Vědci z Oxfordu nazývali polibky evoluční záhadou. Koneckonců, pokud lze říct, tento rituál vypadá z evolučního hlediska zbytečný.
Neslibuje totiž žádné výhody v rozmnožování a přežití. Je to také dost nebezpečné – líbání a partneři riskují, že se navzájem nakazí. Britští vědci hádanku nevyřešili, ale společně se svými americkými kolegy z Florida Institute of Technology dospěli k závěru: líbat se začaly antropoidní opice – tito vzdálení předci primátů a lidí. Byli první, kdo praktikovali „neagresivní ústní dýchání nesouvisející s přenosem potravy“. Tuto definici vědci dali polibkům.
Předci podobní opicím se objevili na Zemi asi před 21,5–16,9 miliony let. A natáhli se k sobě rty. Tento výsledek byl dán tzv. fylogenetickou analýzou líbání jako evoluční vlastnosti plus modelováním s miliony simulací založených na datech z chování moderních primátů – šimpanzů, bonobů a orangutanů, kteří se také líbají. „Výsledky ukazují, že líbání je starobylá vlastnost,“ řekla jedna z autorek, Matilda Brindleová. „Byla zachována během evoluce a stále jsou přítomny u většiny velkých opic.“
Líbali se i neandrtálci
Jak neandrtálci (Homo neanderthalensis), tak lidé našeho druhu Cro-Magnoni (Homo sapiens) se líbali. Výzkumníci určili pravděpodobnost, že jsou takovým chováním charakterizováni, na 84 procent.
Většinou se předci vyvíjeli izolovaně. Nejdřív se políbili, pak byli spolu. Zvláště vášnivé polibky doprovázely takzvané křížení Cro-Magnonů, kteří již obývali Eurasii, s neandrtálci, kteří tam přišli asi před 50–60 tisíci lety. Jejich sexuální kontakty jsou doloženy neandrtálskými geny v genomu moderních lidí. A líbání mezi nimi přeneslo mikroby, které žijí v ústech a přenášejí se slinami.
Vědci uvádějí příklad Methanobrevibacter oralis, neškodné bakterie. Moderní lidé zdědili tento kmen po neandrtálcích – pravděpodobně právě prostřednictvím ústních kontaktů.
Proč je líbání příjemné
Za prvé, je to příjemné. Důvod může být triviální. Ale proč? Odpověď začali vědci nacházet teprve nedávno, když pochopili roli tzv. Krauseových tělísek. Tyto miniaturní struktury s nervovými buňkami uvnitř objevil už v roce 1850 německý anatom Wilhelm Krause.
Tkáně rtů, jazyka i genitálií jsou těmito receptory doslova „protkány“. Dlouho se předpokládalo, že reagují na teplotu. Novější výzkumy však ukázaly, že reagují především na jemné mechanické podněty – například lehký dotek rtů – a vyvolávají příjemné pocity, které ovlivňují sexuální chování. Experimenty na myších ukázaly, že bez těchto receptorů je sexuální chování výrazně utlumené. Samice ztrácely zájem o samce, samci reagovali pomaleji. Vědci se domnívají, že podobné mechanismy fungují i u lidí.
Původ polibků: čich nebo paraziti?
Na otázku, proč lidé začali líbat, existují i další teorie. Německá badatelka Ingelore Ebberfeld z Univerzity v Brémách se domnívala, že líbání vychází ze zvířecího instinktu očichávání. Prostřednictvím pachů si naši předci předávali biochemické informace a zjišťovali, zda je partner vhodný. S přechodem na vzpřímenou chůzi se tento kontakt přesunul do oblasti obličeje – a vznikl polibek.
Další hypotéza profesora Adriana Lameiry z University of Warwick je ještě přízemnější. Podle něj má líbání původ v hygienických návycích – konkrétně v odstraňování parazitů ze srsti pomocí rtů. Tento „praktický“ kontakt se postupně proměnil v sociální a později i romantické chování. Ať už je původ jakýkoli, jedno je jisté: líbání je hluboce zakořeněné v evoluci a lidském chování. A možná právě proto zůstává dodnes jedním z nejpřirozenějších a nejpříjemnějších projevů blízkosti.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: evoluce, líbání, lidé, polibky, primáti, rituál, záhada
Sdílet na Facebooku
