Listopad byl vždy považován za magický měsíc. Díky sychravému a pochmurnému počasí je ideální jak pro setkávání s mrtvými, tak i pro kouzlení a věštění. Hned na jeho počátku se již od pradávných dob slavily oslavy zemřelých.
I když byl příchod předků vítán, lidé se báli trvalého usídlení duchů v našem světě. Proto po domě rozvěšovali cesmíny, nebo místnosti vykuřovali sporýšem. Po ukončení slavnosti zemřelých se pořádaly nazpět ke hřbitovům velké průvody s pochodněmi, aby byli zemřelí vyprovozeni. Zpátky do svých domů se lidé navraceli naopak potichu a bez jakéhokoli světla, aby je duchové nemohli sledovat.
Listopadové svátky
Po nástupu křesťanství se za mrtvé začaly sloužit mše. Základní myšlenka uctění duší zemřelých a prolínání života a smrti tedy zůstala zachována. Dnes slavíme 1. listopadu svátek Všech svatých, hned 2. listopadu Památku zesnulých. První zmíněný vychází z historické události, kdy byl roku 609 římský chrám Pantheon, věnovaný původně olympským bohům, přesvěcen pro Pannu Marii a svaté mučedníky. Druhý zmíněný svátek je pak pro všechny zemřelé.
O svátku zemřelých se už odedávna peklo obětní pečivo, přičemž na některých místech se peče až do dnešních dob. Nazývalo se „kosti” a původně sloužilo jako dar zemřelému, později také jako almužna pro žebráky. O Dušičkách chodili žebráci od domu k domu a za slib, že se pomodlí za duši mrtvého oné rodiny, dostávali toto obřadní pečivo. Připravovalo se na mnoho způsobů. Bývalo z těsta koblihového, buchtového i chlebového, avšak nejčastěji z levnějšího rohlíkového. Nejběžnějšími tvary byly vřetenovité zkřížené kosti, podlouhlé a uprostřed promáčknuté, věnečky spletené ze dvou pramenů, ale i mnoho dalších. Pokud si chtěli toho chutné pečivo sami připravit, zde se můžete podívat na recept.
Svatomartinské tradice
O svatém Martinovi obvykle vypovídala čeleď službu u svého hospodáře a hledala si práci u nového, případně naopak prodlužovala službu na další rok. Pro stvrzení smlouvy nebo rovněž na rozloučení hospodář většinou otevřel nové, mladé víno. Odtud tedy zřejmě pocházejí dnešní oslavy svatomartinského vína.
Konala se též svatomartinská posvícení s tradiční husou. Na posvícení se vesnice skládaly takzvaným sypáním, tedy sklizeným obilím, které se následně prodalo a z utržených peněz se uspořádala oslava. Tradičně se posvícení konala na oslavu konce hospodářského roku jako dík čeládce nebo na oslavu sklizeného lnu. Poslední podzimní posvícení, která listopad nabízel, se konala na svatou Kateřinu. Na další oslavy a tancovačky si museli lidé počkat do masopustu v dalším roce. Období adventu totiž vyžadovalo zklidnění, rozjímání a čtyřtýdenní půst.
Hledání ženicha
Poslední listopadový den, tedy svátek svatého Ondřeje, byl odpradávna považován za jeden z nejčarovnějších dnů v celém roce. Tato tradice pochází ještě z pohanských dob, kdy lidé věřili, že právě v tento den vystupují z hlubin země démoni, aby otevřeli bránu kruté vládě zimy a mrazu. Lidé se v tehdejších dobách proti těmto zlým silám pojišťovali různými kouzly.
Často se v tento den také věštilo, například svobodné dívky se snažily zjistit něco o svém budoucím manželovi. O půlnoci se měl budoucí manžel údajně objevit na hladině vody ve studni, v rybníce či ve světnici v putýnce. Jiné pojetí tohoto zvyku zase radilo pozorně se zadívat do zrcadla nebo do tmy v komíně.
Měsíc listopad je tedy zajímavý více, než si možná myslíte. Není to jen krásné barevné listí, déšť a chladno. Avšak nutno podotknout, že je třeba se pomalu připravovat na Vánoce.
autor: Petr Matura
foto: piqsels.com
Štítky: Dušičky, listopad, obyčej, Památka zesnulým, pečivo, svátek, Svátek všech svatých, tradice, zvyk
Sdílet na Facebooku
