Říká se, že voda v umyvadle na severní polokouli víří opačně než na jižní. Za tímto tvrzením stojí skutečný fyzikální jev.
Představa, že voda odtéká na severní a jižní polokouli různými směry, souvisí s takzvaným Coriolisovým jevem. Ten vzniká v důsledku rotace Země a ovlivňuje pohyb vzduchu, vody i dalších objektů na velkých vzdálenostech. Země se otáčí kolem své osy a její povrch se v různých zeměpisných šířkách pohybuje různou rychlostí. Nejrychleji se pohybují místa v okolí rovníku, zatímco směrem k pólům rychlost klesá. Pohybující se hmota se proto vzhledem k zemskému povrchu zdánlivě odchyluje od přímého směru.
V koupelně rotaci Země nepřemůže
Na první pohled by tedy dávalo smysl, že voda na různých polokoulích začne vířit opačně. Jenže rozhodující je měřítko. Coriolisův jev je velmi slabý. Aby se výrazně projevil, potřebuje dostatek času a prostoru. Typickým příkladem jsou rozsáhlé tlakové níže, hurikány nebo oceánské proudy, které se pohybují stovky až tisíce kilometrů a jejichž vývoj trvá hodiny, dny nebo dokonce déle. Voda ve vaně, umyvadle nebo toaletě má oproti tomu k dispozici jen malý prostor a odtéká během několika sekund. V takové situaci mají na její pohyb mnohem větší vliv jiné faktory.
Rozhoduje například tvar nádoby a odpadu, způsob, jakým voda do umyvadla přitekla, nebo i nepatrné proudění, které ve vodě zůstalo před vytažením zátky. U toalety navíc směr proudění určuje konstrukce samotné mísy. Proto se může stát, že stejné umyvadlo bude jednou vypouštět vodu po směru hodinových ručiček a jindy proti němu. Nezměnila se přitom polokoule ani fyzikální zákony. Změnily se pouze podmínky.
Experimenty přesto slavný mýtus potvrdily
To ovšem neznamená, že Coriolisův jev nemůže směr vodního víru ovlivnit. Vědci to dokázali pomocí velmi pečlivě připravených experimentů. V roce 1962 například výzkumník z MIT použil velkou nádrž, v níž se podařilo odstranit prakticky veškeré počáteční proudění vody. Teprve poté byla voda vypuštěna. Za těchto podmínek se na severní polokouli vytvořil vír proti směru hodinových ručiček, což odpovídalo očekávání.
O několik let později provedli podobný experiment vědci v Austrálii. Na jižní polokouli pozorovali opačnou rotaci – ve směru hodinových ručiček. Tyto pokusy tedy ukázaly, že rotace Země skutečně může směr vodního víru ovlivnit. Zároveň ale demonstrovaly, jak obtížné je tento vliv pozorovat.
Proč záleží na velikosti a rychlosti
Fyzikové používají k popisu významu Coriolisova jevu takzvané Rossbyho číslo. Zjednodušeně řečeno porovnává sílu setrvačnosti proudění s vlivem rotace planety. Pokud se kapalina pohybuje příliš rychle nebo na příliš krátké vzdálenosti, rotace Země její chování prakticky neovlivní. Přesně do této kategorie spadá běžný domácí odtok. Až když vědci výrazně zpomalí odtok, zvětší nádrž a odstraní všechny nežádoucí pohyby vody, získá Coriolisův jev dostatek prostoru, aby se projevil.
Tvrzení, že voda na severní a jižní polokouli přirozeně odtéká opačným směrem, je tedy zavádějící. Samotný fyzikální princip je skutečný, ale v běžném umyvadle nebo vaně ho přebíjejí mnohem silnější vlivy. Pokud tedy při cestě z Česka do Austrálie vypustíte vodu z umyvadla, nemusíte očekávat žádnou dramatickou změnu směru víření.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: Coriolisův jev, fyzika, mýtus, polokoule, rotace Země, toaleta, voda, Země
Sdílet na Facebooku
