Nebeská mana – co o ní víme? | ZÁHADY ŽIVOTAZáhady života

Občas u lidí slýcháme: „Čekám na to jako na manu z nebe.“ Smyslem této fráze je očekávání něčeho bez námahy. Co to ale vlastně ta nebeská mana je?

Prorok Mojžíš byl hlavou jednoho z izraelských kmenů, jemuž právě Bůh Jahve nařídil vyvést lid z faraónova otroctví. Mojžíš splnil rozkaz Všemohoucího, ale cesta byla obtížná, prorok se často obracel k Bohu o pomoc. Během hladomoru byla tedy nutná pomoc Všemohoucího. Židé se ocitli v pustině bez možnosti obživy. Bible popisuje, co a jak Bůh vzkázal Židům:

„Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Hle, nechám na vás pršet chléb z nebe! Lid bude každý den vycházet a sbírat, kolik potřebují na ten den. Vyzkouším, zda budou žít podle mých pokynů, či nikoli.“ (4) Když nastal večer, přiletěly křepelky a zasypaly tábor. Ráno pak okolo tábora padala rosa. A když rosa přestala padat, hle, na poušti leželo cosi jako drobné lupínky, cosi jako drobné jíní na zemi. Když to synové Izraele spatřili, říkali jeden druhému: Man-hu („Co je to?“). Opravdu nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je ten chléb, který vám Hospodin dal za pokrm.“ Hospodin přikázal toto: ‚Nasbírejte si, kolik kdo potřebuje k jídlu, omer na osobu. Vezměte pro každého, koho máte ve stanu.‘“ (Bible, Exodus, kapitola 16, 4, 13-16).
„Mana byla jako semeno koriandru a barvou připomínala vonnou pryskyřici. Lid ji vycházel sbírat, potom ji mleli ručním mlýnkem nebo drtili v moždíři, vařili v hrnci nebo z ní pekli chlebové placky. Chuť měla šťavnatou jako čerstvý olej.“ (Bible, Numeri, kapitola 11, 7-8).

Bylo to opravdu tak?

Vědci nyní hledají odpovědi na závažné otázky. V polovině 70. let minulého století se George T. Sassoon (1936–2006) a Rodney Dale (1933–2020) dali do práce. Dva angličtí učenci z Cambridge analyzovali některé starověké rukopisy, včetně Bible a Sefer Ha-Zohar, hlavní kabalistické knihy z 13. století. Po jejich prostudování předložili Britové první verzi svého vysvětlení.

Vědci tvrdí, že to byl stroj od mimozemšťanů. Podle objemu a způsobu výroby potravin to vzdoruje jiným vysvětlením. K exodu Židů z Egypta došlo před asi 3 500 lety, a v té době bylo nemožné postavit takový přístroj pozemskými technologiemi. Představte si, že šest set rodin musí jíst každý den, proto je nutné vyprodukovat asi dvě tuny jídla denně. Dříve se věřilo, že mana byla vyrobena z rostliny – tamaryšku, ale vědci tuto verzi vyvracejí, protože takové množství many je prostě nemyslitelné.

A po dobu 40 let putování Židů do zaslíbené země muselo být obtížné poskytovat jídlo bez přerušení každý den. Při zkoumání textů Sefer Ha-Zohar a Bible bylo vědcům jasné, že stroj musel také jídlo dávkovat. To bylo provedeno takovým způsobem, že v pátek se část, věnovaná každé rodině, zdvojnásobila. Taková praxe byla diktována náboženskými předpisy, protože v judaismu v sobotu nebylo možné pracovat.

Tehdy Mojžíš řekl: „Snězte to dnes, neboť dnes je Hospodinova sobota; dnes na poli nic nenajdete. Šest dní budete sbírat, ale sedmého dne, v sobotu, nic nebude.“
Sedmého dne pak někteří z lidu vyšli sbírat, ale nic nenašli. Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jak dlouho budete odmítat zachovávat má přikázání a mé pokyny? Nechápete, že vám sobotu dal Hospodin? Proto vám on sám dává šestého dne chléb na dva dny. Každý zůstaňte, kde jste. V sedmý den ať nikdo nevychází.“ (Exodus, kapitola XVI, 25–29)

Mana a přístroj?

Pokud jde o stroj, podle vědců z Cambridge byl navržen takovým způsobem, že je podobný Arše úmluvy. Takový stroj musel být umístěn v určité vzdálenosti od lidí, ve stanu nebo ve svatostánku. K přístroji se mohli přiblížit pouze kněží, Bible říká, že pro obyčejného člověka bylo nemožné dotknout se Archy smlouvy pod hrozbou nemoci nebo dokonce smrti. Podle Sassona a Dale byl přístroj dán Mojžíšovi během vidění na hoře Sinaj:

„Hora Sinaj byla celá zahalena kouřem, neboť na ni Hospodin sestoupil v ohni. Stoupal z ní dým jako z pece a celá hora se mohutně otřásala. Troubení rohu sílilo stále více, Mojžíš mluvil a Bůh mu odpovídal hromovým hlasem.“ (Exodus, kapitola XIX, 18–19).

Vědci také navrhli samotnou surovinu many – mohly by to být řasy, jako je chlorella. Taková rostlina se pod vlivem světla velmi rychle množí. Její hmota se zmnoží 8krát za 24 hodin. Pokud jde o konečný produkt, měly by se použít doplňky z enzymů a minerálních solí. Podle vědců z Cambridge se tedy jídlo zdálo:

„…cosi jako drobné lupínky, cosi jako drobné jíní na zemi. (…) … chutnal jako medový koláč.“ (Exodus, kapitola XVI, 14, 31).

Přístroj a fotosyntéza

Thomas Feuerstein (1968), umělec, autor a lektor, v roce 2008 vytvořil „stroj na manu“ přesně podle tohoto návodu. Šlo spíše o tzv. „funkční sochu“ – jde o fotobioreaktory, ve kterých rostou řasy (Chlorella vulgaris). Trubky a hadice vytvářejí ve výstavním prostoru kresbu, a slouží k fotosyntéze, podobně jako listy rostlin. Rovnoměrné vystavení světlu podporuje růst buněk. Výsledná biomasa se filtruje, suší a zpracovává na pigment. Řasový pigment, fixovaný v oleji, nebo pryskyřici, se stává malířským materiálem.

Co skutečně byla „nebeská mana“ není jasné. Je také otázka, zda brát texty Bible za bernou minci ve všech případech. Je však jisté, že množství detailů a zvláštností technického charakteru, jsou opravdu podezřelé, než aby šlo jen o čistou fantazii.

autor: – skm –
foto: Pixabay