Příběh o údajném prokletí mumie faraona Tutanchamona zná téměř každý. Méně se ví o záhadě nerozkládajících se a jakoby mumifikovaných těl, která je spojena s některými místy i konkrétními osobami. Proč tito nebožtíci vypadají i po desítkách let po smrti téměř jako živí?!
Pozůstalí v kolumbijském San Bernardu otevírají po několika letech hrob svého příbuzného, aby přemístili jeho ostatky z hrobky do menší schránky. Jde se o zvyk, který je v této části odlehlé země dodržován již dlouhou dobu. Vyděšení Jihoameričané však po otevření hrobu nevěří svým očím! Nebožtíkovo tělo je velmi zachovalé – jakoby mumifikované, přestože ho nikdo nepodrobil balzamování, ani jiné „konzervační“ proceduře. Jaký tajemný proces se zde tedy odehrál?
Nerozkládající se mrtví
I dalších asi 35 procent zemřelých z tohoto hřbitova, ležícího necelých 100 kilometrů od kolumbijského hlavního města Bogota, je podivně zachovalých. Tento záhadný jev byl zde zaznamenán nejméně od roku 1957, kdy se na tomto místě ve vysoko položených Andách začalo pohřbívat. Souvisí tedy záhada „přirozené mumifikace“ s geologickou polohou hřbitova, nebo se zdejším vzduchem či podložím?
Přestože vědci nad tímto fenoménem bezradně krčí rameny, může tomu tak být. Vždyť v dobách, kdy se u San Bernarda pohřbívalo na jiném místě, se tento jev nevyskytoval. „Na tento fenomén nemáme zatím žádnou odpověď. Zmiňují se ovšem dvě možnosti, z nichž jedna by mohla být platná. První se týká klimatu a s ním spojené teploty půdy, druhá je považovaná za přesnější a souvisí se složením potravy, kterou jíme,“ nabízí svérázné vysvětlení kolumbijské záhady tamější kněz Carlos Julio Cardenas Torres, který se stará o kostel a hřbitov v San Bernardu.
Může za vše saponifikace?
Jenže, že by za vším stála pouhá strava místních Kolumbijců se nezdá pravděpodobné! Ta je jednak téměř stejná nejméně od počátku 19. století, navíc ze žádného z okolních hřbitovů není tento jev zaznamenán. Máme zde tedy co do činění se saponifikací – tedy přirozeným a chemicky způsobeným jevem, kdy dochází k samovolnému zmýdelnatění mrtvých těl, způsobujících jejich zachování?
Trocha teorie nikoho nezabije
K saponifikaci – tedy jakési samovolné „mumifikaci“, dochází v prostředích, kde je hodně vody a málo kyslíku, nebo naopak tam, kam neproniká téměř žádný kyslík. Našli jsme tedy řešení kolumbijské záhady?
Odborníci se k tomu zatím nevyjadřují, i když je možné, že se nakonec jakási spojitost se zmýdelnatěním těl u San Bernarda prokáže. Problémem však je, že kolumbijský hřbitov nevykazuje typické znaky prostředí, kde k tomuto jevu dochází. Také se během saponifikace většinou zachová pouze část posmrtné tkáně, nikoliv celá těla jako v Kolumbii, která se zde téměř vůbec nerozpadají.
Svatí, jenž nechtějí odejít
Ještě složitější je to však v případech, kdy experti tento chemický proces na základě analýz zcela jistě vyloučili. Přesto existují lidská a nenabalzamovaná těla, která jakoby se nechtěla nikdy rozložit! Čím to je?
To nikdo neví, přestože se kupodivu poměrně často jedná o těla lidí, prohlášených katolickou církví za svaté. Asi nejznámějším z těchto kauz je případ těla světice Bernadetty Soubirous – dívky, která osmnáckrát během 19. století zažila u francouzských Lurd tajemné mariánské zjevení. Podivné je, že od její smrti v roce 1879 vypadá ženino tělo, jakoby pouze spala!
Proč vypadá jako živá?
Zatímco se ostatky Bernadetty nerozkládají, její pokožka je stále hladká a má „zdravou“ barvu, stejně jako během jejího života. Ale to není vše! Navíc nemá ženino tělo posmrtnou ztuhlost svalů, která je jinak typická pro další nebožtíky. Jak je to možné?
Přestože se zachovalost ženiných ostatků dá částečně vysvětlit malou dostupností vzduchu do průhledné schrány a voskovou vrstvou, která byla nanesena na její obličej, neobjasňuje to její až nepřirozeně zachovalou barvu, i vláčnost kůže a svalů!
Šokující verdikt lékaře
Tělo světice bylo celkem třikrát exhumováno – bylo to v letech 1909, 1919 a 1925, ale tato exhumace přinesla více otazníků, než odpovědí. „To, co mě při zkoumání udivilo, byla dokonale zachovaná kostra, všechny vazy, kůže, a také elasticita a svěžest svalů…. To, co mě především opravdu udivilo, byl stav jater po 46 letech od smrti. Tento orgán, přece je tak křehký a jemný, musí brzy podlehnout rozkladu nebo ztvrdnutí. Rozřízl jsem je, abych mohl vytvořit relikvie, a objevil jsem, že mají elastickou, normální konsistenci,“ uvedl lékař Come, který se podílel na zkoumání Bernadettiných ostatků.
Tápání v mlze
Děje se tedy s tělem této Francouzky, stejně jako kdysi s těly světice Kláry z Assisi, nebo svaté Veroniky Guiliani, něco tajemného, co přesahuje naše současné znalosti? Může jít o dokonce nadpřirozený zázrak? Vždyť okolní těla u těchto svatých se rozložila, tak jak se „sluší“ na řádné lidské ostatky!
Méně nadpřirozeným řešením může být fakt, že těla některých světců byla vystavena jakési fyzikální nebo chemické zátěži, která později způsobila zachovalost jejich ostatků. Vžpomeňme na zvýšenou radioaktivitu, naměřenou během tajemných mariánských zjevení, k nimž docházelo v osmdesátých letech minulého století u městečka Medžugorie v bývalé Jugoslávii. Nikdo nikdy nevysvětlil její záhadný původ…
Světci, nebo skrytí mutanti?
Druhým a více fantastickým vysvětlením, může být mutace lidské DNA některých svatých. Cože? Zbláznil se snad autor těchto řádků? Nikoliv, ale pokud si vzpomeneme na údajné zvláštní schopnosti některých světců, nejde vyloučit, že nemají zcela běžnou DNA a proto jsou natolik výjimeční. Pod slovem mutant si však nepředstavujte monstrum z amerických filmů. Většiny menších mutací si totiž na svých známých ani nevšimnete – jde napčíklad o atypické zbarvení vlasů, nebo očí…
K záhadně samovolné mumifikaci totiž došlo i u několika oficiálně „nesvatých“ jedinců. Odehrávají se tedy v některých mrtvolách chemické procesy, o jejichž podstatě zatím nic nevíme? S určitostí v této souvislosti zatím nemůžeme konstatovat vůbec nic.
Autor: Petr Koutský
Fotografie: shutterstock.com
Štítky: Bernadette Soubirous, kolumbijské mumie, Lurdy, mumie, nerozkládající se mrtví, nerozkládající se těla, saponifikace
Sdílet na Facebooku
