Hrad Houska… Kdo by neznal jeden z nejznámějších a nejtajemnějších hradů vůbec, co v Čechách stojí. Byl založen v první polovině 13. století Přemyslem Otakarem II. a má velmi bohatou a především pak tajemnou historii. No a asi právě proto se o něm vypráví spousta strašidelných historek a pověstí. Nejoblíbenější je pak ta o pekle, jehož vchod prý střeží strašlivý černý mnich bez obličeje. Takže shrnuto, podtrženo kdo z milovníků záhad by si nepřál na takovém místě strávit noc?
My, jako jeden z mnoha paranormálních týmů, co v Čechách existují, jsme tu možnost dostali. Byli bychom blázni nabídku nevyužít, a tak jednoho krásného, jarního odpoledne za námi kastelán uzamkl hlavní bránu na nádvoří. Vyhlídka nadcházející noci na tomto hradě, kde se můžeme pohybovat naprosto všude a bez omezení, byla velmi lákavá a vzrušující.
Během odpoledne jsme se skamarádili se dvěma psy, kteří v případě kastelánovi nepřítomnosti hrad hlídají, a celý hrad jsme si hned několikrát prošli, abychom eliminovali všechna možná nebezpečí, jako jsou díry v podlahách, nízké stropy a podobně. Přístroje, které při vyšetřování používáme, včetně kamer, fotoaparátů a náhradních baterií i baterek, byly plně nabity a připraveny k použití, takže když nadešla 22. hodina, nic nám nebránilo pustit se do akce. 
Většinou naše vyšetřování začínáme seancí, kdy se kolegyně za pomocí karet pokouší navázat komunikaci s astrálním světem, a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Posadili jsme se kolem oválného stolu v hlavní místnosti a započali seanci. Pro vaši představu bych dodala, že seance se provádí v naprosté tmě, kde jsou spuštěny pouze kamery s nočním viděním, a přístroje potřebné k vyšetřování, promyšleně rozmístěné po místnosti. Během chvilky jsme pocítili hned několik příznaků, které ukazují na přítomnost čehosi nadpřirozeného. V celé místnosti se značně ochladilo, zaslechli jsme kroky, šepot a nevysvětlitelné hlasy.
Seance trvala přibližně deset minut, než se u kolegyně projevilo divné, nezvyklé chování. Nejprve se začala jen tak pochechtávat, postupně však její podivný smích získával na intenzitě, v obličeji měnila grimasy a její zornice se rychle pohybovaly ze strany na stranu. Prudce se postavila a nekoordinovanými pohyby se snažila opustit místnost, což se jí posléze podařilo. Vzhledem k tomu, že kolegyně si už mnohé prožila, a ví jak se v dané situaci zachovat, rozhodli jsme se v seanci pokračovat v přesvědčení, že se kolegyně za chvíli vrátí. Místo ní však po několika minutách přiběhl do místnosti kolega, který nechtěl být přítomen tomuto vyšetřování, tudíž v průběhu seance vyčkával venku, a celý bledý se nám snažil vysvětlit, že se s kolegyní děje něco hodně divného.
Z tohoto důvodu jsme sezení přerušili a rozhodli se jít kolegyni zkontrolovat. Našli jsme ji na zemi v prostorách hradního nádvoří. Házela nepřítomně do vzduchu štěrk z cesty, na které seděla. Cizím hlasem vykřikovala věty, kterým jsme nerozuměli, neboť se nejednalo o češtinu, a její oči byli v sloup. Opravdu z ní šel strach. Dokonce i jinak kamarádští psi se drželi stranou. Vše pozorovali zpovzdálí a se staženými ocasy kňučeli.
Došlo nám, že se děje něco velmi závažného, a okamžitě začali s očistou jejího těla i duše. Po chvíli se zcela dezorientovaná vzpamatovala a nevěděla co se s ní děje. Zvláštní je, že poslední, na co si vzpomínala bylo, že během seance ucítila dotek zezadu na krku.
Následně při analýze záběrů z nočních kamer se zjistilo, že než se kolegyně začala podivně chovat, pohybovala se kolem ní nevysvětlitelná světelná anomálie.
Zbytek vyšetřování již proběhl téměř v klidu a bez velkých incidentů, takže když nám ráno kastelán odemkl bránu, odnášeli jsme si smíšené pocity z uplynulé noci, kruhy pod očima z nevyspání a kolegyně navíc otištěný kříž na čele, který ji tam vydržel ještě tři dny, než zcela zmizel.
Gabriela Václavková
Foto: autorka, archiv autorky, Jitka Lenková
Štítky: nejzáhadnější místa ČR, zkušenosti
Sdílet na Facebooku
