Čínský drak

Kdekoliv se cizinec v Číně vyskytne, všude možně je vyobrazený nebo plastický čínský drak. Proč tomu však tak je a kde se tam vzal?

Tento čínský drak je na zdech domů, na hudebních nástrojích, špercích i jiných ozdobách, na stupních schodišť, v erbech, na obrazech, ubrusech, na keramice. A k tomu připočtěme báje o dracích, povídky, pohádky i romány. Kde se však v Číně drak vzal? Proč právě zde? Jaký to má smysl a účel? Takovou otázku si musí položit každý vnímavý cestovatel.

Draci přitom nikoho nemohou překvapit. Jsou součástí mytologie po celém světě. Vyskytují se často v řeckém bájesloví, byli to pomocníci či protivníci olympských bohů. Například drak Ládón hlídal strom se zlatými jablky uvnitř zahrady Hesperidek. V keltské mytologii se též vyskytuje drak, kterého měl probudit kouzelník Merlin. Když se ale podíváme na čínské draky, vidíme významné odlišnosti.

Zpátky do minulosti

K pochopení jejich smyslu je nutné se podívat hluboko do historie starobylého čínského národa, až ke kořenům čínské národní svébytnosti. Všechny kulturní asijské národy měly a dosud mají své nějaké posvátné zvíře, které uctívají jako náboženský symbol. Indové ctí posvátnou opici Hanumana, posvátnou krávu, posvátnou kočku a sloního boha Ganéšu.

Siam má své posvátné bílé slony a Japonsko má své posvátné jeleny v Nafe, posvátné kočičí trio, nebo posvátnou želvu. Buddhismus a hinduismus, dvě veliká asijská náboženství, povýšila některá zvířata k uctívání, které je západnímu člověku nepochopitelné. Číňané si rozdělili všechny živoucí bytosti do pěti tříd. V první třídě je člověk, což je bytost nahá, ve druhé zvířata pokrytá srstí, ve třetí jsou tvorové pokrytí peřím, ve čtvrté jsou měkkýši, v páté jsou zvířata pokrytá šupinami. Každá z těchto tříd má 360 druhů: Číňan ledy zná 360 druhů lidí, 360 druhů zvířat osrstěnýcb, 360 druhů pernatých, 360 druhů měkkýšů a 360 druhů šupinatců. Každá z těchto kategorií má svého panovníka.

A na prvním místě ze všech bájeslovných zvířat stojí čínský drak. Jak má správný drak vypadat? Má hlavu jako kůň (nebo velbloud), dva parohy jako jelen, oči jako zajíc, krk jako had, břicho jako žába (nebo škeble), šupiny jako ryba, drápy jako orel, nohy jako tygr, uši jako vůl. Ve vousech má drahocennou perlu. Zkrátka – má od každého něco. Samozřejmě jsou různé druhy draků. Některé staré prameny popisují draka, který připomíná iguiadona, dále jsou draci okřídlení a draci bez rohů či parohů.

Kde se však báje o drakovi vzaly?

Člověk, který bude o tomto problému chvíli přemýšlet, nutně dojde na dvě možnosti: buď takové či podobně zvíře v Číně žilo a bylo pro lidi tak strašné, že je povýšili na symbol božství, nebo je to symbol nějaké veliké události, která se kdysi v Číně přihodila. Ti, co uvažují o první možnosti, zastupují první směr, se domnívají, že čínský drak je sice zvíře vybájené, ale že má za podklad nějaké zvíře skutečné, nejspíše krokodýla nebo aligátora, kteří se obrazům draka nejvíce podobají, žijí také ve vodě a jsou pokryti šupinami. Krokodýli se vyskytují v Indočíně, menší druhy v čínských pohraničních provinciích. To je střízlivá hypotéza, kterou uvítají praktičtí a rozumní lidé.

Jenže dnes má čínská dračí báje už jiný význam. Je to symbol. Představa draka se spojuje s přírodním děním. Drak je vlastně jen obrazné znázornění bytosti, která toto dění způsobuje. Činnost tohoto mystického draka je tato: může se učinit viditelným i neviditelným, velkým i malým. V době jarní rovnodennosti stoupá k obloze, za podzimní rovnodenností se ponořuje na dno vod. Bez mraků se nemůže vznést. Řídí vítr a déšť. Jeho dech je brzy voda, brzy oheň, jeho hlas je jako dunění kovových bubnů.

Druhy draků

Když mořský drak vystupuje na nebe, děje se to ve vodní smršti. Drak pozemský určuje řekám, kudy mají téci, drak hlubin opatruje podzemní poklady. Nebeský drak je mytologické znázornění bouře. Jeho dech, který je ohněm a vodou, je blesk a déšť, jeho hlas, dunící jako kovové bubny, je hrom. Čínský drak má devět synů, také samé draky. První z nich se jmenuje Pi Lao — má silný řvoucí hlas, a proto ho dávají na zvony. Druhý, Isiu-Niu miluje hudbu, a proto jeho podobou Číňané zdobí hudební nástroje. Třetí, Čin Wen, má rád vodu a najdeme ho na mostech. Čtvrtý, Čau Feng, miluje n nebezpečí a dává se na lomenice střech, čímž se podobá chrličům na gotických chrámech.

Nejčastěji jeho figuru najde návštěvník v Číně na všech čtyřech koncích střechy, kde může mít i účel hromosvodu. Pátý drakův syn, Bi Li, miluje šperky a ozdoby. Číňané ho dávají rádi na náhrobky. Šestý, Ba Hia, nosí těžká břemena, proto ho najdeme na podstavcích pod pomníky. Sedmý, Bi Gien, má dohled nad trestními věcmi. Má podobu tygra s otevřenou tlamou a bývá umístěn na dveřích vězení. Osmý, Dsun Ni, rád sedí, a proto ho najdeme jako podklad pod Buddhovy sochy. Devátý, Yie Tsi, zvládá obranu, a tak zdobí zbraně.

Čínský drak je tedy zcela odlišný od draků, které známe na Západě. Není a priori zlý, kterého je třeba zabít, aby se země osvobodila. On sám je tou zemí, jejím hybatelem, vládcem i služebníkem. Pochopit jeho úlohu znamená vcítit se do tisíciletého myšlení tisíců a tisíců generací národů, obývajících dnešní moderní Čínu.

autor: – skm –
foto: Pixabay