Až budete mít někdy dojem, že vás manželství a každodenní povinnosti příliš omezují, připomeňte si smutnou ságu o manželkách Vikingů.
Život vikingských žen v předkřesťanské éře hýřil pestrostí. Přestože měly ženy ve Skandinávii více práv a svobod než ženy v jižních zemích, některé tehdejší zvyky, mírně řečeno, dělaly z jejich života velmi riskantní záležitost.
Svatba a manželství
Sice si tehdy skandinávská žena mohla svobodně vybrat partnera, ve skutečnosti však často šlo především o dohodu mezi jejím otcem a budoucím manželem. Velkou výzvou byl také samotný svatební obřad. Nevěsta musela několik dní stát, zatímco muži hodovali. Pokud během obřadu padla vyčerpáním, byla odmítnuta a manželství bylo považováno za neplatné.
V manželství měla manželka svá významná práva. Zároveň však musela sdílet manželské lože s konkubínami a otrokyněmi. Jediný rozdíl spočíval v tom, že manželka dostávala dary a její děti nebylo možné jen tak vyhodit nebo zabít. Což se jejím „kolegyním“ mohlo stávat poměrně často.
Doba neomezené moci a ženská obětavost
Žena si mohla trochu odpočinout jedině v době, kdy se její manžel vydal na výpravu po moři. V tomto období přešla veškerá moc, vedení rodiny i správa rozpočtu do jejích rukou. Mohla získávat pozemky, uzavírat smlouvy a dokonce nechávat popravovat konkubíny, což podle tradovaného vyprávění nejčastěji také dělala.
Věřte, že na světě snad nebyla žena, která by tak oddaně a obětavě čekala na svého muže jako manželky Vikingů. Proč? Důvody byly poměrně závažné. Tím hlavním byly některé vikingské tradice z předkřesťanské éry. Pokud manžel zemřel v bitvě, podle tohoto vyprávění byla jeho manželka pohřbena zaživa vedle něj. A pokud zemřel na moři, jednoduše ji zabili a hodili do bažiny nebo moře.
Existovaly také případy, kdy ženy samy spáchaly sebevraždu poté, co se dozvěděly o smrti svého manžela. Nemuselo jít pouze o velkou lásku, mohly se tak snažit vyhnout hanbě a exemplární popravě. Jedinou záchranou bylo, pokud měl manžel bratra. Ten ženu „zdědil“ jako majetek a stala se jeho konkubínou.
Zkoušky z nevěry
Pokud si myslíte, že manželky, jejichž muži se vrátili z výprav bez zranění, měly štěstí, není to tak úplně pravda. Po obtížné plavbě po moři se muži posadili k hostině. A nastal čas zjistit, zda jim byla jejich žena během nepřítomnosti věrná. Pro takový případ měl existovat zvyk, který měl nevěrnou ženu usvědčit ze zrady.
Po dobrém pití ženu přivázali k obrovskému špalku a opilý manžel do něj třikrát hodil sekeru. Věřilo se, že když je muž dostatečně opilý, vede jeho ruku sám bůh Ódin. A ten přece dobře ví, zda byla žena svému manželovi věrná. Nutno dodat, že tento zvyk měl údajně několik různých podob. Žena mohla být na určitou dobu škrcena nebo topena. Vše záleželo na bohu Ódinovi, který měl rozhodnout, zda má zemřít, nebo zkoušku přežít.
Děti
Ani narození dětí se u Vikingů údajně neobešlo bez různých rituálů. Novorozené dítě se ihned po narození přeneslo k otci. Vikingové věřili, že v prvních minutách po narození je dítě nejvíce podobné svému otci. Pokud muž nenašel žádnou podobnost, nebo se mu dítě zdálo nemocné či příliš slabé, mohl ho podle některých tradic okamžitě zabít. A vzhledem k velkému počtu dětí, které muži mohli mít nejen s manželkou, ale také s konkubínami, nebyly takové případy údajně ojedinělé. A tak, milé ženy, děkujte osudu, že jste se narodily v době, kdy o podobných zvycích můžete naštěstí jen číst…
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: božstvo, láska, manželství, Odin, rituál, tradice, vikngové, žena, zvyky
Sdílet na Facebooku
