Malárie, která po desetiletí sužovala obyvatele města Altamira a okolních oblastí v Amazonii, byla díky rozsáhlému programu téměř vytlačena.
Počet případů klesl z více než tisíce ročně na několik desítek. Jenže několik let poté se nemoc vrátila, a tentokrát ukázala úplně jinou tvář. Nová 15letá studie však naznačuje, že boj proti malárii není jen otázkou lékůb, moskytiér a zdravotnických týmů. Klíčovou roli hraje také samotná krajina. Tam, kde člověk změnil amazonský prales, vznikla místa, která komárům, kteří jsou přenašeči malárie, dokonale vyhovují.
Výzkum, zveřejněný v časopise GeoHealth, sledoval vývoj malárie v okolí města Altamira v severní Brazílii v období spojeném s výstavbou obří vodní elektrárny Belo Monte na řece Xingu. Projekt přehrady přinesl do regionu tisíce pracovníků a zároveň vyvolal obavy z možného nárůstu infekcí. Úřady proto spustily mimořádně intenzivní program prevence.
Součástí opatření byl pravidelný postřik domácností insekticidy, distribuce moskytiér, rychlé testování obyvatel a okamžitá léčba nakažených. Cílem bylo přerušit řetězec přenosu, který začíná u komárů rodu Nyssorhynchus darlingi – hlavního přenašeče malárie v brazilské Amazonii.
Jak to dopadlo?
Výsledek byl překvapivě úspěšný. Přestože počet obyvatel kvůli stavbě přehrady výrazně vzrostl, počet případů malárie prudce klesal. Během několika let se podařilo snížit roční počet infekcí z více než 1 200 na méně než 60.
Jenže s dokončením stavby skončilo i mimořádné financování programu. Zdravotnický dohled zeslábl a nemoc začala znovu získávat prostor. Během několika let se počet případů zvýšil na více než 700 ročně. Tentokrát se ale malárie nevrátila stejným způsobem jako dříve. Nešířila se především v centru Altamiry, ale v odlehlých venkovských oblastech kolem města. Právě tam vědci našli hlavní vysvětlení.
Největší problém nebyl v lese, ale na jeho hranici
Výzkumníci zkombinovali údaje o výskytu malárie z desítek zdravotnických středisek, satelitní snímky změn krajiny, informace o počasí i údaje o dostupnosti jednotlivých oblastí. Hledali, co mají místa s vysokým počtem infekcí společného. Ukázalo se, že nejrizikovější nebyly ani husté části pralesa, ani úplně vykácené oblasti. Největší nebezpečí představoval takzvaný okraj lesa – místo, kde se divoký prales setkává s lidskou krajinou.
Právě tato přechodová zóna nabízí komárům téměř ideální podmínky. Stromy poskytují stín a ochranu, zatímco otevřená půda umožňuje vznik mělkých kaluží vhodných pro rozmnožování. Zároveň zde žijí lidé, kteří pracují v lese, na farmách nebo v okolních osadách. Komár tak snadno získá zdroj potravy i možnost přenášet infekci dál.
Studie ukázala, že čím více se zvětšovala délka hranice mezi lesem a otevřenou krajinou, tím více rostlo riziko výskytu malárie. Oblasti s rostoucím počtem obyvatel na okrajích lesa vykazovaly ještě výraznější nárůst případů. To znamená, že samotné odlesňování není jediným problémem. Mnohem důležitější může být způsob, jakým krajina po zásahu člověka vypadá. Rozdrobený les obklopený farmami, cestami a osadami může vytvořit prostředí, které podporuje šíření nemoci.
Varování pro budoucí boj proti malárii
Podle vědců přináší případ Altamiry důležitou lekci pro celý svět. Úspěšné potlačení malárie totiž nemusí znamenat, že nemoc zmizela navždy. Pokud zůstane zachováno prostředí vhodné pro přenos a zdravotnický dohled se příliš rychle omezí, infekce se může vrátit.
Brazílie si stanovila ambiciózní cíl – do roku 2035 odstranit lokálně získanou malárii. Výsledky z Amazonie ale ukazují, že k tomu nebude stačit pouze krátkodobá kampaň. Ochrana obyvatel bude muset pokračovat zejména v místech, kde příroda sama vytváří vhodné podmínky pro návrat nemoci. Dobrou zprávou je, že vědci dokázali poměrně přesně určit oblasti, kde hrozí největší riziko. To umožňuje zaměřit prevenci tam, kde je skutečně potřeba, například do vzdálených komunit na okrajích pralesa.
autor: Zuzana P.
foto: Pexels
Štítky: amazonie, infekce, komár, malárie, nemoc, věda
Sdílet na Facebooku
