Dárci se během transplantace vzdávají své duše spolu se svým srdcem. Téměř 90 % pacientů s dárcovským srdcem prochází změnou osobnosti.
Zvěsti o podivných, někdy až záhadných jevech doprovázejících transplantace začaly kolovat světem teprve nedávno – od té doby, co se takové operace rozšířily. Přirozeně je distribuují pacienti, kteří dostali dárcovská srdce. Vypráví různé věci, ale podstata je stejná: postavy, preference, vkus, změny chování a podivné pocity příjemců se objevují – takové, jaké nikdy předtím nezažili. Lidé se začnou chovat, jako by se do nich – ne zcela – částečně, ale hmatatelně vlila osobnost dárců.
Pokud neodmítáte různou formu spirituality, lze tento jev vysvětlit docela jednoduše – posiluje to víru v existenci duše. Říká se, že po opuštění dárce neodejde úplně do posmrtného života – kus jde k příjemci spolu se srdcem, které podle jedné hypotézy slouží jako sídlo duše. Přibližně stejnou analogií náboženští nadšenci interpretují tzv. vize blízké smrti nebo zážitky blízké smrti (NDE – Near Death Experience – Zkušenost blízkosti smrti) – tunel se světlem na konci, pozorování sebe sama zvenčí, setkání se zesnulými příbuznými, andělé a další zážitky. Čas od času o nich mluví pacienti, kteří zažili klinickou smrt – obrazně řečeno „vracející se z onoho světa”.
Existenci zjevení na prahu smrti uznávají i ti, kteří v mystiku nevěří. Ostatně četné studie provedené nedávno potvrzují, že fenomén NDE je skutečný. Materialisté pro to vytrvale hledají rozumná vysvětlení. V transplantologii nebyly provedeny žádné seriózní studie, týkající se záhadných jevů. Tuto mezeru nedávno zaplnili vědci z University of Colorado (CU). Poprvé hodnotili, jak často příjemci dostávají od dárců nejen určité orgány, ale i něco navíc.
Co to vlastně je?
Ukázalo se, že u 90 (!) procent pacientů s transplantovaným srdcem dárce došlo ke změnám osobnosti. To znamená, že transplantace je spojena s jakousi záhadou, mnohem více než s resuscitací – tam je prostě masivní. Další věc, která je neméně překvapivá, je, že u pacientů, kteří dostávali jiné dárcovské orgány než srdce, došlo také ke změnám osobnosti. Zaznamenané případy jsou z 90 % stejné. Metamorfózy – významné – jsou spojeny s temperamentem, emocemi, výživou, náboženskou vírou, a dokonce i vzpomínkami.
Závěr vedoucího studie Briana Cartera a jeho kolegy z UK: „Příjemci transplantovaného srdce nejsou jedineční ve své zkušenosti se změnami osobnosti po transplantaci. Takové změny mohou nastat po jakékoli transplantaci orgánu.”
Po transplantaci srdce však u příjemců dochází k nejúžasnějším metamorfózám. Vědci uvádí případ jistého 56letého vysokoškolského
profesora. Dostal během transplantace srdce policisty. O několik týdnů později pacient hlásil „záblesk světla přímo před jeho tváří”, o kterém se mu každou noc začalo zdát – spolu s osobou, o níž řekl, že vypadá jako Ježíš. „Přesně tak Carl zemřel – byl střelen do obličeje,” řekla autorům studie manželka dárce. Profesor o tom nevěděl. Stejně jako skutečnost, že hlavní podezřelý vypadá „něco jako nějaké obrazy Krista”.
Jak je to možné?
Vědci z University of Colorado záhadu jevu nevyřešili. Zdůraznili však, že je nutné tomu porozumět, protože je to fenomén, který zjevně existuje. Konkrétně milují „hypotézu systémové paměti”, podle níž si všechny živé buňky „pamatují” svou historii – to je to, co příjemce dostává spolu s dárcovským orgánem.
Zastánci této hypotézy vysvětlují: nervy v transplantovaném orgánu ještě nějakou dobu fungují samy. Přerušená nervová spojení se po transplantační operaci částečně obnoví. V důsledku toho interakce neurotransmiterů na základě vzpomínek dárce způsobí fyziologickou reakci v nervovém systému příjemce, která ovlivňuje jeho osobnost. Vědci zjistili, že dárcovské buňky cirkulují v tělech příjemců dva roky po transplantaci. Kam pak tyto buňky jdou a co se stane s jejich DNA, je stále nejasné. Zda je hypotéza sama o sobě pravdivá, není známo.
Buchty místo ragby
Angličan Ian Gammelns rád sledoval večer v televizi zápasy mistrovství v ragby. Po transplantaci ledviny – dárcem se stala jeho žena – jeho zájem o ragby úplně zmizel – až ho tento sport úplně znechutil. Ale začal náhle rád péct. A chodit nakupovat.
Zlý osud
Tragický byl osud Američanky Sharyl Cottleové, vdovy po dárci, jehož srdce dostal jistý Sonny Graham. I jeho „dohnal” zlý osud. Sharylin manžel zemřel zastřelením z pistole. Po odchodu z nemocnice Sonny vyhledal vdovu a poděkoval jí za záchranu života. Nejprve si psali, pak se seznámili, začali komunikovat, zamilovali se do sebe, a nakonec se vzali. Byli manželé 4 roky. Poté se Sharyl – paní Grahamová – znovu stala vdovou! Sonny se zastřelil, stejně jako její první manžel.
Láska k vážné hudbě
Hutní dělník z Austrálie, jehož jediným koníčkem bylo se po směně pořádně vyspat, a pak sedět v hospodě, se najednou –ve svých 47 letech – zamiloval do umění. Začal navštěvovat umělecké galerie, muzea a navštěvoval filharmonii, i když už dříve svým přátelům přiznal, že nenávidí klasickou hudbu a „mazanice”. Úžasná proměna se stala muži poté, co dostal transplantaci jater od muže, který byl během svého života houslistou.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: duše, hypotéza systémové paměti, orgány, paměť, transplantace, transplantologie, věda, změna osobnosti