V listopadu 1925 se svět těšil na velkolepé odhalení faraona, jehož hrobka patřila k nejlépe dochovaným v dějinách. Nikdo však tehdy netušil, co přijde.
Místo důstojného vědeckého průzkumu totiž následovala brutální destrukce. Mumie mladého krále Tutanchamona byla během prvního zkoumání rozřezána, rozlámána a nakonec znovu uměle „slepena“, aby se zakrylo nenapravitelné poškození. Letos je tomu 100 let od chvíle, kdy Howard Carter a jeho tým poprvé pohlédli na mumifikované ostatky jednoho z nejznámějších faraonů Egypta. Objev Tutanchamonovy hrobky v roce 1922 se tehdy stal senzací, která rozpoutala celosvětovou „Tutmánii“. Všichni očekávali, že vyšetření královy mumie bude vrcholem vědeckého triumfu. Jenže realita byla jiná, mnohem horší.
Návrat do roku 1925
Když byla v roce 1925 konečně otevřena králova rakev, výzkumníci zjistili, že mumie je doslova přilepená ke dnu pryskyřicí použitou při pohřbu. Smolná hmota během staletí ztvrdla natolik, že tělo nebylo možné vyjmout bez poškození. Carter ve svých poznámkách přiznal, že „žádná legitimní síla“ nedokázala mumii uvolnit. A tak se jeho tým rozhodl pro metodu, která dnes působí až šokujícím barbarstvím: použili zahřáté nože a fyzickou sílu.
Při pokusu uvolnit pohřební masku byla Tutanchamonovi oddělena hlava. Následně byly odřezány paže, nohy i trup, aby bylo možné jednotlivé části postupně vyzvednout. Záznamy z pitvy ukazují, že tělo bylo doslova rozkouskované na díly. Faraon se ocitl „bez hlavy, s oddělenými končetinami a rozpojeným trupem“.
Carter však o této devastaci mlčel. V jeho publikovaných zprávách nenajdeme ani zmínku o rozsahu poškození, které jeho tým způsobil. Nepíše o tom ani v dochovaných denících. O skutečnosti tak svědčí především syrové fotografie Harryho Burtona, dvorního fotografa expedice. Na některých záběrech je faraonova lebka nacpaná na kovovou tyč, aby se při dokumentaci nezhroutila. Tyto fotografie však nikdy nespatřila dobová veřejnost – nahradil je uhlazený, upravený snímek, na němž je Tutanchamonova hlava jemně zabalená do plátna, aby nebyl vidět brutální řez na šíji.
O tom špatném se nemluví
Ironií je, že Carterova expedice je dodnes brána jako symbol pečlivé práce a profesionálního archeologického postupu. Avšak právě 100. výročí odkrytí mumie tento obraz narušuje. „Nešlo o triumf vědy, ale o zkázu,“ říká egyptoložka Joyce Tyldesleyová, která dnes upozorňuje na přehlížené etické problémy výzkumu.
Ačkoliv byly mumifikované ostatky později znovu složeny a naaranžovány tak, aby tělo působilo celistvě, skutečnost je nezvratná – faraonovo tělo bylo nenávratně poškozeno. Zbytky byly slepeny pryskyřicí a umístěny zpět do rakve tak, aby svět nic nepoznal. Tato rekonstrukce však nemůže zakrýt pravdu, která dnes vychází na povrch díky archivům a fotografiím.
Carter označil 11. listopad 1925 za „velký den v dějinách archeologie“. Sto let poté se ukazuje, že to byl také den, kdy byl jeden z nejznámějších faraonů světa zbaven nejen hrobky, ale i své tělesné integrity.
autor: Zuzka P.
foto: Pixabay
Štítky: exhumace, faraon, historie, hrobka, Turanchamon, vykopávky, zničení těla
Sdílet na Facebooku
