Tip na výlet: Tajuplný zámek Lednice

Máme pro vás další tip na zajímavý výlet. Zámek Lednice. Perla jižní Moravy. Můžete v něm najít spousty paranormálních jevů, duchů, a také je opředen spoustou krásných i smutných legend.

Zámek Lednice je díky své romantické podobě bezesporu vyhledávaným turistickým cílem. Dříve na jeho místě stávala již od 13. století gotická tvrz. Dnešní vzhled zámku pochází z let 1846 – 1858, kdy kníže Alois II. z Lichtenštejna usoudil, že Vídeň je pro pořádání letních slavností nevhodná. Proto nechal Lednici, kterou měl jeho rod v držení, přebudovat na reprezentační letní sídlo v duchu anglické gotiky.

Hala zámku Lednice

Ať žijí duchové

Možná je až překvapením, že je tento pohádkový zámek Lednice doslova protkán paranormálními jevy. Například ve vstupní hale se prý čas od času rozhoupe velký, mosazný lustr, který váží úctyhodných 690 kilogramů. I přes jeho skutečně obrovskou hmotnost dochází až k půlmetrovým výkyvům. Podle některých senzibilů to způsobuje neklidná duše Karla Lichtenštejna, jenž měl podíl na popravě českých stavů na Staroměstském náměstí v Praze.

V jednom pokoji, který se nachází v prvním patře zámku, se kdysi jednomu z přespávajících zaměstnanců měla stát podivná a děsivá věc. V noci ho probudil pocit, že ho někdo škrtí. Když otevřel oči, spatřil nad sebou šedivou postavu, která se náhle rozplynula. Když se šel vzpamatovat do koupelny a podíval se do zrcadla, ke svému zděšení spatřil na svém krku pohmožděniny. Rovněž měl do krve poškrábaný obličej. Pokoj měl přitom zavřená okna a zamčené dveře, takže se do něj v průběhu noci nemohl nikdo živý dostat.

Stejně tak v místním zámeckém parku se to doslova hemží duchy. Opakovaně zde byl spatřen muž v zelené, zřejmě lesnické dobové uniformě, který vždy okamžitě zmizel. Rovněž zde byl vídán i rytíř v dlouhém plášti a černé zbroji, sedící na koni. Tato postava pak zmizela v nedalekém rybníku.

Mlynář a nevěrná kněžna

Další zajímavá pověst se váže k blízké vsi Bulhary, kde kdysi stával mlýn. Říkalo se mu Panenský. Měl výsadu mlít mouku pro zámecké kuchyně Lichtenštejnů. Řemeslo se zde předávalo z otce na syna, a tak se stal mlynářem i syn jménem Tomáš.

Jednoho dne přivezl Tomáš na zámek mouku. Dodávku místo knížete, který právě pobýval ve Vídni, převzala jeho žena. Byla mladá a krásná. S Tomášem si padli do oka. V době manželovi nepřítomnost ho ráda zvala na zámek, což samozřejmě nemohlo uniknout zvědavému služebnictvu. Když se pak kníže vrátil z cest, jeho věrný sluha mu vše prozradil. Manžel zuřil. Ale dlouho neváhal a v nedaleké vsi si najal muže, kteří se nebránili ani špinavé práci.

Jednoho večera mladého mlynáře přepadli a pobodali. Jelikož to vypadalo, že je mrtvý, nechali ho muži ležet a utekli. Tomáš ale nezemřel. Z posledních sil se dovlekl do mlýna, kde ho ošetřili, a postupně se zotavoval. Nikdy však už nebyl stejný, jako dřív.

Pár dní po této nešťastné události jel okolo mlýna panský kočár. Kníže prozradil své ženě, že je její milý mrtvý. Zlomilo jí to srdce. Kněžna celá pobledlá vyskočila z povozu. Spatřila Tomáše sedět před mlýnem. Ihned k němu spěchala. Jenže mladý mlynář ji už nepoznával. Žena se v návalu žalu otočila, rozeběhla se ke břehu Dyje a vrhla se do řeky, kde utonula. Na její památku nechal pak smutný zámecký pán vztyčit dřevěný kříž. Ten prý vládl mocí zařídit, aby manželství každého, kdo se pod ním pomodlí, bylo šťastné.