Hrad Skála nedaleko Přeštic leží mezi vesnicemi Radkovice a Zálesí nad Horšovským potokem. Výšina, na níž hrad stojí, se táhne od severovýchodu k jihozápadu a je porostlá lesem, který sám o sobě nese nepříliš pozitivní pojmenování – Černý les…
Hrad byl postaven zřejmě v první polovině 14. století pány z Rýzmberka. Ze střídajících se majitelů hradu nás budou zajímat páni Břeněk a Půta zvaný starší. Ti svůj hrad používali jako základnu pro lapkovské družiny a na straně krále Zikmunda se také postavili proti králi Václavovi IV. Hrad byl proto opakovaně dobýván královskými vojsky. K prvnímu obležení došlo v roce 1399 a bez zajímavosti nezůstává fakt, že zde tehdy byly poprvé v Čechách použity palné zbraně. 
Při tomto obléhání měl zahynout pan Půta starší ze Skály. Právě on má být jedním z duchů, kteří se mají dodnes zjevovat na tomto místě. Po smrti bratra Půty zdědil hrad jeho syn, rovněž Půta. Ani on neměl dobrý osud a zemřel násilnou smrtí. V roce 1413 byl v Praze zavražděn Janem Městeckým z Opočna. Jako kdyby jméno Půta s sebou neslo jakousi negativní energii…
Ke Skále pak opět brzy přitáhlo královské vojsko s nejvyšším podkomořím Hájkem z Hodětína a opět oblehlo hrad. Posádka se hrdinně bránila od června do října a dnes se již přesně neví, zda byl hrad tehdy dobyt. Každopádně po Půtově smrti hrad připadl jeho synům Vilémovi a Janovi z Rýzmberka. Ti ovšem již měli svá sídla i jinde. Později o ně však dočasně přišli a své statky získali zpět až po porážce husitských vojsk v bitvě u Lipan v roce 1434. Hrad formálně připadl Janovi, ten však hrad neobýval – a tak ho obsadila neznámá posádka, která loupila v okolí. V roce 1441 došla hejtmanovi plzeňského kraje Hynku Krušinovi ze Švamberka trpělivost a s pomocí hejtmana kraje pražského Hanuše z Kolovrat hrad dobyli a vypálili. Posádka byla na místě oběšena a také ona se má podílet na zdejších paranormálních jevech.
Poté hrad střídal další majitele, nebyl však už obýván a postupně tak chátral. V polovině sedmnáctého století jej nechal generál Pieroni na pokyn Leopolda I. zbořit zcela, aby ruina nemohla být využívána lupiči nebo jako opěrný bod nepřátel. Stalo se tak v roce 1658. Přesto ještě dnes, pokud hrad navštívíme, působí velmi impozantním dojmem.
I v dnešní době zde poměrně často dochází k paranormálním jevům. Své vědí někteří návštěvníci hradu, kteří zde strávili noc. Většinou jde o spatření postav, které se jakoby mihnou a zmizí, také jsou zde často slyšet cizí kroky a další zvuky, které nepatří do lesního ticha.
Já sám jsem hrad navštívil za krásného letního počasí, přesto jsem měl již cestou k němu chmurný a nepříjemný pocit, že mě kdosi skrytě pozoruje. Zříceninu jsem prošel celou křížem krážem a mohu potvrdit, že na místě kromě mne nikdo nebyl. Po krátkém naladění se na energii místa jsem použil kyvadlo a pokusil se o komunikaci se zdejšími entitami. Po malé chvilce začalo kyvadlo překvapivě reagovat. Podle všeho se mi podařilo navázat kontakt s bývalými obránci hradu, kteří svůj domov zatím neopustili, i když jsou si vědomi, že uplynula již dlouhá doba. Sdělili mi, že si zatím nepřejí být kýmkoliv odvedeni do světla a nadále chtějí toto místo hlídat.
Skeptik může samozřejmě namítat, že se jednalo o autosugesci a na místo jsem přišel již s očekáváním něčeho tajemného a záhadného. Na svoji obranu mohu jen napsat, že jsem již navštívil místa s daleko temnější energií – a přesto se mi na nich nepodařilo navázat kontakt s druhou stranou. Proto posouzení nechávám na každém čtenáři. Místo však určitě doporučuji navštívit. Pokud se člověk chová ohleduplně a s úctou, většina bytostí, jež místo obývají, nebude návštěvníkovi škodit.
Petr Matura, foto: autor
Štítky: duše, paranormální jevy, spiritualita, zkušenosti
Sdílet na Facebooku
