Jak se léčilo ve středověku

Současní lékaři pomáhají pacientům zbavit se mnoha nemocí, často bezbolestně a bez velkého nepohodlí. Nebylo tomu tak vždycky.

Ve středověku se s obyčejnými lidmi zacházelo krutým a hrubým způsobem, z čehož by se dnes člověk jistě zděsil. Tehdy byli lidé rozděleni do dvou kategorií: šlechta a prostí lidé. První dostávali vše nejlepší, a druzí se museli spokojit s tím, co zbylo. V té době léčili už skuteční lékaři. Dlouho se učili těmto dovednostem, a poté žili na šlechtických sídlech. Už v té době se jim říkalo lékaři.

Ale obyčejné lidi kdysi ošetřovali holiči. Byli nazýváni zvláštním způsobem – holiči – chirurgové. Tito specialisté lidem nejen stříhali vlasy. Prováděli krvavé operace, trhali zuby, přikládali pijavice, a dokonce amputovali končetiny.

Lékaři

Po speciálním školení lékaři neprováděli vůbec žádné operace. V řadě evropských zemí lékaři složili Hippokratovu přísahu, ve které se zřekli takových postupů. („Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny, a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.“) Lékaři sledovali bohatého pacienta, diagnostikovali a vyvíjeli metody léčby. Mluvili plynně latinsky, těšili se veřejnému zájmu a uznání, a byli považováni za vysoce vzdělané lidi.

Holiči

Na rozdíl od lékařů neměli holiči a kadeřníci žádnou akademickou kvalifikaci. Své profesi se začali věnovat po přihlášce do obchodního cechu a vyučení u jiného kadeřníka. Několik let po praxi měl novopečený specialista možnost začít podnikat. Měl příležitost nejen dělat lidem účesy, ale také vykonávat lékařské povinnosti, které jsou pro lékaře nepřijatelné. Městští holiči ošetřovali např. vážné rány, zlomeniny, kožní vyrážky apod.

Mezi jejich povinnosti patřilo také léčení pohlavně přenosných nemocí, infekcí. Často podle doporučení lékařů prováděli vypalování ran, jejich sešívání, amputaci končetin, ale i trepanaci lebky, někdy i byli u porodu. Postupem času své dovednosti vypilovali natolik, že začali vážně konkurovat elitním lékařům.

Proč se vůbec kadeřníci proměnili v chirurgy?

První holiči s chirurgickou zručností začali pracovat v klášterech. Kolem roku 1000 evropská sídla aktivně přijímala lidi schopné stříhání vlasů. Žili v katolických klášterech a operovali kněze a mnichy. V té době si právě oni museli nechat ostříhat vlasy na tonsu – účes, který zahrnuje holení vršku hlavy. Proto vznikla potřeba kadeřníků a holičů u klášterů. Následně tito specialisté nejen za úplatu provedli stříhání vlasů, ale také prováděli krvavé zákroky. Brzy se jejich povinnosti ještě rozšířily.

Příležitostí pro jejich uplatnění bylo dost a dost. O nějaké bezpečnosti práce se nedalo vůbec mluvit, a úrazů bylo s rozvojem hospodářského života kolem klášterů čím dál víc. K uznání jejich dovedností však bylo ještě daleko. Až po operaci píštěle u francouzského krále Ludvíka XIV. V roce 1686 jim dal uzdravený panovník privilegium, nazývat se lékaři. Psali jsme o tom už v článku na Záhadách života.

autor: – skm –
foto: Pixabay