Záhadný mladík Kašpar Hauser

Lidská historie je plná legendárních a záhadných postav. Jména některých z nich jsou zcela zapomenutá, další hrdinové zaujímají pevné místo v paměti lidstva. Jedním z takových případů záhadného muže, o jehož osobnosti dodnes nepřestaly spory, je Kašpar Hauser.

Na jaře roku 1828 se na ulici města Norimberku objevil podivný mladý muž. Proč působil zvláštně? Chodil s obtížemi, oblečený v hadrech a naboso. Nejvíce pozornosti přitahoval dopis, který držel v ruce, adresovaný nějakému kapitánovi von Wessenigovi. Navenek vypadal přibližně na šestnáct let.

Chlapce potkali dva obuvníci, kteří ho z laskavého srdce vzali za kapitánem, jemuž byl dopis adresován. Na otázky mladý muž neodpovídal, a strážcům zákona se zdálo, že je to možná nějaký podvodník, takže byl kapitánem poslán na dva měsíce do vězení. Tam byl podroben různým vyšetřením, včetně lékařských, a když se naučil trochu mluvit, tak i výslechům. Zpočátku podivný výrostek komunikoval velmi špatně, mohl jen napsat své jméno a zvládl říct, že se chce stát kavaleristou.

Později chlapec začal vyprávět. Po mnoho let žil buď ve sklepě nebo kleci, a mohl jen sedět. Byl tam držen jakýmsi mužem, krmen a opečováván. Byl to tentýž muž, který učil Kašpara mluvit a pohybovat se. Právě on ho zanechal v Norimberku na ulici s dopisem v ruce.

Prokazatelným potvrzením mladíkových slov byla zvláštní struktura kostí jeho nohou, která potvrdila sedavý způsob života. Špatná řeč byla rozumná, i když nesouvislá, a mentální vývoj nalezeného výrostka byl na úrovni tříletého dítěte. Jedl jen chléb a vodu, měl dobře vyvinutý čich, a perfektně viděl ve tmě.

Na otázku, proč chlapec vyrůstal a schovával se před lidmi, byla nalezena odpověď – dítě pocházelo ze šlechtických kruhů. Důkazem toho byly stopy po očkování na jeho těle, které si tehdy mohli dovolit pouze bohatí lidé. Okamžitě se zrodila legenda, že mladíkova matka byla adoptovanou dcerou Napoleona, a otec byl vévodou z Bádenu, jejichž dítě zemřelo za záhadných okolností, a podle věku a dalších stop to mohl být právě Kašpar Hauser. Když však byla hypotéza zveřejněna, vévodova rodina nijak nereagovala, i když se nabízela možnost setkání matky s dítětem.

Testy DNA

Ve 20. století byla provedena zkouška mitochondriální DNA. Kousky biomateriálu z oblečení, které Kašpar nosil, byly zkontrolovány s výsledky krve předků Stephanie Bonaparte (možné matky chlapce), a shoda byla 95%. Pak ale vyvstává otázka, proč se měl dovolávat kapitána von Wesseniga, a z jakých důvodů byl chlapec ponechán na ulici v Norimberku.

V novinách byla uveřejněna zpráva o ,,nalezenci“. Nikdo se k němu ale nepřihlásil, ačkoli příběh mladíka byl obklopen novými legendami. Byl nazýván evropským sirotkem. Současně vyvstaly pochybnosti o dlouhodobém uvěznění Kašpara.

Poté anglický lord Stanhope převzal opatrovnictví neobvyklého hocha. Kašpar žil pod jeho dohledem, ale ne dlouho. Během této doby se stal docela společenským a laskavým mladým mužem. Jednou se ho pokusil odvézt jiný lord do zahraničí.

Jednoho dne se někdo pokusil Kašpara dokonce zavraždit – rozbil mu hlavu kamenem. Chlapec přežil. Bohužel o dva roky později měl někdo podobný nápad. V ten den dostal zprávu, ve které bylo naznačeno, že mu bude odhaleno tajemství jeho původu. Šel na schůzku v parku, kde byl napaden a ubodán. Lidé si šeptali, že právě jeho vznešený původ mu nedovolil, aby zůstal naživu. Vše to vyvolalo novou sérii různých fám a legend.

Smrt chlapce se stala stejně spornou, jako jeho vzhled a původ. Jméno Kašpar Hauser není dodnes zapomenuto, a zůstaly po něm dvě vzpomínky.

Na ulici v Ansbachu – ve městě, kde byl Kašpar zabit – byl mladíkovi postaven pomník. Jedno z hlavních tajemství 19. století ztělesňují dvě postavy: jak se poprvé objevil v Norimberku, a poslední den jeho života. Nápis říká ,,Neznámý, zabitý neznámým“.

Také po něm byl pojmenován syndrom, kterým trpí lidé, jejichž dětství proběhlo izolovaně od vnějšího světa, a projevuje se mentální retardací, komunikačními potížemi a hypertrofickou citlivostí (známý i jako syndrom Mauglí).