Ebola ve střední Africe děsí odborníky

Epidemie eboly v Demokratické republice Kongo nabírá na síle a experti bijí na poplach. Pokud se něco neudělá, může to dopadnout zle.

Smrtící virus se šíří v oblasti zmítané ozbrojenými konflikty, zdravotnictví kolabuje a svět zatím nemá k dispozici účinnou vakcínu proti konkrétnímu typu nákazy. Podle odborníků může jít o jednu z nejobtížněji zvládnutelných epidemií posledních let. Světová zdravotnická organizace (WHO) označila aktuální epidemii za „ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu“. Jen v Demokratické republice Kongo bylo do konce května zaznamenáno více než 800 případů nákazy a přes 180 úmrtí. Další případy se objevily i v sousední Ugandě a jeden nakažený Američan skončil na léčbě v Německu po návratu z Afriky. Na první pohled může jít o další regionální epidemii, jakých Afrika zažila už několik. Jenže tentokrát je situace horší.

Virus, proti kterému svět nemá zbraň

Současnou epidemii nezpůsobuje nejznámější zairský kmen eboly, proti němuž existují schválené vakcíny, ale méně známý virus Bundibugyo. A právě v tom spočívá zásadní problém. Vakcíny vyvinuté pro zairský ebolavirus totiž proti Bundibugyo variantě prakticky nefungují. Vědci sice pracují na experimentálních vakcínách, jenže žádná zatím není připravená k masovému nasazení. WHO odhaduje, že výroba potřebných dávek může trvat měsíce. V době rychle se šířící epidemie je to luxus, který si region možná nebude moci dovolit.

Ebola patří mezi nejnebezpečnější virové infekce na světě. Přenáší se kontaktem s tělesnými tekutinami nakaženého člověka a v některých případech dosahuje úmrtnost až 50 procent. Nemoc začíná nenápadně – horečkou, bolestmi svalů, únavou nebo bolestí hlavy. Později ale přichází krvácení, selhávání orgánů a šok. Právě nenápadný začátek komplikuje odhalování nových případů. V chudých oblastech, kde lidé běžně trpí malárií, tyfem nebo jinými infekcemi, může ebola dlouho unikat pozornosti.

Válka, chaos a kolabující zdravotnictví

Epicentrum epidemie leží v provincii Ituri na severovýchodě Konga – regionu, který už desítky let sužují ozbrojené konflikty. Operují zde povstalecké skupiny, dochází k útokům na civilisty a miliony lidí byly opakovaně vysídleny. Mnoho obyvatel žije v přeplněných provizorních táborech, školách nebo kostelech bez dostatečného přístupu k čisté vodě a zdravotní péči. Přesně takové podmínky jsou pro šíření eboly ideální.

Zdravotnická infrastruktura je navíc extrémně oslabená. Řada nemocnic nemá dostatek ochranných pomůcek, laboratoří ani vyškoleného personálu. Diagnostika viru Bundibugyo je složitá a speciální PCR testy nejsou běžně dostupné. V některých oblastech se vzorky musí převážet stovky kilometrů. Situaci ještě zhoršují škrty v mezinárodní pomoci. Humanitární organizace upozorňují, že po omezení financování ze strany USAID a dalších donorů přišla východní část Konga o velkou část podpory. Některá zdravotnická centra byla uzavřena a počet komunitních zdravotníků prudce poklesl. Podle expertů právě podobné oslabení systému umožňuje, aby se lokální epidemie změnila v rozsáhlou humanitární krizi.

Nedůvěra obyvatel komplikuje boj s nákazou

Velkým problémem zůstává také nedůvěra místních komunit vůči úřadům i zahraničním zdravotníkům. Při předchozích epidemiích se ukázalo, že lidé často odmítali izolaci, ukrývali nemocné příbuzné nebo pokračovali v tradičních pohřebních obřadech, při nichž dochází ke kontaktu s tělem zemřelého. Právě pohřby přitom patří mezi nejrizikovější situace pro přenos eboly. Virus totiž zůstává v těle nakaženého aktivní i po smrti.

Experti upozorňují, že bez spolupráce místních komunit nebude možné epidemii zastavit. Minulé zkušenosti ukázaly, že čistě „zahraniční“ řešení často selhává. Klíčovou roli proto musí hrát místní zdravotníci, náboženští vůdci i komunitní organizace.

Přestože většina případů zůstává soustředěná v Kongu, WHO upozorňuje na vysoké riziko přeshraničního šíření. Oblast je velmi mobilní, hranice jsou porézní a lidé často cestují mezi státy kvůli práci, obchodu i útěku před násilím. Odborníci ale zároveň zdůrazňují, že svět dnes přece jen disponuje většími zkušenostmi než během katastrofální epidemie v západní Africe v letech 2014 až 2016. Tehdy ebola zabila přes 11 tisíc lidí.

autor: Zuzana P.
foto: Unsplash