Pečovalo o něj prý sto chův. Později vraždě neušel

Legenda praví, že se právě píše rok 903 a ve stochovském hradišti se narodil chlapec Václav, jehož babičkou je kněžna Ludmila. Podle zvyklostí tato žena, jejíž jméno znamená „lidu milá“, vysazuje v rohu hradního nádvoří strom. Ten tam prý údajně roste dodnes…

Pokud by tato legenda byla pravdivá, bylo by tomuto dubu již poměrně dost přes tisíc let… Podle odborníků je zdejší dub hodně starý, ovšem na jeho přesném stáří se zatím neshodli. Tento památný strom může být velice pravděpodobně rovněž i nástupcem původního dubu. Navíc – jak je to přesně s datem narození českého knížete, svatého Václava? Jeho otec, kníže Vratislav I., se měl podle některých pramenů s Drahomírou, Václavovou matkou, oženit až v roce 906…

Hradiště zmizelo

Buď jak buď, městečko Stochov najdeme nedaleko Kladna. Po bývalém hradišti tu však nejsou již žádné stopy. Navíc i jeho jméno spadá do říše legend a pověstí. O malého knížete Václava se prý staralo až sto chův – odtud tedy prý pochází pojmenování Stochov.

Postava svatého Václava neodmyslitelně patří k české národní tradici. Podle dobových pramenů byl 28. září zřejmě roku 935 zavražděn na objednávku svého bratra ve Staré Boleslavi. Dodnes však nevíme, jak přesně se vražda svatého Václava odehrála, ani kterého roku k ní došlo…

Dvojí vražda

Legendy se často zmiňují o Václavově dětství a problematickém vztahu s matkou Drahomírou. Výchovy malého Václava se záhy ujala jeho babička Ludmila. Právě ona byla patrně příčinou Václavova příklonu ke křesťanství. V souvislosti se svatováclavskou tradicí nelze opomenout zcela zásadní a nesporný vliv Václavovy babičky, první české světice, svaté Ludmily, na formování osobnosti výjimečně zbožného a zároveň i chrabrého českého knížete.

V přemyslovské rodině pravděpodobně obecně nepanovaly nikterak vřelé vztahy, neboť sama Ludmila byla na objednávku své snachy uškrcena. Později byla prohlášena za svatou a mučednici. Asi deset let po nástupu na knížecí stolec byl tedy i kníže Václav úkladně zavražděn před dveřmi kostela ve Staré Boleslavi, a to velice pravděpodobně, jak již bylo zmíněno, přičiněním svého mladšího bratra Boleslava.

Pečoval o otroky, kácel šibenice

Po něm nastoupivší bratr se nečekaně sám záhy významně zasadil o svatořečení svého staršího bratra, jehož smrt zřejmě zapříčinil. Václav začal být uctíván jako svatý pro svou, v legendách mu připisovanou, zbožnost a četné bohulibé skutky jako vlastnoruční pěstování vína a obilí na hostie pro svaté přijímání, péči o chudé a nemocné, otroky i vězně, stavby kostelů, kácení šibenic, rušení pohanských svatyní, a také pro jeho údajné posmrtné zázraky. Václav se však zcela jistě zasadil o šíření křesťanské víry v tehdy ještě do značné míry pohanských Čechách. Na pražském hradišti nechal kupříkladu postavit významnou rotundu, zasvěcenou sv. Vítu.

Koruna a lebka

Skutečnost, že byl vždy kníže Václav v historii českých zemí velmi ctěn, dokládá mimo jiné i fakt, že následník českého trůnu Karel IV. (14. května 1316 – 29. listopadu 1378, narozen jako Václav), „Otec vlasti“, nechal na jeho počest v roce 1346, ještě za života svého otce Jana Lucemburského, zhotovit novou královskou korunu, kterou také později použil při své korunovaci. Bylo stanoveno, že tato koruna má neustále spočívat na lebce svatého Václava, snímána z ní může být pouze jen při korunovaci českých králů a ještě týž den musí být tomuto světci opět navrácena. Sv. Václav je tak panovníkem čas symbolicky až do dnešních dnů.

Petr Matura, obr. wikipedia

Štítky: Boleslav, dub, kníže, křesťanství, pohanství, sv. Ludmila, sv. Václav, vražda, zázrak