Náš nejstarší dochovaný kamenný hrad Přímda najdeme v Plzeňském kraji v okrese Tachov, 54 kilometrů západně od Plzně. Tyčí se na stejnojmenném kopci v nadmořské výšce 848 metrů. V jeho okolí nechyběla ani šibenice, jejíž existence je tu v náznacích patrná dodnes. Možná právě odtud pramení pověsti o poměrně velkém počtu místních duchů. V lidovém vyprávění se nám však zachovalo i několik konkrétních legend.
Kdysi dávno dal hrad vystavět Albert markrabě vysokohradský, jenž unesl Helenu, dceru císaře Jindřicha zvaného Ptáčník. Dívku chtěl ukrýt na tajném místě, a tak svolal mnoho dělníků, kterým za vybudování hradu slíbil vysokou odměnu. Jakmile byly práce ukončeny, markrabě uspořádal hodokvas. Dělníci se usadili u dlouhého stolu a pustili se do hostiny.
Náhle se Albert začal vroucně modlit. Povstal. Dělníci podle jeho příkladu učinili totéž. V ten okamžik markrabě spustil ukrytý mechanismus. Všichni pracovníci skončili po dlouhém pádu v hluboké jámě pod hodovním sálem.
Ať žijí duchové
Hrad Přímda měl během své historie mnoho pánů. Od roku 1289 do roku 1295 ho měl vlastnit Dětřich Špaček z Kostelce. Spolu s fojtem z Plavna vydrancovali nedaleký klášter ve Waldsassenu. Kvůli tomu nad nimi papež Martin IV. nařídil dohled. Vypráví se, že hradní pán Špaček byl neskutečný chamtivec, neurvalec a násilník. Postava natolik záporná, že po smrti nedošla klidu a dodnes musí strašit ve zřícenině v podobě ,,Černého rytíře“.
Jak tomu nejen na rožmberských panstvích a sídlech často bývá, na starobylých hradech můžeme potkat i tajuplnou, záhadnou postavu ,,Bílé paní“. Ani na Přímdě tomu není jinak. Údajně se zde objevuje i mizí v jedné ze skalních hradních dutin.
Legenda praví, že v průběhu 15. a 16. století hrad drželi páni ze Švamberka, kteří poddané sužovali a činili jim mnohá příkoří. Jednoho dne se manželka hradního pána vydala za starou felčarkou do lesa, protože se jí krátce před porodem přitížilo. Bohužel však potratila. Možná to byl krutý trest za chování její rodiny. Dítě za hluboké noci pohřbila mimo hradní zdi. Její duch do dnešních dnů nenašel klid. Dodnes se toulá v podobě Bílé paní v okolí hradu, vzdychá a pláče nad svým ztraceným dítětem.
Dcera nad zlato
Kaplička cestou na hrad
Neobvyklé události se v těchto místech údajně děly nejen obyvatelům hradu, ale i prostým lidem z okolí. Na úpatí kopce pod hradem kdysi na Velký pátek sbírala mladá žena se svým dítkem dřevo. V kostele právě zpívali pašije. Náhle se před ní otevřela skála. Zvědavá vesničanka nahlédla dovnitř a nestačila se divit. Všude bylo zlato. Žena odložila dítě a rychle do zástěry nabírala právě nalezený poklad. Venku ho vysypala na hromádku a chtěla jít nabrat druhou várku. V ten okamžik se skála zavřela a zaživa pohřbila její milovanou dceru. Dlouhé hodiny a dny žena bědovala. Bohužel to nebylo nic platné.
Přesně po roce, tedy v den smutného výročí, ve stejný čas, se nešťastnice vrátila na stejné místo. Puklina se najednou jako zázrakem znovu otevřela. Šťastná matka spatřila své milované dítě, živé a zdravé. Popadla dceru do náručí a radostně spěchala domů. Děkovala Bohu, že jí vrátil dítě.
Zřejmě si v této souvislosti nelze nevzpomenout na baladu Karla Jaromíra Erbena, nazvanou ,,Poklad“. Mohl se snad tento český básník a spisovatel inspirovat právě touto pověstí? Hrad Přímda rozhodně stojí za výlet a návštěvu. A kdo ví, třeba spatříte jednoho z místních duchů.
autor: Petr Matura
foto: Petr Matura
Štítky: bílá paní, Černý rytíř, duchové, hrad Přímda, legendy, paranormální jevy, tip na výlet, zřícenina
Sdílet na Facebooku
