Opravdu Vikingové vystřelovali hořící šípy na lodě, na nichž byli uložení jejich mrtví druhové? Tento rituál je možná jen mýtus.
Vikingové, pohřební loď a ohnivý šíp. Tato trojice patří snad k nejznámějším obrazům, které si spojujeme se smrtí a pohřbíváním v době drsných a krvelačných Vikingů. Historické a archeologické nálezy nicméně ukazují, že slavná scéna, známá převážně z různých filmů nebo seriálů, může být spíše moderním mýtem než skutečnou tradicí.
Vikingové a pohřební lodě
Vikingové skutečně používali lodě při některých pohřebních obřadech, to lež není. Archeologie zároveň potvrzuje, že v určitých případech docházelo také ke spalování lodí. Zásadní rozdíl je však v tom, jak celý rituál probíhal. Dostupné nálezy totiž nenaznačují, že by Vikingové běžně posílali pohřební loď na moře a následně ji z břehu zapalovali ohnivými šípy. Známé příklady naopak ukazují na spalování lodí na souši. Jedním z nejvýraznějších nálezů je loď Myklebust pocházející z 9. století, objevená v norské mohyle. Pravděpodobně byla spojena s pohřbem velmi významného člověka, možná krále, a během pohřebního rituálu byla rituálně spálena.
Důležitým svědectvím je zpráva arabského cestovatele Ahmada ibn Fadlana z 10. století. Ten během své cesty k řece Volze popsal pohřeb vikingského náčelníka. Mrtvý muž se uložil na loď a následně došlo k jejímu zapálení. Ani tento popis ale nepotvrzuje scénu známou z filmů. Loď se nevyslala na otevřené moře a žádný ohnivý šíp v příběhu nefiguruje. Plavidlo se zapálilo přímo během obřadu na souši.
Podobné motivy se objevují také ve středověké literatuře. Beowulf popisuje pohřeb krále Scylda Scefinga na lodi, která je ponechána moři. Ve skandinávských příbězích se zase objevují postavy spalované společně s lodí. Tyto příběhy mohly přispět k pozdější představě, že právě takto Vikingové běžně pohřbívali své mrtvé.
Proč je ohnivý šíp tak trochu problematický?
Představa hořícího šípu naráží také na praktické problémy. Zapálit velkou dřevěnou loď jediným šípem není jednoduché. Ještě obtížnější by bylo zajistit, aby oheň hořel dostatečně dlouho a při dostatečné teplotě pro kremaci. Na moři by navíc bylo prakticky nemožné kontrolovat pohyb hořícího plavidla. Vítr a proudy by mohly loď zanést zpět ke břehu, k jiným plavidlům nebo k obydleným místům. Existovalo by také riziko, že se loď potopí dříve, než by byl pohřeb dokončen.
Vikingové z filmů vs. skutečnost
Vikingové tedy skutečně znali pohřební rituály spojené s loděmi, ohněm a kremací. Pro scénu, v níž Vikingové vyšlou hořící šíp na plující pohřební loď, ale zatím neexistuje přesvědčivý historický ani archeologický důkaz. Slavný obraz pravděpodobně vznikl spojením několika skutečných prvků s pozdějšími legendami a populární kulturou. Výraznou roli mohl sehrát také film Vikingové z roku 1958, který podobnou scénu výrazně zpopularizoval. Vikingové tedy lodě při pohřbech skutečně využívali a někdy je také pálili. Hořící šíp, který z břehu zapálí loď unášenou po moři, ale nejspíš patří spíše do světa filmů než do skutečné historie Vikingů.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: loď, mýtus, oheň, pohřeb, pohřební rituál, rituál, šíp, Vikingové
Sdílet na Facebooku
