa Arnolda Renze a otce Ernsta Alta. První vymítací rituál proběhl dne 24. září roku 1975. Většina exorcismů byla zaznamenána a bylo během nich v Anneliese odhaleno mnoho démonů a duší – Lucifer, Kain, Adolf Hitler, Jidáš Iškariotský, Nero a další. Vymítání pokračovalo, v pokoji dívky se konala několikahodinová sezení, během nichž musela být Anneliese často přidržována nebo připoutána k židli či posteli. Nahrávky z vymítání jsou doslova děsivé na poslech. Je v nich slyšet příšerný křik, vulgární a oplzlá slova, hrdelní bublání smíchané s nelidským vrčením a různé hlasy údajných démonů.

Smutný konec dívky

Anneliese 11 měsíců před svou smrtí vysadila léky na příkaz kněžích, kteří byli přesvědčení, že problém dívky je duchovní, nikoli zdravotní. Fyzické zdraví jí začalo odcházet – trpěla podvýživou a dehydratací. Byla kompletně pokrytá modřinami a proleženinami, začaly jí vypadávat vlasy, lámaly se jí zuby a vážila pouhých 30 kilogramů. Bylo provedeno téměř 70 seancí, přesto Anneliese 1. července 1976 zemřela. Kněží byli přesvědčeni, že vymítání vlastně nakonec bylo úspěšné, protože měli chvíli před jejím úmrtím vidět na dívčiném těle stigmata, což bylo bráno jako znamení, že byla dívka osvobozena.

Dva kněží podílející se na vymítání a rodiče dívky byli obviněni ze zabití z nedbalosti. Soud začal 30. března roku 1978 a během líčení byly přehrány nahrávky z vymítání tříčlenné porotě. Klíčovým bodem obhajoby bylo tvrzení samotné Anneliese o tom, že je posedlá. Obžaloba na druhé straně dosvědčila, že smrt dívky lze přičíst epilepsii, duševním poruchám a její extrémní náboženské výchově. Šlo o souboj víra versus fakt, přičemž nakonec vyhrála realističtější verze. Všichni čtyři zmínění účastníci byli shledáni vinnými, ale tresty byly mírné. Proces podnítil německé biskupy, aby v roce 1984 požádali Vatikán o přezkoumání vymítacích obřadů. První prosby vyslyšeny nebyly, ale později, v roce 1999, Vatikán skutečně zveřejnil revidovaný obřad exorcismu, vůbec první od 17. století. Zavedl také povinnost, aby kněží, kteří budou vykonávat vymítání, prošli lékařským výcvikem. Což byl asi jediný pozitivní vliv, který měla smrt Anneliese.

Neměla klid ani po smrti

Bohužel, ani po smrti nemohla mít dívka klid. Rodiče ji nechali pohřbít vedle sestry Marthy na okraji hřbitova, kde byly uloženy ostatky nemanželských dětí a lidí, co si sami vzali život. Jednoho dne jim jeptiška po mši tvrdila, že ve snu viděla tělo Anneliese stále neporušené, a tak bylo její tělo exhumováno v únoru roku 1978. Tělo samozřejmě v pořádku nebylo, přirozeně se rozložilo.

Její matka dokonce ještě v roce 2013 v rozhovoru pro The Telegraph trvala na tom, že exorcismus byl správný postup, a to navzdory tragické smrti její dcery. Ona sama údajně viděla stejná stigmata jako kněží. „Vím, že jsme udělali správnou věc, protože jsem na ní viděla znamení Krista. Nesla stigmata jako znamení od Boha, že jsme démoni měli vymítat. Zemřela, aby zachránila další ztracené duše a odčinila jejich hříchy.” Film V moci ďábla si tak vzal pouze určité body z reálného příběhu, ale skutečnost byla mnohem horší. Otázka, zda byla Anneliese skutečně posedlá, nebo ne, nebude nikdy asi zodpovězena.

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKUOBJEDNAT ČASOPIS

autor: Zuzana P.
foto: Pixabay