Nešťastná duše polské Žluté paní čeká na zachránce

Po smrti nenalezne každá duše svůj klid, a tak jich s námi na světě zůstává mnoho, které stále doufají v nějaké rozhřešení či pomoc.

Mnoho českých hradů má svoji Bílou paní, zřídka se pak vyskytuje Černá nebo Šedá paní. U našich polských sousedů však znají dokonce i Žlutou paní. Vyskytovat se má na hradě Liwa, který se nachází ve správním obvodu Gmina Liw v okrese Węgrów v Mazovském vojvodství ve východní části středního Polska.

Pověst vypráví, že hrad kdysi obýval kastelán Marcin Kuczyński a jeho manželka Ludwika. Šlechtic svou ženu šíleně miloval a v důsledku toho na ni též velmi žárlil. Neustále svoji milou obviňoval z flirtování s mladými dvořany, protože i když se o ní říkalo, že není hezká, měla skvělou povahu. Vzhledem k tomu, že neměl žádné důkazy o její nevěře, žili léta v relativním souladu. Jednoho dne dal kastelán své ženě zlatý prsten, ale ten se rychle ztratil. Manžel si objednal další kopii u zlatníka, avšak rovněž také on za nevyjasněných okolností zmizel. Okamžitě padlo obvinění ze zrady.

Kuczyński byl přesvědčen, že Ludwika dává cennosti svému milenci. Poněkud uklidněn ujištěním o nehynoucí lásce a věrnosti si koupil třetí prsten, a když se ztratil i on, dostal opravdový vztek. Svoji ženu uvěznil ve věži a následně jí nechal setnout hlavu na hradním nádvoří. O několik dní později však byly všechny tři drahokamy nalezeny v hnízdě zlodějské straky. Ale už bylo pozdě – nevinná Ludwika byla mrtvá. Smrt si brzy vzala i jejího muže, který byl nalezen mrtvý u paty věže. Někteří tvrdili, že spáchal sebevraždu pod tlakem výčitek svědomí, jiní zase, že se mu Ludwika pomstila.

Zbloudilá duše Žluté paní

Jisté však je, že od té doby byla kastelánka viděna, jak se toulá po komnatách svého bývalého domova. Je oblečena do dlouhých hnědých šatů, ve kterých byla popravena, a na hlavě má žlutý čepec se žlutým závojem, který jí splývá až na zem. Proto jí říkají Žlutá paní. Kdo chce nešťastné ženě pomoci, musí se o půlnoci za úplňku vydat do zříceniny hradu a ona mu poví, jakým způsobem ji lze zachránit a zbavit ji tak věčného, nekonečného utrpení. Nešťastná duše ve žlutých šatech ale zřejmě ještě vysvobozena nebyla, protože se na hradních zdech prý zjevuje pravidelně, a to údajně během každého úplňku.

Příběh o pokladu

Hrad má ještě další zajímavou legendu. Ta vypráví, že kdysi dávno se Jasiek, chlapec z Liwy, vydal hledat poklady, které královna Bona ukryla v kobkách hradu Liwa. Královna, když v roce 1556 opouštěla Polsko, vezla s sebou na dvanácti vozech své poklady, ale jeden z nich ukryla na svém oblíbeném hradě v Liwě. Jak známo, zemřela v Itálii na otravu. Lidé raději nechávali její poklady na pokoji, protože se obávali ďábelských lstí. Bona měla totiž pověst čarodějnice.

Chlapec však odvážně vstoupil do široké klenuté chodby poseté obrovskými pavučinami. Náhle se před ním objevila hromada drahokamů, zlaté řetízky, prsteny, náramky a diadémy poseté drahými kameny ležely neuspořádaně mezi zbytky ztrouchnivělých truhel a zrezivělého železného kování. Náhle ale na zátylku ucítil něčí chladný, pronikavý pohled. Rychle se otočil a po zádech mu přeběhl mráz. Ve výklenku pod klenbou sedělo rohaté stvoření podobné koze – a upřeně na něj hledělo svýma krvavýma očima, které v šeru strašidelně zářily jako žhavé uhlíky.

To je určitě samotný ďábel, pomyslel si hoch. Však také ano! Chlapci se nakonec podařilo v poslední vteřině s vypětím všech svých sil prchnout. Najednou byla všude tma, a když se hoch probral, vše se mohlo zdát jen jako pouhý sen, po vstupu do kobky nikde ani památky. Nebýt zlatého řetězu, omotaného kolem chlapcovy ruky.

Trpěl, dokud něco neudělal

Od té chvíle však neměl Jasiek klid. Pravidelně každou noc viděl ve snech rudé ďábelské oči a cítil dehet a síru. Utrápený, na pokraji šílenství a těméř bez duše, vyprávěl nakonec celý svůj příběh faráři. Kněz se hluboce zamyslel a poradil, ať šperk prodá a peníze z prodeje zlata použije pro všechny. Nakonec byly využity na obnovu školy, která vyhořela v průběhu války se Švédy.

A právě od tohoto okamžiku přestaly chlapce trápit děsivé noční můry. Později se oženil s dcerou svého mistra, po němž nakonec zdědil také i kovárnu, a o několik let později se jako bohatý a vážený muž stal dokonce starostou. Měl mnoho dětí, které pak jeho příběh předávaly dalším generacím.

autor: Petr Matura
foto: Pixabay