Sedm spících aneb záhadný příběh lidí připomínající sci-fi

Záhadný příběh o 7 mladících, kteří údajně prospali 200, nebo dokonce 300 let v jeskyni, patří k nejznámějším legendám starověku.

Příběh se od ostatních náboženských vyprávění odlišuje tím, že svou zápletkou připomíná spíše moderní sci-fi příběh. Jsou nazýváni různě – Sedm spících mládenců, Sedm mládenců z Efezu nebo Sedm svatých mládenců. Uctíváni jsou jak v křesťanství, tak v islámu. Podle legendy žili ve městě Efezu ve 3. století našeho letopočtu v době pronásledování křesťanů a sami byli tajnými vyznavači této víry.

Všichni pocházeli z urozených rodin. Jeden z nich, Maximilián, byl synem starosty města, ostatní patřili k efezské aristokracii. Sloužili v armádě a odmítli rozkaz římského císaře Decia Trajana obětovat pohanským bohům před chystanou válkou. K jejich překvapení nebyli ihned popraveni, ale pouze zbaveni vojenských insignií a vyzváni, aby si své rozhodnutí rozmysleli. Mladíci se proto uchýlili do jeskyně na hoře Ochlon (Selion nebo Pion), kde žili v úkrytu.

Zazděná jeskyně a „spánek“

Když se císař vrátil, nařídil mladíkům dostavit se k soudu. Ti znovu odmítli zapřít svou víru a byli odsouzeni k smrti. Byli odvedeni do jeskyně, kde se skrývali, a vchod byl zazděn kameny, aby uvnitř zemřeli hladem a žízní. U vchodu byla umístěna schránka s tabulkami popisujícími jejich osud. Dva tajní křesťané mezi hodnostáři navíc ukryli další destičky se jmény mladíků a okolnostmi jejich utrpení. Podle legendy však mladíci nezemřeli – usnuli hlubokým, zázračným spánkem.

Po dvou stech letech, v 5. století, byl vchod do jeskyně náhodně otevřen při stavebních pracích. V tu chvíli se všech sedm mladíků probudilo, aniž by si uvědomovali, kolik času uplynulo. Hlad je přiměl poslat jednoho z nich, Iamblicha (v katolické tradici Diomeda), do města pro chléb. Ten byl překvapen, když uviděl na městských branách křesťanský kříž – pronásledování křesťanů mezitím dávno skončilo.

Když zaplatil starou mincí z doby císaře Decia, byl zatčen jako podezřelý. Případ se dostal až k městskému správci a biskupovi, kteří začali tušit zázrak. Společně se vydali k jeskyni, kde našli důkazy o příběhu mladíků.

Legenda získala velký význam i v teologických sporech. V 5. století se totiž objevili pochybovači, kteří nevěřili ve vzkříšení mrtvých. Příběh sedmi mladíků byl proto vnímán jako důkaz, že Bůh může vrátit život i po dlouhé době. Podle vyprávění se mladíci po setkání s císařem Theodosiem II. znovu uložili ke spánku – nebo zemřeli – a jejich těla byla ponechána v jeskyni jako svědectví zázraku.

Šíření legendy světem

Příběh se rychle rozšířil po Malé Asii a Sýrii. Nejstarší dochovaný text pochází od syrského mnicha Jakuba ze Saruku z 5. století. Další verze se objevují v různých rukopisech, někdy dokonce s osmi spícími – osmým měl být pes jménem Kitmir. Legenda se dostala i do Evropy – například do díla Pavla Diakona nebo do slavné „Zlaté legendy“ Jakuba Voraginského. V době křížových výprav získala mimořádnou popularitu.

Významnou roli hraje i v islámu. V Koránu (18. súra) se vypráví podobný příběh, kde mladíci spí 309 let a myslí si, že uběhl jediný den. Jeskyně se stává posvátným místem.

Možných lokalit, kde se jeskyně nchází, je více – od Efezu přes Blízký východ až po Španělsko. Jeskyně v oblasti Al-Rajib (Al-Rakim) byla uctívána už v 5. a 6. století. Efezské jeskyně byly zkoumány archeology v 19. století. Legenda je někdy spojována i s hvězdami souhvězdí Velké medvědice, kde sedm hvězd symbolizuje mladíky a další hvězda psa.

Moderní paralely

Podobné stavy hlubokého „spánku“ nebo anabiózy známe i z moderní doby. V roce 2006 například Japonec Mitsutaka Uchikoshi přežil 24 dní bez jídla a vody ve stavu podobném hibernaci, s extrémně sníženou tělesnou teplotou. Existují také látky, jako tetrodotoxin z ryby fugu, které mohou navodit stav připomínající smrt. Tyto stavy jsou však krátkodobé a nelze je srovnávat s legendárním „spánkem“ trvajícím staletí.

autor: – skm –
foto: Pixabay