Z NOVÉHO VYDÁNÍ ČASOPISU ZÁHADY ŽIVOTA:
Kdo z milovníků záhad by neznal cestovatele a spisovatele Ing. Ivana Mackerleho (1942-2013), který byl mnoha ohledech jedinečný. Nabízíme otevřený rozhovor s jeho synem Danielem, který řadu expedic do různých koutů světa absolvoval spolu s ním. Jak se sami přesvědčíte, s Ivanem Mackerle, jehož jsme v redakci s úsměvem přezdívali Indiana Jones, zažil věci nevídané.
Danieli, na jakých výpravách s otcem jste měl ty vůbec nejpodivnější a nejzáhadnější zážitky?
Jeden z největších zážitků, z něhož mám husí kůži ještě dneska, když si na něj vzpomenu, se stal v Austrálii. Přespávali jsme tehdy u hory Black Mountain, Černé hory, o níž se říká, že na ní žijí mocní duchové. Celá hora je složená z obrovských balvanů a je to hotové bludiště. Vyšplhali jsme nahoru a po krátké poradě se rozhodli příští noc strávit nadivoko někde u úpatí hory. Chtěli jsme vyzkoušet, jestli nějakého ducha, když budeme mít štěstí, třeba neuslyšíme.
Když jsme ale v nejbližší hospodě vyjeveným aboridžincům naznačovali, co se chystáme udělat, varovali nás, abychom to nedělali. Tvrdili, že si proti sobě poštveme duchy hory a nedožijeme se příštího rána. Dozvěděli jsme se, že přestože v této „prokleté“ oblasti původní autralští obyvatelé přes den pracují, na noc kvapně odjíždějí pryč, protože se v této oblasti po setmění duchů bojí. Byla to pro nás výzva a navíc jsme měli jistotu, že v blízkosti strašidelné hory budeme úplně sami. Začali se pralesem prodírat k hoře, abychom si v její těsné blízkosti našli nějaké šikovné místečko k utáboření.
Nebáli jste se zvířat? Je známo, že rozmanitá australská fauna není zrovna bezpečná, pokud jde o prozkoumávání pralesů a oblastí, kam běžně nechodí lidé.
Největší nebezpečí představují hadi a v tomto ohledu jsme museli být velice opatrní. Ale jak vám už za chvíli prozradím, všechno se nakonec odehrálo úplně jinak a bezpečnost před hady byla tím posledním, na co jsme v noci mysleli.
Co se stalo?
Stan jsme si postavili tak, že asi deset metrů za našimi zády už byla skála a kousek od nás vyčníval k nebi nádherný, až mysticky zakroucený a docela strašidelný strom. Jakmile jsme usoudili, že se nic zvláštního dít nebude, šli jsme spát. Jenže ve stanu bylo ohromné vedro, nedalo se usnout a tak jsme zips otevřeli úplně dokořán. Hadi ani pavouci nás v tu chvíli vůbec nezajímali. A pak se stalo něco naprosto šíleného.
Když byla nejtemnější noc, hlasité zvuky pralesa najednou úplně utichly, což bylo něco nepředstavitelného, nepřirozeného a zlověstného. A pak přímo za našimi zády, kde však byla jen skála, něco hlasitě zašelestilo. V ten moment jsme oba zvedli hlavu a srdce nám bušilo jako o závod.
Nejsem strašpytel, ale tohle by mě nejspíš vyděsilo k smrti.
Dusot kroků neznámého stvoření se od skály pomalu přibližoval směrem k nám a krve by se v nás nedořezal, jakmile nám došlo, že zvíře (a my věřili, že je to zvíře) nás v té naprosté tmě vůbec nemusí vidět. A že pokud mezi stromy narazí na stan, tak nás v něm nejspíš udupe. Okolo skály byla měkká půda a to, co přicházelo, připomínalo koně, krávu a pokud bychom hodně popustili uzdu fantazii, tak možná i slona.
Jakmile se to neznámé stvoření ocitlo přímo za stanem, chytili jsme s tátou každý do ruky baterku a naráz vyskočili ven a začali křičet a svítit tím směrem. Chtěli jsme toho neznámého vyděsit, aby se lekl a utekl pryč, jenže za stanem ani nikde jinde vůbec nic nebylo! Byla tam jen skála a v celé džungli okolo nás se nepohnul ani lísteček. Všude vládlo naprosté, strašidelné ticho…
celý rozhovor s Danielem Mackerle si přečtete v únorových Záhadách života, k dostání právě teď na vašich stáncích. Časopis lze objednat do poštovní schránky ZDE
celý rozhovor s Danielem Mackerle si přečtete v únorových Záhadách života. Časopis lze objednat do poštovní schránky ZDE
ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKUOBJEDNAT ČASOPIS