Co vám přijde na mysl, když uslyšíte slova „nebeský pohřeb”? Možná si představíte nějaký vznosný obřad, krásné květiny a smutné písně bardů a dívek v bílých řízách.
Ve skutečnosti to bude pro občana Evropy scéna z bizarního, monstrózního obřadu. Smrt milovaného člověka je pro nás nenapravitelnou ztrátou. Nastupuje těžké období, spojené s mnoha nepříjemnými a obtížnými procesy. Je to všechno o našem přístupu k smrti. Tyto negativní emoce máme spojené s naším společným pohledem, daným dlouhodobým náboženským vlivem křesťanství v euroatlantické kultuře a civilizaci.
Na Zemi jsou však lidé, jejichž postoj k smrti je zcela v rozporu s naším. Nemůžeme tyto pohledy soudit, ale je možné říci, že z morálního hlediska tyto národy nějakým způsobem dokonce překonávají ne zcela humánní západní společenství. Smrt pro tyto národy je přirozeným procesem pokračujícího života. Ale pro nás to, co tito lidé dělají, je, mírně řečeno, nepochopitelné a nemyslitelné.
Tibetský Nebeský pohřeb
Národy, žijící v Tibetu věřily, že duše opouští tělo okamžitě po smrti. A tato osoba by měla sloužit k pokračování nového života. A během života by tato osoba měla dělat co nejvíce dobrých skutků. Pak se může znovuzrodit v novém, úspěšnějším lidském těle. Staré tělo by nemělo být pohřbeno nebo spáleno. Musí se použít k dobrému účelu. Ale tato metoda se může zdát nenáboženská a monstrózní. Pro tibetský pohřeb byly vytvořeny speciální plochy, v dostatečné vzdálenosti od osad. Platformy se rozdělily do čtverců, oddělené lany, ozdobenými vícebarevnou tkaninou.
Rituál
Když se Čína konečně etablovala v Tibetu, nebeský pohřeb byl zakázán, což způsobilo masivní protesty. Čínské úřady tak pod lidovým tlakem povolily pohřbívat lidi podle starých zvyků. A tak, když člověk zemře, příbuzní posadí mrtvého, a ten musí sedět 24 hodin. Po celou tu dobu lama čte modlitby, které pomáhají duši k pohybu z jedné úrovně na vyšší úroveň. Což se píše i v Tibetské knize mrtvých. O tři dny později odnáší přítel zesnulého na zádech zesnulého na místo pohřbu. Celý proces vede zvláštní osoba (rogyapa), což znamená hrobník.
Pohřeb
Když mrtvolu odnesou, příbuzní zesnulého si lehnou na zem lícem dolů a začnou se modlit. A pak rogyapa začne pracovat. Za prvé, dělá se speciálním nožem hodně řezů na těle zesnulého. Poté, co lidé opustí tělo, supi se dychtivě slétnou a oklovou maso až na kost. To může trvat až několik hodin. Říká se, že Evropané často při této podívané pociťovali značnou nevolnost.
Poté, když zůstanou pouze kosti, rogyapa je a zbytky těla posbírá. Přenese je na speciální plochý kámen a pečlivě je rozdrtí. Výsledná hmota se pak smíchá s ječmennou moukou a máslem. Pak tím opět nakrmí ptáky. Po těle tedy nezůstane ani stopa. Buddhisté věří, že zničení těla tímto způsobem pomáhá najít duši najít nové, úspěšnější tělo. Ať už je to jakkoli, není na nás, abychom soudili starodávné zvyky a obřady těchto lidí. Ve světě je mnoho neobvyklých věcí a ne všechno zapadá do rámce evropské morálky.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: Čína, hrobník, náboženství, nebeský pohřeb, pohřeb, rituál, Tibet, víra, zákaz
Sdílet na Facebooku
