Lidé si dávají jména od nepaměti, ale podobný způsob komunikace možná není jen lidskou schopností. Vědci se tomu podívali na zoubek.
Jedny z nejpřesvědčivějších důkazů pochází od delfínů skákavých. Už v 60. letech vědci zjistili, že mladí delfíni vytváří charakteristické pískání, které je pro každého jedince specifické. Pozdější experimenty ukázaly, že delfíni dokážou rozpoznat tato pískání i tehdy, když je slyší z reproduktoru a nikoli přímo od konkrétního zvířete. Dokonce napodobují charakteristické pískání jiných delfínů, například když se snaží navázat kontakt. Podle odborníků tak existují silné důkazy, že delfíni používají zvuky jako označení konkrétních jedinců. V jejich složitých společenských skupinách může být takový systém velmi užitečný, zejména když se jednotlivá zvířata vzdalují od sebe.
Sloni reagují na „jméno“, papoušci se učí od lidí
Pozornost vědců upoutali také afričtí sloni. Ti mezi sebou komunikují hlubokými dunivými zvuky a experimenty naznačují, že některé z nich mohou být spojeny s konkrétními jedinci. V pokusech vědci přehrávali slonům nahrávky a sledovali jejich reakce. Když zaznělo volání odpovídající konkrétnímu slonovi, zvíře se k reproduktoru často přiblížilo rychleji a reagovalo výrazněji. Výsledky jsou zajímavé, ale zatím nejsou definitivním důkazem, že sloni používají jména stejně jako lidé. Výzkum z roku 2023 byl zveřejněn jako předběžná studie a neprošel standardním odborným recenzním řízením.
Podobné schopnosti se objevují také u papoušků. Výzkumy papoušků brýlatých naznačují, že používají specifická hlasová označení pro jiné jedince. Zajímavé výsledky přinesl také průzkum mezi majiteli papoušků. Přibližně polovina z 800 sledovaných ptáků používala hlasová označení pro konkrétní lidi nebo zvířata v domácnosti. Někteří majitelé dokonce uvedli, že jejich papoušci dokázali opravit člověka, který někoho oslovil nesprávným jménem. U domácích papoušků je ale situace složitější. Ptáci se totiž mohli tato označení naučit od lidí a není jasné, zda skutečně chápou princip jména stejným způsobem jako člověk.
Kosmani ukazují, jak těžké je slovo „jméno“ definovat
Dalším zajímavým případem jsou kosmani. Studie naznačila, že tito drobní jihoameričtí primáti používají specifické vokalizace namířené na konkrétní členy skupiny a že se je učí od příbuzných. Ne všichni vědci však souhlasí s tím, že jde skutečně o jména. Kritici upozorňují, že podobné zvuky mohou být spíše napodobením hlasových projevů jiného jedince. Právě tento spor ukazuje hlavní problém celého výzkumu. Co přesně musí zvíře dělat, abychom mohli říct, že někoho „pojmenovalo“?
Podle některých odborníků by měl zvuk splňovat tři základní podmínky. Musí odkazovat na konkrétního jedince, v mysli jeho uživatele musí představovat právě tohoto jedince a zároveň musí mít podobný význam pro dalšího člena skupiny. Při použití těchto kritérií mají zatím nejsilnější důkazy právě delfíni. U slonů, papoušků a kosmanů je zapotřebí dalšího výzkumu.
Proč by zvířata jména potřebovala?
Schopnost používat jména může být výhodná především pro velmi společenské druhy. Ve velkých skupinách se jednotliví členové často rozdělují do menších podskupin a někdy se navzájem nevidí. Jedinečné hlasové označení jim může umožnit upoutat pozornost konkrétního člena skupiny. Zajímavé je, že podobné schopnosti se objevují u evolučně velmi vzdálených druhů. To může znamenat, že se schopnost vytvářet taková označení vyvinula nezávisle na sobě v různých větvích živočišné říše.
Výzkumníci upozorňují, že potenciálně vhodné podmínky mají i další společenská zvířata, například paviáni, žirafy nebo vrány. Zatím však nemáme dost důkazů, abychom mohli tvrdit, že si skutečně říkají jmény.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: delfín, druh, jméno, papoušek, slon, svět zvířat, živočich, zvíře
Sdílet na Facebooku
