Geoglyfy Nazca

Pokud znáte klasické kruhy v obilí, budou se vám obdobně jevit geoglyfy Nazca, které můžete najít v jižním Peru, nedaleko stejnojmenného města.

Geoglyfy jsou prakticky obrovské kresby, z dálky jevící se jako vyleptané do zemského povrchu na Pampa Colorada, což lze přeložit jako „Barevná pláň” nebo „Červená pláň”, severozápadně od města Nazca v jižním Peru. Malby se rozkládají na ploše téměř 500 kilometrů čtverečních. Většina jich byla vytvořena před více než 2 000 lety lidmi z kultury Nazca a většinou vyobrazují rostliny a zvířata. Najdete zde např. opici (dlouhou asi 11 metrů), kosatku (65 metrů), ptáka připomínajícího kondora (asi 135 metrů), kolibříka (50 metrů), pelikána (285 metrů), pavouka (asi 46 metrů) a různé květiny, stromy a další rostliny. Stejně tak lze vidět geometrické tvary – trojúhelníky, lichoběžníky a spirály.

Objeveny byly ve 20. letech 20. století a od té doby se linie interpretovaly různě, ale jejich skutečný význam zůstává zahalen tajemstvími. Americký historik Paul Kosok pozoroval malby z leteckého pohledu v roce 1941 a vyslovil hypotézu, že byly vytvořeny pro astronomické účely. Maria Reiche, německá překladatelka, která strávila roky jejich studiem a lobováním za zachování, dospěla k tomu, že se jedná o obrovský astronomický kalendář a některé jeho představy zvířat byly vytvořeny podle seskupení hvězd na noční obloze. Roku 1967 však americký astrofyzik Gerald Hawkins nenašel žádnou souvislost mezi změnami nebeských těles a konstrukcí maleb Nazca.

V roce 1997 vytvořil mezinárodní tým archeologů, geografů, archeologů a dalších významných lidí projekt Nasza-Palpa, aby zdokumentoval a analyzoval malby Nazca a řadu jim podobných poblíž města Palpa. Skupina usoudila, že plošiny na jednom konci mnoha obrazů odhalují jejich ceremoniální procesní povahu. Tento důkaz spolu s přítomností fragmentů ústřice trnité v jedné vykopané plošině naznačuje náboženské obřady související s vodou, což v této pouštní oblasti není nepravděpodobné. Malby Nazca jsou přirozeně chráněny suchým klimatem regionu a větrem, který vymetá písek z jejich rýh. V roce 1994 byly dokonce zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.

autor: Zuzana P.
foto: Pixabay