Co vlastně vidíte vy pod slovem „šašek”? Představivost nejspíše vykreslí obrázek člověka s barevnou čepicí s rolničkami na hlavě, lehce zastrašujícím make-upem a bolavou duší za ironickým úsměvem. Tento klišovitý obraz však není skutečný, praví šašci vypadali jinak.
Nelze přesně říci, jak a kdy vznikl šašci. Existuje názor, že kořeny této profese sahají až do mytologických dob, kde jsou jednotné rysy, společné všem kulturám. Šašek se dá přirovnat k šibalovi, tedy hulvátovi, posměváčkovi a neustálému potížistovi. Ve skandinávské mytologii jde například o podvodníka Lokiho, v řecké mytologii o Hermese.
Takové postavy jsou obecně však spíše odpudivé a vůbec nepřitahují ani čtenáře, ani postavy eposů. Přesto má klasický projev šaška něco společného s představiteli mytologie: vtip a krutost.
Jakmile se člověk ujal této role, okamžitě vystoupil ze společenských mezí. Mnoha šaškům se sice podařilo získat místo u královského dvora, ale většina měla zakázáno vystupovat ve městech. Byli zbaveni svých práv a mohli být snadno zabiti, či zmrzačeni.
Jak vlastně vypadali
Šašci zdůrazňovali své „zvláštní postavení” oděvem. Každý z nich měl mirot neboli zvláštní hůlku s hlavou. Šlo o nepostradatelný atribut, který „smutnému klaunovi” sloužil jako společník, kamarád a partner po celý život. Klasickým šat vypadal následně: čepec s velkýma ušima, ošuntělá vesta a barevné punčochy. Tak šašek průměrně vypadal v 15. století. V té době už bylo mimochodem u dvora běžné žertovat, a takové oblečení zdůrazňovalo příslušnost k této profesi. Často mezi ně patřili mrzáci, hrbáči, trpaslíci nebo zkrátka oškliví lidé.
Již na konci 12. století se staly populárními různé veselé festivaly, a to nejen mezi prostým lidem, ale i mezi nižšími vrstvami církve a mnišskými bratrstvy. Před vznikem karnevalu se takové oslavy konaly v předvečer různých náboženských svátků a významných dnů. Jedním ze symbolů šaškování ve středověku bylo kolo štěstí. Symbolizovalo nepřesnost a nejistotu osudu, kdykoli se vše může obrátit vzhůru nohama. Karneval byl vlastně symbolem tohoto převratu. Lid si po dobu oslav vyměnili role.
Nejvyšší církevní autorita proti těmto jevům bojovala. Vydávala edikty proti šaškovství, někdy proti němu podnikala i velmi vážně kroky. Celkově se však osudy šašků liší. Někdy se jim dostalo jen chvilkové slávy, jindy udělali závratnou kariéru a zapsali se do historie.
Šašci napříč historií
V Čechách byl šašek neodmyslitelnou postavou už od Přemyslovců. Známe jméno šaška Karla IV., jenž nesl jméno Dolce Bene a byl to zřejmě Ital. Na dvoře krále Václava IV. existoval šašek Žito, který byl údajně též kouzelníkem, dnes bychom jej označili jako dovedného iluzionistu. Zikmund Lucemburský měl ve službách Španěla Boru. Měl pravděpodobně dost velký vliv, protože se chlubil, že si za službu u Zikmunda vydělal až 100 000 zlatých, což byl na tehdejší dobu naprosto nepředstavitelný majetek. Ale možná jen žertoval. Dvorní šašek českého krále Jiřího z Poděbrad byl bratr Jan Paleček, údajně velmi moudrý a soucitný člověk, jehož pověst přesáhla hranice království.
Je třeba si uvědomit, že hlavním úkolem a cílem šaška bylo zesměšnit ten či onen jev, tu nebo onu instituci. Často za to mohl člověk zaplatit i životem. Vše záviselo na smyslu pro humor těch, kteří byli u moci nebo prostých diváků.
Šašci museli být velice chytří, aby dokázali netradiční formou poukázat na různé nepravosti u dvora či ve společnosti. Proto byla také v jejich znaku sova jako symbol moudrosti a zrcadlo. Často králové kritický pohled po šašcích i vyžadovali, protože pochlebování a patolízalství měli za celý den více než dost. Pokud se náhodou kritický pohled šaška panovníkovi nelíbil, mohl to svést na své bláznovství.
V Rusku se například odehrála následující událost. Při maškarádě na počest Maslenice byli na improvizovaný trůn posazeni šaškovští carové. Jejich humor se lidem však nelíbil, a tak každému z nich usekli dva prsty a poslali je na Sibiř. Takové žerty byly považovány za nepřípustné.
O těžkém životě jedinců tohoto povolání se psalo mnohokrát. Nezapomenutelná je kniha Alexandra Dumase „Králův šašek” z období náboženských válek ve Francii v 16. století.
autor: – skm –
foto: piqsels.com
Štítky: historie, humor, klaun, make-up, povolání, profese, šašek, žert
Sdílet na Facebooku
